Spisovatelský mindrák z toho, že celou tvorbu zastíní jedno dílo, není něco, s čím by se Candace Bushnellová potýkala. A přitom by se to nabízelo hned dvojím způsobem – buď by měla být traumatizovaná úspěchem Sexu ve městě, nebo popularitou hlavní hrdinky Carrie Bradshawové. Před svým příjezdem do Prahy na dotaz týdeníku Ekonom k tomu, že je spojována hlavně s ní, odpověděla: „Myslím, že je to úžasné.“

Nejen společné iniciály autorky a fiktivní postavy, ale i podobnost profesní dráhy a záliba v rozpitvávání a prožívání milostných i jiných vztahů s muži ukazují, že jde o klasický případ stvoření alter ega. Cesta k němu začala tím, že se v devatenácti z Glastonbury v Connecticutu přestěhovala do New Yorku, což je samozřejmě ono město z názvu díla.

Už tehdy se pokoušela psát beletrii pro dospělé i pro děti. Zůstávala na volné noze a živila se psaním pro noviny a časopisy. Pak ji na schůzku pozvali lidé z listu The New York Observer a pro něj v letech 1994 až 1996 psala své sloupky o ženách a jejich vztazích. Tak, jak to dělá Carrie. Bushnellová si ji už tehdy vymyslela, protože doma její texty pod všeříkajícím titulem Sex ve městě budily rozruch a ona raději své skutečné jméno „přikryla“ fiktivním.

Když mladá žena toužící po úspěchu a luxusu poznala nakladatele a šéfredaktora různých titulů Rona Galottiho, posloužil jí jako předobraz pana Božského, Carriina osudového muže. Kamarádky Samantha, Miranda a Charlotte mají také vlastnosti skutečných žen z okolí Bushnellové a občas si do nich „uložila“ i něco ze sebe.

Neříkám nic za Carrie. Vždyť neexistuje

Události dostaly spád, když v roce 1997 vyšla knižní antologie jejích sloupků, a o rok později už byl na světě pilotní díl stejnojmenného seriálu. Placený kanál HBO udělal terno – nejenže měl dílo s vysokou sledovaností, ale zisky mu přineslo i to, že ho ochotně poskytoval jiným stanicím.

Cesta ke zbohatnutí byla otevřená, ačkoli jak už to bývá, nezavedená autorka dostala na začátku za práva na zfilmování svého díla vcelku nízký honorář 100 tisíc dolarů (2,3 milionu korun podle současného kurzu). Další platby na její konto už žádné zdroje nespecifikují. Ale byly. Seriál dostal celkem šest sezon, vznikly i dva celovečerní filmy.

Odvodit, kolik jí vynesl, je teoreticky možné ze soudního sporu s jejím bývalým přítelem a manažerem Cliffordem Streitem. Ten ji zažaloval za nedodržení závazku vyplatit mu 7,5 procenta všech příjmů ze seriálu. Sumu, která by mu měla patřit, odhadl na minimálně 150 tisíc dolarů.

Bushnellová se díky televiznímu věhlasu nakonec stala i zavedenou spisovatelkou a všech jejích osm knih mělo dobré prodeje. Když dopsala první román 4 blondýnky, dostala na něj z vydavatelství milionovou smlouvu. „To mi změnilo život. Ne televize, ale psaní knih.“

Na to, že se v Sexu ve městě všechno točí kolem randění, orgasmu, soužití žen s muži a že Carrie je vlastně Candace, jsou některé odpovědi, které autorka na dotazy kolem tohoto fenoménu dává, poměrně překvapivé. Jedna z nich zní: „Věnujte více času práci na své kariéře než zájmu o muže.“ A druhá: „Neříkám nic za Carrie Bradshawovou. Ta přece ve skutečnosti neexistuje.“

Sex ve městě měl všechno, co potřeboval pro úspěch. Je to znát na takových detailech, jako je reklamní slogan na ony sloupky: Carrie Bradshawová ví hodně o sexu (a nebojí se zeptat). O ten se mimo jiné často opírají hlasy početné skupiny „hejtrů“, kteří dílo a zejména hlavní postavu označují těmi nejhoršími přívlastky. Mnozí z nich na různých fórech vypočítávají příklady pokleslého jednání, jehož se Carrie dopouští.

Což ji na jednu stranu zlidšťuje a Bushnellová jejím prostřednictvím prozrazuje i něco o sobě – jestliže není úplně příkladem spořádané ženušky toužící po rodině, ani zdaleka to neznamená, že její city nemají hloubku. Ukazuje se, že i žena do značné míry marnivá, která se nechává strhnout touhami a jejíž život je pokryt pozlátkem, může na téma vztahů říci mnoho podstatného.

Z touhy žen po vztahu jsem rozpačitá

Bushnellová záhy poté, co Sex ve městě vyhnal strmě vzhůru kariéru herečky Sarah Jessiky Parkerové, zamířila mezi celebrity rovněž. V rozhovorech otevřená, v názorech sebejistá. Jestliže její Carrie se nebojí zeptat, autorka rovnou dává odpovědi. Najednou se z ní stala expertka bez jakéhokoli odborného vzdělání. „Už od dětství jsem svým kamarádkám dávala rady ohledně vztahů. Pro mě je to velmi přirozené,“ vysvětlila.

Tento talent jí vynesl místo v porotě reality show, měla i svou vlastní rozhlasovou talkshow nazvanou Sex, úspěch a citlivost. Seriálu, ačkoli už méně úspěšného, se dočkala i její kniha Džungle rtěnek.

V příběhu s mnoha znaky typickými pro selfmademanství vyniká způsob oblékání, jímž Bushnellová zvýrazňuje svůj společenský status. Ale nedělá to kvůli tomu, aby ostatní viděli, že se má dobře. Dělá to, protože tak je spokojená sama se sebou.

Má za sebou i desetileté manželství s tanečníkem Charlesem Askegardem a vztahů s muži měla mnoho. Projevuje se v nich svobodomyslně. Jednou prý randila zároveň s jednadvacetiletým a jednadevadesátiletým mužem. Cílem pro ni není vždy mít sex a cílem pro život není nebýt sama.

„Vždycky jsem byla uzavřená do sebe. Vychovali mě k tomu, abych nehledala štěstí skrze někoho jiného. Jsem vždycky trochu rozpačitá, když ženy řeknou, že chtějí mít vztah. Já to tak necítím. Svůj život chci využít na maximum.“

I zde je jeden z důvodů úspěchu Sexu ve městě. Vznikl v době, kdy již bylo společensky přijatelné, že ženy se realizovaly na mnoho způsobů a nahoru šel jejich ekonomický status. Což dál platí, nicméně společenská atmosféra se neustále proměňuje. A Bushnellová se ani v šestašedesáti letech nezdráhá hovořit na své životní téma. „I dnes neustále mluvím s mladšími ženami o jejich randění. Zdá se, že to mají těžší, než když jsem byla mladá já. Na druhou stranu, v dnešní době ženy nemusí být ve vztahu s někým, kdo se k nim chová špatně, to je velký pokrok.“

Tak pravila žena, jejíž one‑woman show uvidí 4. března pražské Kongresové centrum. Roland Horvath, majitel pořádající agentury Koncertpromo, Ekonomu řekl, že se rozhodl autorku pozvat na základě zjištění, že její dílo má v Česku silnou fanouškovskou základnu.