Manchester: Město průmyslové revoluce

Když dnes procházíte centrem anglického Manchesteru, snadno nabudete dojmu, že jste v některém z kreativních evropských měst, jako je Berlín nebo Kodaň. Červené cihly, kávové pražírny, nezávislé módní obchody, galerie v bývalých skladech a intenzivní studentský život utvářejí současnou tvář města. Právě zde se přitom zrodil moderní průmyslový svět a s ním i jeden z nejzajímavějších příběhů městské proměny.

Z městečka do role „první moderní metropole“

Na počátku 18. století byl Manchester jen menším městem s přibližně deseti tisíci obyvateli. Měl však tři výhody, které předurčily jeho budoucnost: vlhké klima ideální pro zpracování bavlny, dostupnost uhlí z oblasti Lancashire a podnikavé investory. Otevřením Bridgewaterského kanálu v roce 1761, který umožnil levnou dopravu uhlí, klesly výrobní náklady a město se rychle stalo logistickým uzlem i první skutečnou průmyslovou metropolí.

Zásadní roli v běhu událostí sehrály i technické inovace. Arkwrightův „water frame,“ spřádací stroj poháněný vodním kolem, nebo vylepšený parní stroj Jamese Watta, dramaticky zrychlily výrobu. Co dříve trvalo dny, zvládly tovární stroje za minuty. Do roku 1830 stálo v Manchesteru přes 200 bavlnářských továren s největší koncentrací v čtvrti Ancoats, přezdívané „první průmyslové předměstí na světě“.

V témže roce byla otevřena železnice mezi Liverpoolem a Manchesterem, která nese hned několik přízvisek „první“, mimo jiné jako první meziměstská železnice se signalizačním systémem a pravidelným jízdním řádem. Trať snížila přepravní náklady o 60 % a zkrátila cestovní čas ze dne na přibližně dvě hodiny. Manchester se tak stal symbolem modernity: bavlna z amerických plantáží proudila přes Liverpool, ve městě se přeměňovala na látky, které se pak vyvážely do celého světa.

S průmyslovým boomem přišla také demografická exploze. Z původních 10 000 obyvatel se Manchester do poloviny 19. století rozrostl na více než 300 000. Spolu s tím vznikla nová společenská třída: průmyslový dělník. S ní se proměnila i celková sociální dynamika města, která výrazně zasáhla politiku, bydlení i školství. Většina nově příchozích žila v přeplněných chudinských čtvrtích bez přístupu k čisté vodě či kanalizaci. Práce ve fabrikách byla náročná, běžné byly dlouhé směny a zapojení celé rodiny včetně žen a dětí. Město se potýkalo s důsledky znečištění i zhoršeného zdraví obyvatel a otázky kvality bydlení, dostupnosti vzdělání či veřejného zdraví se začaly dostávat do středu veřejné debaty.

Z laboratoře průmyslu k lekci z jednostrannosti

Právě v Manchesteru sbíral Friedrich Engels mezi lety 1842 až 1844 materiál pro svou knihu Postavení dělnické třídy v Anglii. Město bylo v mnohém napřed, vznikala zde první spotřební družstva, rozjížděly se sociální reformy, stalo se baštou manchesterského liberalismu, ekonomického směru prosazujícího volný obchod a minimální zásahy státu.

Na konci 19. století ale začal Manchester ztrácet dech. Spoléhání na textilní průmysl a tradiční průmyslové modely z něj postupně udělalo symbol průmyslové zastaralosti. Na rozdíl od Londýna nebo Birminghamu nedokázal včas diverzifikovat svou ekonomiku. Prudký nárůst obyvatel navíc vedl k sociálním problémům, přetížení infrastruktury a prohlubování nerovností. Z kdysi inovativního centra se stalo město, které v období deindustrializace 20. století hledalo novou identitu.

Hudba jako nové dědictví a kulturní restart

V době nejistoty našel Manchester nový zdroj energie v hudební a kulturní scéně. Osmdesátá léta přinesla fenomén zvaný „Madchester“, hudební hnutí, které spojilo indie rock, taneční a psychedelickou hudbu. Kluby jako Haçienda se staly kultovními místy Anglie. Kapely jako The Smiths, Joy Division, New Order či Stone Roses daly městu nový kulturní význam a mezinárodní renomé. Později v 90. letech pokračovala tato tradice s Oasis a dalšími britpopovými skupinami. Hudební odkaz Manchesteru se stal důležitou součástí jeho identity a přitahoval mladé lidi z celé Británie, což položilo základy pro budoucí kulturní renesanci města.

Co je na Manchesteru ekonomicky inspirativní? Schopnost redefinovat své klíčové zdroje. Tam, kde dříve stála továrna, je dnes univerzitní kampus nebo startupové centrum. Manchester investuje do udržitelné infrastruktury, podpory startupů a spolupráce mezi univerzitami a technologickými firmami. Díky tomu se stal i jedním z klíčových center výzkumu mimo Londýn. Industriální minulost však zůstává jasně čitelná zejména v architektuře díky unikátní kombinaci červených cihel, železničních viaduktů a kanálů, které připomínají průmyslovou historii města téměř na každém kroku.

Tento kontrast mezi historickým dědictvím a novou funkcí městského prostoru je patrný například v oblasti Northern Quarter, která se z dříve zanedbané čtvrti proměnila v kreativní zónu. MediaCityUK v Salford Quays, kde kdysi kotvily nákladní lodě, je dnes sídlem BBC a technologickým centrem. A bývalá Central Station dnes slouží jako muzeum vědy a průmyslu.

Z dnešního pohledu je Manchester živoucím příkladem městské resilience. Města podobného typu, včetně mnoha českých a středoevropských, dnes čelí podobným výzvám: jak překonat monostrukturální závislost na jednom odvětví, jak přejít od těžkého průmyslu k inovativním službám a jak pracovat s kulturním kapitálem.