Český jaderný průmysl je v kondici. V Dukovanech nezůstanou Češi u lopat, říká šéf Doosan Škoda Power

Už ve středu podepíše ČEZ s korejskou společností KHNP smlouvu na výstavbu dvou nových jaderných bloků v Dukovanech. V posledních týdnech se řeší, jaká role v zakázce století připadne tuzemskému průmyslu. Zda skutečně Korejci přidělí z kontraktu za 400 miliard korun českým subdodavatelům slibovaný podíl 60 procent. Část firem se obává, že ne. Plzeňský výrobce turbín a zařízení pro energetiku Doosan Škoda Power však už má své jisté. Do Dukovan dodá přinejmenším dvě turbíny, spolu s ním se mají další české podniky podílet i na souvisejících zařízeních. Výkonný ředitel firmy Daniel Procházka říká, že všechny detaily elektrárny bude třeba ještě vyprojektovat, a proto nelze ještě určit všechny firmy, které se na ní budou podílet.

V rozhovoru mluví také o kondici tuzemského jaderného průmyslu, co mu nové bloky v Dukovanech přinesou, popisuje další příležitosti pro Doosan Škoda Power, včetně malých modulárních reaktorů, a s odstupem čtvrt roku hodnotí vstup firmy na pražskou burzu.

Čím si vysvětlujete obavy některých českých firem, že se na ně při výstavbě dvou nových bloků v Dukovanech nedostane, že nedostaly žádné garance?

Některé reakce možná vycházejí z toho, že určité firmy upřednostňovaly jiného uchazeče v tendru. Hlavní problém ale spočívá jinde. Očekávalo se, že ještě před podpisem EPC kontraktu, tedy smlouvy na výstavbu nových bloků mezi ČEZ jako investorem a korejskou KHNP jako dodavatelem, dojde k uzavření smluv o smlouvách budoucích s tuzemskými subdodavateli. To se nestalo. Těžko říct, zda by to šlo s ostatními uchazeči, Westinghouse nebo EDF. V této fázi projektu nicméně nikdo nedokáže přesně stanovit technický rozsah, cenu ani termíny. Stavět se má začít až v roce 2029, do té doby se bude pracovat hlavně na přípravě a koncepčním návrhu.

Očekávat závazné smlouvy se všemi subdodavateli je nyní nereálné. Všechny detaily elektrárny se budou teprve ladit.

V jednom komentáři jste přirovnal požadavky českých firem k porcování neuloveného medvěda. Opravdu ten medvěd ještě není ulovený?

To přirovnání ukazuje, že ještě nevíme, jak přesně bude elektrárna vypadat. Samozřejmě víme, jaký bude její rámec, ale detaily jsou stále nejasné. Očekávat závazné smlouvy se všemi subdodavateli je proto tedy teď nereálné. Možné jsou dílčí kontrakty na inženýring, ale ne na dodávky. KHNP slíbilo lokalizaci až 60 procent, v nabídce uvedlo konkrétní české firmy, s nimiž chce spolupracovat, včetně těch sdružených v Alianci české energetiky. Nezbývá než věřit, že svůj závazek splní. Je to, jako kdybych si teď vybíral pozemek ke stavbě rodinného domu, ale někdo by po mně chtěl, abych hned rozhodl, jak bude vypadat koupelna, jaké hadice či sprchové hlavice použijeme. Každá lokalita je specifická, detaily je třeba přizpůsobit na míru.

KHNP už rozhodla, že Doosan Škoda Power dodá do Dukovan turbíny, pro každý blok jednu. Teď se mluví i o celém turbínovém ostrově, který tvoří přibližně 10 až 15 procent hodnoty celého projektu.

Turbíny máme jisté, z toho máme radost. Ale chtěli bychom víc. Rádi bychom dodali celý turbínový ostrov neboli strojovnu. To je budova kolem turbíny, v níž je spousta dalších technologií. Děláme teď podobný projekt v rafinerii v Polsku, kde dodáváme kompletní strojovnu včetně stavby. Samotná turbína tam tvoří jen osm procent ceny dodávky strojovny. Zbytek připadá na elektroinstalaci, systémy kontroly a řízení, čerpadla, potrubní systémy a další zařízení. Máme s tím zkušenosti, celou strojovnu jsme dodali třeba i u elektráren v Ledvicích, Prunéřově, v Dánsku i jinde. U jádra jsme sice celou strojovnu na klíč zatím nestavěli, do Temelína jsme dodávali jen samotnou turbínu, kondenzátory, ohříváky a návrh separátorů. Bude to náročnější na kvalitu a řízení, ale technologie jsou podobné. Věříme, že i Dukovany zvládneme a zapojíme i lokální firmy.

Podle jakých kritérií je budete vybírat? Budete dávat přednost českým dodavatelům, nebo půjdete především po ceně?

