Zahalte těla a vyrazte na barikády. Zpolitizovaný filmový festival v Cannes nabídl potyčku na červeném koberci i duši na dlani

Tolik politiky, společensky vypjatých témat a mimouměleckých debat filmový festival v Cannes už dlouho nezažil. Letošní ročník jich byl plný, a dokonce se vzpomínalo na ten zrušený v roce 1968, kdy Francií běžela vlna levicového aktivismu. Vypjatá atmosféra je pro nablýskanou přehlídku na Riviéře historicky typická, jeden druh kontroverze se tu ovšem objevil poprvé a svým způsobem přebil ostatní – nejde o nic menšího než o veřejnou nahotu.

Zejména účastnice galavečerů, premiér a oficialit se po celých dvanáct festivalových dní musely vyrovnat s novým požadavkem na dress code. Pořadatelé teprve vpředvečer slavnostního zahájení suše oznámili, že „z důvodů slušnosti je na červeném koberci, po němž hosté přicházejí do budovy, i v jakékoli jiné části festivalu zakázána nahota“. Trend odhalování značné plochy pokožky ve společenských šatech, v poslední době typický pro spoustu podobných setkání umělecké smetánky, prošel francouzskou filmovou přehlídkou už loni. Například britská všestranná umělkyně a modelka Nadia Lee Cohenová přišla v modelu s průsvitnými pruhy po celé délce odshora dolů, odhalovaly tedy i značnou část prsou.

„Bože chraň, aby někdo ukázal bradavku,“ napsal uštěpačně k letošnímu protiopatření instagramový účet Boring Not Com, sledovaný v módních kruzích miliony fanoušků. Autor připojil jasný komentář: „Tichý návrat konzervatismu je skutečností.“

Tím ovšem požadavky organizátorů na oblečení nekončí. Zakázali rovněž objemné oděvy, neboť „brání plynulému příchodu a komplikují sezení v sále“. Tedy žádné vlečky, nadýchané sukně, nařasené rukávy a podobně. „Nemohli jste to oznámit před dvěma měsíci?“ nechala se slyšet Halle Berryová, která měla podle zdrojů z filmového průmyslu připraveny právě objemné šaty. Přidala se k vlně reptajících hlasů osočujících vedení festivalu, že nerespektuje své hosty. Americká herečka rozhodně nebyla sama, kdo musel na poslední chvíli shánět jinou róbu.

Francouzský módní kritik Louis Pisano v rozhovoru pro Vogue Business vyjádřil soucit se všemi návrháři a stylisty, zároveň ale připomněl, že letošní opatření je mnohovýznamové. Zamezí například tomu, aby na sebe strhávaly pozornost influencerky volící záměrně výstřední ošacení – „nejbláznivější a nejobjemnější věc, jakou najdou,“ řekl doslova.

Jak píše BBC, téma dress code není v Cannes nové a některé události z historie ukazují, že šlo vždycky o odraz doby. V roce 1953 získal španělský malíř Pablo Picasso zvláštní povolení nosit v prostorách festivalu kožich z ovčí kůže. Mít něco takového na sobě nejenže dodnes zůstává v rozporu s požadavky na večerní dress code, ale také je to symbol týrání zvířat. Výjimku naopak nedostal americký spisovatel Henry Miller, který v roce 1960 jako člen poroty odmítl kodex dodržovat. Nebyl pak vpuštěn na zahajovací večer, protože na sobě neměl smoking.

Lee: Amerika zůstává rasistická

Význam červeného koberce se v Cannes ukazuje v celé kráse a barvitosti. Nejde jen o to, že se fanoušci dostanou na chvíli do těsné blízkosti svých idolů a na konci mola na pečlivě osvětlené ploše, často před sponzorskými logy, se pořizují fotografie svébytného žánru „ukaž, jak umíš pózovat“. Red carpet je šance pro marketing návrhářů oblečení, šperků, doplňků i pro vlasové stylisty, případně kosmetické firmy a pro prezentaci jejich zboží. A je to také místo konfliktů.

Bradavky jsou passé. V tom, co si Nadia Lee Cohenová vzala v Cannes loni na sebe, by letos nebyla do sálu vpuštěna.

Foto: Mickael Chavet / Zuma Press / Profimedia

Americký herec Denzel Washington přijel uvést nový film Highest 2 Lowest režiséra Spikea Leeho. Když kráčel na premiéru, zatahal jej jeden z fotografů ve špalíru kolem červeného koberce za ruku. Američan mu dal najevo, že to nechce, ale muž to udělal znovu. Následovala krátká výměna názorů, jejíž význam by v množství zpráv z festivalu zapadl, nebýt toho, že Washington je černoch a fotograf běloch. Média a svět sociálních sítí incident ihned uchopily jako příklad rasově nevhodného chování vůči osobě tmavé pleti, přestože Washington je celebritou (krátce nato převzal čestnou Zlatou palmu) a jméno muže, jenž jej obtěžoval, ani nebylo zveřejněno.

