Horskou dráhu trhů a politických kroků pod taktovkou USA cítíme všichni. Světová situace je vše, jen ne stabilní. Pro nás Evropany je tu však naděje, že přestaneme jen přihlížet. Pokud však chceme být solidním geopolitickým aktérem, nikoli pouze polem působnosti jiných, musíme přehodnotit, jak přistupujeme k investicím, technologiím a spolupráci napříč státy i sektory. A začít brát realitu tak, jak je.

Kroky Donalda Trumpa nejenže ohrožují vojenskou akceschopnost NATO, ale také odkrývají, jak moc jsme stále závislí na importu technologií z USA. Naše vlastní kapacity jsou roztříštěné mezi jednotlivé členské země, které se ne vždy na všem shodnou – a to nejen v obranném sektoru.

Přesně proto potřebujeme jednotnou evropskou strategii. Ta by nám měla pomoci posílit moderní technologie, které jsou pro obranyschopnost našeho kontinentu klíčové. To víceméně ukazuje i válka na Ukrajině, kde došlo ke změně toho, jak mezi sebou země válčí. Budoucí války budou dle mého odhadu rozhodovat drony, software a umělá inteligence. A přesně zde přichází ke slovu DefenceTech start-upy.

Navzdory rostoucímu zájmu a investicím ale v Evropě stále čelí významným výzvám. Jelikož nemáme jednotnou evropskou strategii, tak má téměř každý členský stát jiný způsob zadávání zakázek, protekcionistické tendence a omezený trh pro společnosti v rané fázi.

S těžkopádnými regulacemi, netransparentními požadavky a trnitou cestou mezi prototypováním a škálováním Spojené státy jen tak nedoženeme. Náš DefenseTech ekosystém za nimi dle mého odhadu zaostává přibližně o pět let. V USA mají totiž vyspělejší prostředí, a tedy také objem investovaného kapitálu. Navíc mají dva- až čtyřikrát více investičních kol než Evropa.

Investice do evropských DefenceTech start-upů se sice v letech 2021–2024 zvýšily o více než 500 procent oproti předchozím třem letům, ale stále investujeme málo do pozdějších fází financování. Pro naše start-upy je tak často snazší získat větší sumy od zámořských investorů než od evropských. Například u kol nad 200 milionů dolarů tvoří američtí investoři více než 60 procent kapitálu.

USA se ze spojence staly hrozbou

Když se ale vrátím ke geopolitice, nelze opomenout, že značná část evropské vojenské techniky pochází právě z USA, což v době geopolitického napětí přináší značná rizika. Evropě nezbývá nic jiného než se osamostatnit. To však zvládne pouze tehdy, když posílí domácí průmyslové základny a zapojí malé a střední podniky s duálním využitím technologií.

Zvyšující se evropské rozpočty na obranu ukazují pohyb správným směrem. Ale nejde jen o objem prostředků. Jde o to, kam směřují. Potřebujeme větší důraz na výzkum, vývoj a nasazení technologií s potenciálem měnit pravidla hry – od umělé inteligence přes autonomní systémy až po satelitní infrastrukturu. Moderní bojiště se mění rychleji než nákupní procesy evropských armád. Pokud to nepochopíme, hrozí, že budeme investovat do minulosti namísto budoucnosti.

Start-upy jako ARX Robotics nebo Helsing již ukazují, že agilní a technologicky vyspělé firmy dokážou reagovat rychleji než tradiční hráči. Právě „DefenceTech“ start-upy by měly tvořit jeden z pilířů evropského obranného ekosystému. Potřebují však přístup k financování, datům i armádním strukturám. Stejně tak je klíčové zjednodušit akviziční procesy tak, aby reflektovaly dynamiku technologií a reálné potřeby obrany. Inspirací zde může být například Izrael.

Know-how, plán i sílu máme. Jen se domluvit

Jestli chceme mít skutečný obranný a průmyslový ekosystém s evropskou DNA, musíme nejprve překonat zakořeněnou nedůvěru mezi klíčovými aktéry – start-upy, velkými firmami a ministerstvy obrany. Bez efektivního propojení těchto světů nebude žádná technologická transformace dlouhodobě životaschopná.

Zároveň nesmíme zapomínat na širší rámec – vesmír, kybernetickou bezpečnost, vojenskou mobilitu. Evropa totiž potřebuje investovat nejen do schopností, ale i do interoperability a sdílené strategické kultury. Pouze v jednotě a s jasnou vizí dokáže čelit výzvám, které přicházejí rychleji, než jsme si ještě před několika lety dokázali představit.

Evropa dnes nestojí jen před otázkou, kolik investovat, ale především jak. A zda dokáže propojit inovace s realitou dřív, než bude pozdě.

Související