Daniel Procházka (49)

Je výkonným ředitelem společnosti Doosan Škoda Power. Před jmenováním do této funkce zastával ve firmě řadu manažerských pozic. Působil jako provozní a obchodní ředitel, vedl sekci industriálních turbín. Zastává rovněž pozici místopředsedy výboru Aliance české energetiky (CPIA), je členem Správní rady Západočeské univerzity v Plzni a členem představenstva Krajské hospodářské komory v Plzeňském kraji.

Foto: Lukáš Bíba

 

Smlouva, kterou budeme podepisovat společně s EPC kontraktem, ještě není úplně finalizována. Nicméně očekáváme, že tam bude instrukce od KHNP, abychom maximalizovali využití českého průmyslu a skutečně došlo k lokalizaci. Cena samozřejmě bude hrát roli, ale prioritou bude podpora českých dodavatelů.

Co se začne dít ve chvíli, kdy se podepíše smlouva?

Už na tom pracujeme, nečekáme až na podpis. Připravujeme podklady pro design, bavíme se o možném rozsahu dodávky. Minulý týden jsme měli u nás v kancelářích zhruba dvacet kolegů z Koreje – z firem Kepco, KHNP a Doosan. Přípravný úsek potrvá dva až tři roky. V roce 2029 má přijít ostrý start prací, v tu chvíli už chceme mít předvybrané dodavatele a začít s nimi podepisovat smlouvy na jednotlivé části dodávky.

Podle současného harmonogramu má stavební fáze v elektrárně začít v roce 2029, reaktor se má připojit k síti v roce 2036. V jaké fázi se začne stavět samotná turbína?

U běžného projektu trvá montáž a uvedení turbíny do provozu zhruba šest měsíců až rok. Tady počítáme s tím, že to bude spíš delší. Reálně si tedy představujeme, že se turbína začne instalovat kolem roku 2032. Přesné detaily bych však nechal na ČEZ a KHNP.

Je současný harmonogram reálný?

Věřím tomu. Nechci dělat propagaci KHNP, ale popíšu, co ve svých prezentacích často ukazuje Petr Závodský, šéf společnosti EDU II, která je za ČEZ investorem nového jaderného zdroje. Ukazuje dvě fotky. Jedna je z doby, kdy se vypisoval předchozí – a nakonec v roce 2013 zrušený – tendr na Temelín. Druhá je ze stejného období, kdy se rozjížděl projekt Baraka ve Spojených arabských emirátech pod taktovkou KHNP. Zatímco v Temelíně to vypadá stále stejně, v Baraka už stojí čtyři reaktory. Když to dokázali v poušti, nevidím důvod, proč by se to nemělo podařit i u nás.

Jenže co když jen tamní šejk zavelel a vše šlo jako po drátkách? Nezkomplikují výstavbu v Česku dlouhé povolovací procesy?

Obavy samozřejmě existují. Podívejme se na příklady jako britský Hinkley Point, Olkiluoto ve Finsku nebo i dostavba Mochovců, kde došlo k výrazným zpožděním. Pamatuji si, že když jsme v roce 2007 podepisovali smlouvu na Mochovce, spuštění se plánovalo na rok 2013 a realita byla jiná. Třetí blok spustili předloni, čtvrtý chystají letos. Takže stát se to může kdekoli. Nicméně, viděli jsme, co KHNP dokázalo v Emirátech, a spolupracujeme s korejskými dodavateli i na jiných projektech. Jejich angažovanost a odhodlání dotáhnout věci včas je obdivuhodné. Je to náročné, ale většinou se jim to daří.

Spolupracujeme s korejskými dodavateli v řadě projektů. Jejich odhodlání dotáhnout věci včas je obdivuhodné.

V jaké kondici je nyní český jaderný průmysl, který byl historicky hodně navázaný na Rusko? Jsou firmy skutečně nyní schopné se do zakázky takového rozsahu zapojit?

Český průmysl obecně, ne pouze ten jaderný, je na tom nyní solidně. Máme tu firmy, které se podílely na dostavbě třetího a čtvrtého bloku ve slovenské jaderné elektrárně Mochovce, jiné zas dodávají technologie do Velké Británie nebo do Finska, kde třeba my modernizujeme turbíny v jaderné elektrárně Loviisa. Český průmysl má know‑how nejen z jádra, ale i z jiných projektů paroplynových cyklů nebo biomasy. Technicky jde často o podobná zařízení. Z historického pohledu tvoří v případě naší společnosti dodávky do jaderných elektráren zhruba pětinu. Některé firmy dřív dodávaly víc do Ruska, ale obor jako celek se přeorientoval. Jestli se podaří naplnit očekávání na domácí zapojení v novém bloku, uvidíme. Technologickou připravenost i schopnosti tu určitě máme.

