„Kvůli tranzici mi nebyla prodloužena smlouva na dobu určitou. Doslova mi bylo řečeno, že zaměstnavatel ‚není zvědavý na mou novou občanku‘.“ Takto popisuje svou zkušenost trans muž z Česka. A jeho příběh není ojedinělý. Ačkoliv se česká společnost v otázkách rovnosti posouvá, v pracovním prostředí se mnoho LGBTQ+ lidí stále necítí být přijato.

Když je bezpečnější identitu skrývat

Podle výzkumu Být LGBTQ+ v Česku z roku 2022 až 50 % LGBTQ+ lidí svou sexuální orientaci nebo genderovou identitu na pracovišti tají. Důvodem bývá obava z reakcí okolí. Někteří se bojí narážek nebo vyloučení z kolektivu, jiní mají strach, že by otevřenost mohla negativně ovlivnit jejich pracovní příležitosti.

Tato opatrnost má své opodstatnění. Třetina LGBTQ+ lidí už někdy v práci zažila diskriminaci nebo obtěžování. Až 88 % případů diskriminace však nikdy nebylo nahlášeno. Lidé často nevěří, že by se tím něco změnilo, nebo se bojí dalších problémů.

„V pracovním kolektivu si mě dobírali kolegové nevhodnými narážkami,“ přiznává ve výzkumu anonymní muž z Prahy, který ve svém zaměstnání sdílel svou orientaci. „Vyvrcholilo to tím, že jsem jednoho dne přišel do kanceláře a měl jsem kolem svého pracovního místa asi šest vibrátorů a různých sexuálních pomůcek.“ Dodává, že mu kolega poté řekl, ať si vezme dovolenou, protože za víkend to všechno vyzkoušet nestihne.

LGBTQ+ v číslech

50 % - Tolik LGBTQ+ lidí svou sexuální orientaci nebo genderovou identitu na pracovišti tají

1/3 - Tolik LGBTQ+ lidí už někdy v práci zažila diskriminaci nebo obtěžování

88 % - Tolik případů diskriminace nebylo nikdy nahlášeno

40 % - Tolik respondentek a respondentů se podle výzkumu Být LGBTQ+ v Česku setkalo s tím, že je někdo na pracovišti podpořil nebo se jich zastal

22 % - Tolik dotázaných podle výzkumu uvedlo, že se s podporou v práci nikdy nesetkali

Pro mnoho dalších lidí zůstává coming out v práci nepředstavitelným krokem, a to i v případech, kdy ve svém soukromém životě vlastní vztahovou orientaci netají. Takovou zkušenost popisuje anonymní žena, také žijící v hlavním městě: „Můj šéf neví, že jsem lesba. Skoro každý den má přede mnou nesnesitelné průpovídky na LGBTQ+ lidi i na ženy.“

Vtipy, které zraňují

Diskriminace na pracovišti nemusí mít vždy podobu otevřeného odmítnutí. Mnoho LGBTQ+ osob se potýká s tzv. mikroagresemi – drobnými poznámkami nebo „vtipy“, které mohou na první pohled působit neškodně, často nejsou míněny záměrně zle, ale opakováním a kontextem získávají zraňující význam.

„Při mém vstupu do místnosti kolegové říkali, že se tam najednou oteplilo,“ uvádí jeden z respondentů výzkumu. „Často naráželi na teplotu nebo počasí a říkali mi, že až se jednou ožením, bude všechno dobré. Bylo to pro mě dehonestující.“

O Pride Business Fóru

Rovným podmínkám pro LGBTQ+ zaměstnanectvo na českých pracovištích se již 15 let věnuje nadační fond Pride Business Fórum. K jeho hodnotám se od vzniku iniciativy roce 2011 připojilo již 114 firem a institucí, mezi nimi například IBM, Škoda Auto, Vodafone, Avast, ČSOB, řetězec Albert ale i vzdělávací a neziskové organizace, jako Univerzita Karlova nebo Člověk v tísni.

Od roku 2018 Pride Business Fórum uděluje prestižní ocenění LGBTQ+ Friendly Employer Awards firmám, které podporují férové podmínky, a Pride Business Forum Heroes jednotlivcům, kteří mimo svou práci aktivně prosazují rovné příležitosti pro LGBTQ+ zaměstnanectvo. Díky workshopům a vzdělávacím programům, které si může objednat každý zaměstnavatel, proškolí Pride Business Forum ročně tisíce zaměstnanců a zaměstnankyň po celé České republice.

Každý rok v červnu Pride Business Forum pořádá největší středoevropskou konferenci na téma rovnosti, diverzity a inkluze. Letošní ročník s podtitulem Past, Present, Pride proběhne za účasti zástupců/kyň více než 120 českých firem 6. června v hotelu Hilton. Vstupenky na prestižní akci s mezinárodním line-upem lze zakoupit v síti GoOut.

Tyto poznámky mohou působit jako vtipné, ale ve skutečnosti zpochybňují důstojnost daného člověka a vytvářejí nepříjemné prostředí. Jiný respondent popisuje podobnou zkušenost.

„Kolega v pracovním kolektivu často zdůrazňuje mou orientaci prostřednictvím ‚vtipných‘ poznámek. Když jsem po nějaké době s dotyčným (jde o vedoucího pracovníka) mluvil o tom, že se mi jeho konkrétní poznámka nelíbila a přišla mi nevhodná, tak mi řekl, že s homosexuály nemá problém, ať si doma dělám klidně ‚grupáče‘.“

Co může pomoct – a co už se mění

Přestože mnohé příběhy LGBTQ+ lidí stále ukazují složité a náročné situace, objevují se i známky pozitivní změny. Podle výzkumu Být LGBTQ+ v Česku se 40 % respondentek a respondentů setkalo s tím, že je někdo na pracovišti podpořil nebo se jich zastal. To je povzbudivé zjištění, zejména ve světle opačných zkušeností – zatímco 22 % dotázaných uvedlo, že se s podporou v práci nikdy nesetkali, jde i tak o výrazné zlepšení oproti roku 2019, kdy podle studie agentury FRA podporu nezažilo 44 % českých respondentů.

Dobrou zprávou je, že ke změně může přispět každý – a to i drobnými, každodenními kroky. Stále více firem si totiž uvědomuje, že bezpečné a vstřícné pracovní prostředí není jen otázkou etiky, ale také efektivity. Společnosti zakládají interní LGBTQ+ skupiny, pořádají školení o diverzitě a inkluzi, a zaměstnanci a zaměstnankyně se učí, jak reagovat v obtížných situacích – například když jsou svědky nevhodného chování.

Stejně důležitá jako systémová opatření je i obyčejná lidskost v každodenních situacích. Pomůže, když se zamyslíme nad tím, jak mluvíme o druhých – ačkoliv jde jen o vtip. Anebo když dokážeme naslouchat bez předsudků a ve chvílích, kdy si všimneme, že se někdo necítí dobře, nabídneme podporu.

Pracovní prostředí by mělo být místem, kde se každý zaměstnanec či zaměstnankyně cítí přijímáni a v bezpečí. Změna začíná u obyčejného respektu, empatie a ochoty mluvit – a také naslouchat. Díky tomu může vzniknout prostředí, kde už nebude třeba nic skrývat. A kde se bude dobře pracovat všem – bez ohledu na to, kým jsou.

Související