Citlivost tohoto tématu pro rasově promíchaný západní svět ukázal už loňský ročník, kdy (bílí) mužští členové ochranky několikrát po koberci popoháněli vesměs barevné ženy, i za pomoci fyzického kontaktu. Vyvolali tím diskusi o diskriminaci. Zpěvačka a herečka Kelly Rowlandová (černoška) tehdy agentuře Associated Press řekla: „Na tom koberci byly i jiné ženy, které nevypadaly úplně jako já. A nikdo je nepokáral, neodstrčil ani jim neřekl, aby koukaly padat.“

Místo, kde se rozdávají Zlaté palmy, není scénou pro incidenty s rasovým podtextem či obsahem poprvé. V živé paměti je rok 2018, kdy šestnáct černošských hereček v čele s Aissou Maigaovou přímo na červeném koberci protestovalo proti nedostatečné diverzitě a inkluzi ve francouzském filmovém průmyslu. Zároveň udělaly promo knize s titulem Noire n’est pas mon métier (Moje povolání není černoška), jíž je zmíněná herečka spoluautorkou.

A byl to právě režisér Lee, pro nějž jsou rasové vztahy prioritním uměleckým tématem, kdo už v roce 1989 šokoval Cannes svým snímkem Jednej správně (Do The Right Thing). Vypráví o střetu kultur příběhem černého roznašeče pizzy pracujícího v prostředí italoamerické komunity a o policejní brutalitě. Před třemi lety na stejném místě Lee jako první černošský člen poroty odsoudil rasovou atmosféru ve Spojených státech s tím, že od premiéry jeho snímku se na ní nic nezměnilo. „Doufali byste, že o třicet pitomých let později přestanou být černoši pronásledováni jako zvířata,“ řekl tehdy.

Jste v Cannes? Zasazujte se o mír

Být v porotě nebo mít šanci veřejně vystoupit je vedle červeného koberce další příležitost, jak v Cannes zvednout jiné než filmové téma. Letos se jí chopily dvě velké osobnosti – Juliette Binocheová a Robert de Niro.

Francouzská herečka předsedá sboru expertů, který rozhodl o udělení Palme d’Or. Při oficiálním zahájení vyjádřila lítost nad úmrtím palestinské fotografky Fatimy Hassonaové. Pětadvacetiletá žena byla s celou rodinou v polovině dubna zabita při izraelském leteckém útoku na Gazu. Předtím získala mezinárodní odborné ocenění za dokumentaci důsledků aktuální války v její zemi. Dokument íránské režisérky Sepideh Farsiové o tomto konfliktu Put Your Soul on Your Hand and Walk (volně přeloženo Vlož si duši do dlaně a jdi) byl vybrán k promítání do festivalové sekce nezávislé tvorby. Hassonaová, která v něm promlouvá, zemřela jen den poté.

„Měla tu dnes večer být s námi,“ řekla dojatá Binocheová. „V každém regionu světa umělci denně bojují a proměňují odpor v umění.“ V zájmu nezaujatosti krátce zmínila i osud izraelských rukojmí, jež zajala palestinská skupina Hamás při útoku na Izrael 7. října 2023, který válku v Gaze vyvolal.

Na den před zahájením festivalu načasovali autoři zveřejnění prohlášení podepsaného více než 380 filmovými osobnostmi, včetně laureátů cen z Cannes, v němž vyjadřují stud za to, že se filmový průmysl nevyjádřil k izraelskému obléhání Gazy. „Nemůžeme mlčet, zatímco dochází ke genocidě,“ uvádí se v dopise, který iniciovalo několik propalestinských aktivistických skupin. Otiskly jej francouzský deník Libération a americký časopis Variety.

Nejznámějším případem, kdy velké události poznamenaly filmový svátek na Azurovém pobřeží, byl rok 1968. Tehdejší ročník byl záhy předčasně ukončen v reakci na celofrancouzské protesty proti politice pravicově konzervativní vlády vyvolané studentskými rebeliemi na několika univerzitách.

Magazín The Hollywood Reporter tyto události připomněl úvahou pod titulkem Je festival v Cannes nejpolitičtějším od roku 1968? K položení takové otázky vedou i De Nirova slova. Další čerstvý držitel čestné Zlaté palmy ostře kritizoval amerického prezidenta Donalda Trumpa a vyzval lidi, aby jednali bez násilí, ale s velkou vášní a odhodláním na obranu demokracie. „Je načase, aby se každý, komu záleží na svobodě, organizoval a protestoval, až budou volby,“ řekl herec.

A jeho francouzský kolega Laurent Lafitte v podobně exaltovaném stylu vyzval herce, aby využili svého postavení k dosažení skutečných změn ve světě. Aby se angažovali v otázkách změn klimatu, rovnosti, rasismu, imigrace, práv homosexuálů. Jako ty, kteří to v minulosti dokázali, jmenoval Jamese Stewarta, Josephine Bakerovou, Marlene Dietrichovou či Adèle Haenelovou. K nim přidal Volodymyra Zelenského, když jej nazval hercem, který se stal válečným lídrem. Festival promítl mimo oficiální výběr tři dokumentární filmy zabývající se osobou ukrajinského prezidenta.