Podle organizačního diagramu KHNP jsou čeští dodavatelé v projektu až ve třetí či dalších liniích. Až na Doosan, který patří k hlavním partnerům. Nezůstane tedy na české dodavatele jen „nádeničina“, bez větší přidané hodnoty, bez možnosti podílet se na řízení projektů a naučit se něco nového?

Nemyslím si, že by to nutně tak bylo. Nicméně stát se rozhodl vypsat tendr na dodávku elektrárny na klíč. Tomu odpovídala i struktura nabídky, kde je hlavní dodavatel, jeho klíčoví partneři a až pod nimi další subdodavatelé, včetně těch českých. Takhle fungují EPC projekty běžně: hlavní dodavatel sestavuje celek z jednotlivých komponent, má z toho zisk, nese za něj odpovědnost a riziko. Samozřejmě, kdyby se rozhodlo nakoupit reaktor zvlášť a zbytek stavět převážně českými firmami, vypadalo by to jinak. Ale to by taky znamenalo daleko větší složitost a rizika na straně investora. Proto si myslím, že tento model byl asi jediný reálně možný.

Jak vnímáte rozhodnutí KHNP ustoupit od některých projektů v Evropě, například ve Slovinsku či v Nizozemsku? Může výběr KHNP pro Dukovany zavřít českým firmám cestu k dalším zakázkám, například s EDF nebo Westinghouse?

Nemyslím, že to bude mít nějaký zásadní dopad. Svět se zmenšuje, takže i když společnost KHNP ustoupila od některých projektů, není to tak, že by se zcela stáhla z Evropy, mluví i o projektech malých modulárních reaktorů. Spekuluje se, že její rozhodnutí může být výsledkem širší dohody s Westinghousem, ale k tomu nemám žádné konkrétní informace. Nikdo přece nelimituje české dodavatele, aby dodávali KHNP do Koreje, či kde jinde budou působit. Ani si nemyslím, že by je spolupráce s Korejci nějak diskvalifikovala při dodávkách pro jiné firmy.

Sami s EDF či Westinghouse spolupracujete?

S EDF spolupracujeme, máme společné výzkumné projekty. Pro Westinghouse nedodáváme nic.

Jak vidíte vaše šance v oblasti výstavby modulárních reaktorů? Jste zapojeni do některých projektů?

ČEZ před časem kapitálově vstoupil do společnosti Rolls‑Royce, která se vývojem malých modulárních reaktorů zabývá. Rolls‑Royce následně rozhodl, že bude pro parní turbíny pokračovat se Siemensem. Z toho pochopitelně moc velkou radost nemáme. Nicméně doufáme, že se do některého z projektů v Česku přece jen zapojíme. Vedle plánů ČEZ, který chce stavět nejen v Temelíně, ale i v jiných lokalitách, tu jsou i další investoři, jako Veolia či EPH. Sledujeme i další zajímavé projekty ve světě, jako je korejský SMART nebo projekt GE Hitachi v Kanadě, naše mateřská společnost má menšinový podíl v projektu NuScale. Jsme otevřeni spolupráci na různých konceptech, dodavatelů parních turbín není na trhu tolik.

Co dodávky turbín mimo jaderný průmysl? Na které teritorium se chcete významněji zaměřit, kde vidíte největší příležitosti?

Rozvíjíme nová teritoria, projekty i zákazníky. Jen za loňský rok jsme získali nové zakázky přesahující šest miliard korun. Jde o všechny segmenty, od paroplynové elektrárny, zdroje na biomasu až po zařízení na energetické využití odpadu. Dodáváme do celého světa, naše mateřská společnost je úspěšná například v Saúdské Arábii, dodáváme i pro ně. Výrazný posun nastal také ve Spojených státech. Loni jsme tam podepsali dva významné kontrakty a letos už další, například na 200megawattovou turbínu do paroplynové elektrárny v Jižní Karolíně. USA nejsou jednoduché teritorium, dlouho jsme o něj usilovali. Povedlo se nám to i díky naší sesterské firmě Doosan Turbomachinery Services, která dělá servis pro plynové turbíny. Američané jsou hodně konzervativní, chtějí mít lokální kontakt, a protože máme tým přímo v Houstonu, podařilo se nám tu bariéru překonat.

Neohrožuje vaše vyhlídky ohledně amerického trhu zvyšování cel, s nimiž přichází prezident Donald Trump?

Projekty, které jsme podepsali loni, budeme dodávat letos a příští rok, takže nakonec tím celním řízením projdeme. Ve smlouvách na to máme ochranné mechanismy. Ale američtí partneři, se kterými jsme mluvili – hlavně z jihu –, říkají: „To je cena za to, že chceme udělat Ameriku znovu velkou.“ Nevadí jim, že to bude dražší, pokud to podpoří domácí průmysl. Ale to je samozřejmě pohled určité části společnosti. Jak to vidí jinde, těžko říct.

