Podle vašeho letošního průzkumu aktuálně uvažuje o změně práce 86 procent zaměstnanců. Co mohou firmy dělat pro to, aby si své pracovníky udržely?

Je třeba brát v úvahu, že tady mluvíme o lidech, kteří o změně teprve uvažují. V průzkumu mnoho lidí řekne, že o nové práci přemýšlí, ale v praxi to ještě neznamená, že ten krok skutečně udělají. Na trhu práce opravdu pozorujeme, že lidé jsou dnes více ochotní bavit se s jinými zaměstnavateli a zjišťovat si, zda by nezískali něco zajímavějšího, ale ve skutečnosti nejsou ještě ve fázi, kdy by opravdu zaměstnání změnili. Pro firmy je to nicméně impulz, aby se snažily být pro své současné i potenciální zaměstnance atraktivní. Na prvním místě se to stále týká mzdy a benefitů, důležité jsou ale také investice do rozvoje zaměstnanců.

Jaká je tedy reálná ochota lidí změnit práci?

Dobrovolná fluktuace se v Česku pohybuje zhruba v rozmezí 13–16 procenty, což je v porovnání se zahraničím poměrně nízké číslo. V některých zemích západní Evropy dosahuje tato hodnota i 25 procent. Pro trh práce nízká fluktuace není dobrou zprávou. Vyšší ochota lidí změnit práci by dávala zaměstnavatelům víc příležitostí vybírat si vhodné kandidáty a zaměstnancům by zase přinášela víc šancí ke kariérnímu růstu. Fluktuace lidí navíc celkově zvyšuje konkurenceschopnost firem, protože noví zaměstnanci do nich přinášejí své know‑how.

Co za touto neochotou Čechů změnit práci stojí?

Může to mít kořeny v komunistické minulosti nebo v jistém konzervativním přístupu, který je pro Čechy typický. Nejsou moc zvyklí v průběhu své kariéry prostřídat třeba deset zaměstnání. Nechtějí přijít o to, co už si vybudovali, a také mívají strach z nového prostředí, které vždy představuje určité nejistoty a rizika.

V posledních letech se kvůli inflaci výrazně propadly reálné mzdy. Letos je situace o něco lepší, ale stále ještě doháníme dluh minulých let. Jak se k tomu zaměstnavatelé staví?

Kdyby zaměstnavatelé svým lidem přidávali ve stejném tempu růstu inflace, tak by se nezastavila. Inflaci zabrzdí stav, kdy lidé mají pocit nedostatku a začnou šetřit. K tomuto bodu už jsme se dostali a z našich dat vidíme, že teď se zase bude přidávat a přibližujeme se tomu zdravému stavu, kdy mzdy rostou o jedno, dvě nebo maximálně tři procenta rychleji než inflace. Očekává se, že v následujících letech bude reálná mzda zase mírně růst, ale určitě ne tak skokově, jak před dvěma lety klesla. Zaměstnavatelé se každopádně připravují na to, že budou svým lidem příští rok přidávat.

Dlouhodobým problémem zaměstnavatelů je nedostatek talentů. Jaké strategie pro jejich získávání fungují nejlépe?

Kromě motivující mzdy a benefitů, které už jsme zmiňovali, je důležitým tématem takzvaný employer branding, tedy atraktivita firmy jako zaměstnavatele. My k tomu každoročně děláme průzkum mezi více než 150 největšími firmami v Česku a zveřejňujeme jejich žebříček na základě hodnocení zaměstnanců i široké veřejnosti. A v neposlední řadě tu hraje roli interní talent management, který zahrnuje vzdělávání a získávání nových dovedností v rámci stávajícího týmu. Když do svého současného týmu firma investuje, tak nemá takovou potřebu hledat nové zaměstnance.

Dalším možným řešením je nábor zahraničních zaměstnanců. Jaké má aktuálně výhody a limity?

Firmy pochopitelně lákají i kandidáty z jiných zemí, především v rámci Evropské unie, kde je zaměstnávání zahraničních pracovníků jednodušší. U náboru pracovníků ze zemí mimo Evropskou unii fungují specifické programy a pro jejich počet jsou nastavené kvóty. Nejvyšší kvótu na dovoz kvalifikovaných pracovníků ze zahraničí mají Filipíny, takže řada firem se orientuje na tuto zemi. Zájem je ale i o uchazeče z Gruzie, Moldavska nebo Indie. Ekonomická migrace bude určitě dál posilovat, protože na evropském kontinentu je talentů nedostatek.

Mělo by se Česko inspirovat například v Polsku, které je zahraničním pracovníkům více otevřené?

Pro polské firmy je určitě výhodné, že tam proudí miliony cizinců a dostávají se na pracovní trh. Ale má to i odvrácenou stranu mince v podobě bezpečnostní situace. Česko se snaží příchod cizinců víc regulovat a já to považuji za správné, ale myslím si, že bychom v tom měli být mnohem pružnější. Na našem trhu například chybí asi 20 tisíc řidičů. Je zřejmé, že do budoucna budeme zahraničních pracovníků potřebovat více, a proto bychom jejich nábor z ciziny měli zjednodušit, urychlit a digitalizovat.

Jakou výzvu budou na pracovním trhu představovat lidé v předdůchodovém a důchodovém věku? Podle průzkumu STEM/MARK výrazně roste počet pracujících lidí nad 60 let. Je to cílová skupina, na kterou se zaměstnavatelé zaměřují?

Firmy, které pro starší zaměstnance vytvoří dobré podmínky, tím určitě získají obrovskou konkurenční výhodu. Zatím bych řekl, že je tu velký nevyužitý potenciál, ale věřím, že právě současný nedostatek pracovní síly přiměje zaměstnavatele naučit se s touto skupinou pracovat. Pomohou k tomu flexibilnější pracovní modely, po kterých volají snad všechny věkové skupiny zaměstnanců. Nejdřív kvůli kombinaci práce a studia, potom kvůli péči o děti, později kvůli péči o rodiče a následně kvůli svým vlastním omezením. Český pracovní trh v tomto ohledu stále zaostává za ostatními zeměmi Evropské unie, ale ministerstvo práce a sociálních věcí už dělá kroky správným směrem.

Objevují se protichůdné zprávy o tom, že firmy stále častěji nabízejí svým zaměstnancům možnost práce z domova – nebo že naopak od této praxe upouštějí a vracejí své lidi do kanceláří. Jaká je vaše zkušenost?

Otázkou už dnes opravdu není, zda home office nabízet, nebo ne, ale kolik. A mohu potvrdit, že některé firmy začínají přemýšlet nad tím, jak své lidi znovu nalákat do kanceláří. Nechtějí zpravidla práci z domova úplně zakázat, ale hledají způsob, jak zaměstnance motivovat k tomu, aby se navzájem potkávali, protože to přispívá k produktivitě práce a často díky tomu vzniká víc nápadů. Tohle si zaměstnavatelé stále víc uvědomují a snaží se ten model efektivně vyladit.

Článek vznikl ve spolupráci se společností Randstad.

Související