Příliš mnoho politiků a spory s úřady. Smrtící koktejl brání rozvoji Česka

Návštěva Varšavy či dalších velkých polských měst může v posledních letech českého turistu přimět k zamyšlení nad tím velkým kontrastem. V sousední zemi vidí nepřehlédnutelný, překotný rozvoj a pak si třeba vzpomene na zakonzervovaný skanzen, ve který se proměnila Praha. A nejde jen o ni. Zaostávající regiony na severu či západě se navzdory miliardám z evropských dotací nejsou schopny životní úrovní přiblížit bohatým středním Čechám nebo jižní Moravě – spíš naopak.

„V Evropě jsme trochu unikát. Když navštívíte podobně velké země, třeba Nizozemsko, Belgii nebo Dánsko, mají kvalitu života a ekonomický rozvoj ve velkých městech podobný. To u nás neplatí, naopak se nůžky mezi regiony rozevírají,“ upozornil ředitel Centra pro regio­nální rozvoj Petr Štěpánek v diskusi Ekonomu na konferenci Regiony 4.0.

Čím je toto zaostávání způsobeno a co brzdí málo rozvinuté oblasti? „Česko má asi nejhorší systém veřejné správy ze všech okolních evropských zemí. My jsme si v roce 1990 řekli, že všichni půjdeme do politiky, takže jsme vytvořili 62 tisíc míst pro lokální politiky. Tolik je v Česku zastupitelů na lokální úrovni,“ nabídl jednu z příčin bývalý pražský primátor a ředitel start‑upu Fair City Tomáš Hudeček.

Příliš početné osazenstvo zastupitelstev, často složené z lidí různých názorových proudů, obtížně nachází shodu na čemkoliv, co by mohlo města a obce posunout dál. Obzvláště viditelné to je podle Hudečka ve velkých městech. „V Praze je celkem 1100 zastupitelů, v Brně 400 a v Ostravě asi 370. A tito lidé se mají dohodnout a najít optimální řešení. Ve skutečnosti se už dva měsíce po volbách nenávidí všichni navzájem a nedohodnou se na ničem,“ popsal situaci.

Vedle hašteřivosti mezi politiky brzdí rozvoj regionů také obtížná spolupráce se státní správou, která nahlíží na velká města i malé obce stejnou optikou, aniž by vzala v potaz odlišnosti jejich řízení. To je podle Hudečka pro regiony „smrtící koktejl“.

V Česku se tak rozvíjejí v podstatě jen města, která mají štěstí na „osvícené“, silné starosty. „Když jsme před několika lety dělali analýzu pro Evropskou investiční banku o potenciálu pro implementaci projektů Smart Cities, vysvětlovali jsme, že je nutné jednat s každým městem samostatně, protože tyto projekty jsou v rukou každého z nich. Vzešla z toho taková trochu vulgární zkratka, že v Česku platí rovnice: chytrý starosta rovná se chytré město, hloupý starosta rovná se hloupé město,“ nebral si servítky Štěpánek. Jako pozitivní příklad uvedl Litomyšl, kde vedení radnice dokázalo najít shodu se státní správou a město se rozvíjí.

Jiným příkladem úspěšné spolupráce na všech úrovních veřejné správy může být i projekt v Karlovarském kraji. Popsal ho předseda krajské hospodářské komory Petr Vašta: „Když jsme před dvěma lety přišli na ČVUT, že bychom chtěli v kraji udělat úvodní studie ohledně autonomní mobility, dívali se na nás, jako bychom spadli z Marsu. Nicméně ta doba se nachýlila a v lednu začneme tuto infrastrukturu budovat.“ Hlavní prý bylo přesvědčit úředníky na krajském úřadě i na ministerstvu dopravy. Díky tomu pak v Sokolově vyrostl i testovací polygon pro autonomní řízení německé automobilky BMW.

Schopnost politiků a úředníků pragmaticky se dohodnout stojí i za dnešním rozvojem Ostravska. „V Ostravě se dokázali domluvit nezávisle na tom, z jaké partaje politici jsou. Zažil jsem několik ministrů a dá se s nadsázkou říci, že kterýkoliv z nich vyrazil na Ostrav­sko, byl s nadsázkou vyklepaný,“ potvrdil vrchní ředitel sekce evropských a národních programů na ministerstvu pro místní rozvoj Leo Steiner. „Když se vrátil, zadal nám úkoly a my museli najít peníze na projekty, které v Moravskoslezském kraji slíbil.“