Nyní turbíny vyrábíte v Plzni. Bylo by možné je vyrábět přímo v Americe?

Pokud by cla výrazně vzrostla, budeme zvažovat přesun části výroby konkrétních komponent do USA, abychom co nejvíce omezili dovoz. Prostory na to máme. Severní Ameriku skutečně vnímáme jako perspektivní trh. Nezačínáme tam úplně od nuly, ale máme zatím málo instalací, takže prostor pro růst je velký. Navíc očekáváme výstavbu spaloven a kombinovaných cyklů i v Evropě, jak bude postupně ustupovat uhlí. Ne všichni chtějí jít cestou jádra, takže plyn zůstává důležitou alternativou a i tam vidíme další potenciál.

Co vodík, na který zejména Evropa v rámci Green Dealu hodně sází?

Naše mateřská společnost loni ohlásila, že vyvíjí plynovou turbínu, která bude připravena na výhradní spalování vodíku. Až bude tato technologie odzkoušena, přivezou ji k nám do Česka. Výroba a servis, který u tohoto typu turbín za celou životnost může představovat třeba i stejnou částku jako nákup nového stroje, bude na nás.

Pražská burza byla hladová po nových akciových emisích. Cítili jsme, že tu existuje poptávka po průmyslovém titulu.

Letos v únoru jste vstoupili na hlavní trh pražské burzy. Jak to s odstupem hodnotíte a proč jste se rozhodli právě pro tuzemský parket?

Zvažovali jsme i jiné trhy, například Londýn nebo Amsterodam, ale dospěli jsme k závěru, že právě pražská burza je nám nejbližší. Naši typičtí investoři jsou často lidé, kteří mají vztah k technice, energetice nebo jsou třeba akcionáři ČEZ. Mnozí jsou také patrioti spjatí se Škodovkou. Pražský trh byl navíc do značné míry „hladový“ po nových emisích – dominují mu banky a ČEZ – a my jsme cítili, že tu existuje poptávka po průmyslovém titulu. Zvolili jsme konzervativnější ocenění, abychom oslovili také dlouhodobé investory, jako jsou podílové fondy. Myslím, že i díky tomu máme poměrně stabilní akcionářskou základnu. Cena akcie od vstupu narostla, proti upisovací ceně jsme zhruba o 34 procent výše. Celkově to hodnotíme jako úspěšný krok.

Na co využijete peníze, které jste díky úpisu akcií získali?

Část prostředků použijeme na modernizaci IT, zčásti půjde o převod technologií, například generátorů nebo plynových turbín. Zároveň se rozhlížíme po zajímavém inovačním projektu, do kterého bychom mohli investovat. Ideálně takovém, který by nám pomohl upevnit pozici na trhu, případně rozšířit o další segment. Mohlo by jít o příležitost podobnou tomu, jak ČEZ vstoupil do projektu Rolls‑Royce. Ale zatím jsme v rané fázi. Neomezujeme se přitom jen na Česko, 80 procent projektů máme v zahraničí, zajímáme se o příležitosti třeba v Austrálii, USA nebo v západní Evropě.

Plzeňskou Škodu Power od roku 2009 vlastní korejský Doosan. Jak se vám s Korejci spolupracuje?

Překvapilo mě, že někdy mají dost podobný smysl pro humor jako my. Jsou ale nároční. Mají specifickou firemní kulturu, hlavně silnou hierarchii, která se musí respektovat. Je dobré správně zvolit, s jakým požadavkem jdu za svým korejským protějškem. On to často sám rozhodnout nemůže a musí za svým šéfem. A to není jen tak. Za šéfem se chodí opravdu s důležitou věcí. Vše musí být dobře popsané, zdůvodněné, proč zrovna toto rozhodnutí chci udělat. Seniorita tam hraje velkou roli.

Nenaráží tahle hierarchie na problémy, třeba v rychlosti rozhodování?

Neřekl bych, že by to zdržovalo. Je to prostě jiný systém, a když se ho naučíte respektovat, dá se v něm fungovat velmi efektivně. Dělali jsme s Korejci projekty po celém světě – Chile, Uruguay, Polsko – a vždy to nakonec dobře fungovalo. Do řízení firmy tady v Česku se to ani moc nepřenáší. Jsou tu na celou firmu dva korejští manažeři, jeden je hlavní šéf, druhý hlídá finance, ale plně důvěřují českému managementu.

Naučil jste se od Korejců něco, co byste přenesl i do svého manažerského stylu?

Možná jejich důraz na vztahy v týmu i mimo práci. V Koreji vždy bývalo zvykem, že po práci se chodí společně ven, skoro každý den. My to tady děláme mírněji. Pořádáme běhy, fotbalové turnaje, snažíme se o týmovou soudržnost. To je určitě inspirace z Koreje.