Chudí jedou v pervitinu, manažeři v kokainu a počítačových hrách. Kariéru ale ničí vše stejně, říká terapeut ze Sananimu Josef Šedivý

V celém Česku je kolem 50 tisíc lidí, kteří rizikovým způsobem užívají nelegální návykové látky. Vedle toho však stojí 900 tisíc rizikových uživatelů alkoholu a stejně velká skupina lidí, kteří zneužívají léky. Vedoucí Drogového informačního centra Sananim Josef Šedivý tímto poukazuje na skutečnost, že nelegální drogy jsou v Česku mnohem menším problémem než snadno dostupný a společností tolerovaný alkohol či léky, které mnozí lékaři běžně předepisují pacientům.

V rozhovoru jsme si povídali o tom, jaké drogy nejčastěji užívají manažeři a které závislosti mezi nimi v poslední době získávají na síle. Probrali jsme i to, že i úspěšně ukrývaná závislost nutně ovlivní mezilidské vztahy a proč nebude podle Šedivého drogou budoucnosti ani tak nějaká látka jako spíše závislost na „jiné“ realitě.

Poslední roky jsou extrémně stresující. Pandemie, válka na Ukrajině, energetická krize a vysoká inflace, to vše bezesporu přispělo k rostoucí psychické nepohodě lidí. Projevuje se to i na růstu počtu vašich klientů s různými závislostmi?

Hodně se to projevuje. Ani ne tak na počtu, jako spíš na skladbě klientů. V předcovidových letech to byli zpravidla lidé, které si typicky představíte, když se o někom řekne, že je závislý. Tedy někdo, kdo je trošku na okraji společnosti, trošku zapáchá a žije život, který bychom nikdo žít nechtěli. A covid nám najednou přinesl spoustu jiných klientů, které byste v normálním životě nerozlišili. Jsou zaměstnaní, často velmi úspěšní. Typicky takoví klienti přicházejí do našich programů, které se věnují gamblerům. V posledních letech sice vymizela kamenná kasina a herny, ale obojí se přesunulo do online prostředí. A to je samozřejmě pro gamblera nesmírně rizikové, protože se ke své závislosti dostane v podstatě na pár kliků. Gambleři to dnes obecně mají hodně obtížné, vezměte si, že když si pustíte jakékoliv sportovní utkání v televizi, tak tam máte nabídku klidně od několika sázkových kanceláří. Samotní moderátoři tam dokonce vyhlašují kurzy. Obecně ale chci říct, že naše služby začíná více využívat movitější skupina lidí. Je to vidět i na tom, že hodně z nich chce placené služby. Vezměte si, že už existují čtyři placená sanatoria věnující se závislostem. Před covidem fungovalo jedno. Souvisí to bezpochyby s obdobím pandemie. Výzkumy Národního ústavu duševního zdraví jasně ukazují, jak se právě duševní zdraví během covidu výrazně zhoršilo. Plody toho období budeme sklízet ještě hodně dlouho.

Je časté, že k vám chodí i manažeři? A jakými závislostmi trpí?

Obecná představa je, že manažeři šňupou kokain. Což je sice poměrně častý jev, tihle lidé u nás ale zase tak často nekončí. V poslední době u manažerů sledujeme spíš výskyt nelátkových závislostí. Typicky zmíněný gambling, ale třeba i gaming, tedy hraní her. Nehrají o peníze, spíše se snaží ulítnout do jiného světa. V jejich případě jde vždy o prostředek, díky němuž alespoň na chvíli dokážou opustit svůj rychlý a stresující život. Manažeři jsou totiž typicky lidé, kteří mají tendenci své práci hodně obětovat. Dost často se stane, že dojdou ve svém životě do bodu, kdy najednou zjistí, že už dál nemohou. A tam mají v zásadě dvě možnosti. Buď se rozhodnou změnit svůj život, třeba vytvoří nějaký svůj menší projekt či prostě jen načas zmizí někam do lesa. Anebo najdou nějaký prostředek, který jim umožní mít v životě chvilky, kdy ten obrovský tlak na sebe necítí. A k tomu jsou ideální právě návykové látky, všechny ty drogy vám umožní tlak opravdu necítit. Podobně funguje i gaming. Ve chvíli, kdy hraju živou hru, tak se opravdu odpoutám od tohoto světa. U vrcholových manažerů se velice často, nechci říkat vždycky, ale opravdu velice často dostáváme k tomu, že to první, co je přivedlo na životní křižovatku, kdy se stali na něčem závislými, byl prostě tlak a stres.

U manažerů roste výskyt nelátkových závislostí. Typicky gambling a  gaming. Nehrají o peníze, spíš se snaží ulítnout do jiného světa.

Je z vašeho pohledu některá z těch drog nebo závislostí méně nebezpečná?

Takhle se to právě úplně posuzovat nedá. Můžete mít manažera, který šňupe kokain a nikdo to o něm nemusí vědět. Bude si to užívat v nějaké jiné sociální bublině a nikdo to na něm nepozná, protože se tomu věnuje třeba jenom o víkendu. A v jeho případě se dá říct, že tu svou závislost opravdu zvládá. No a pak může být manažer, který začne nakupovat elektroniku, což vám na první pohled přijde jako neškodný koníček. Jenže on to pojme takovým způsobem, že ho to zlikviduje. Ve chvíli, kdy člověk nějakým způsobem propadne závislosti a dostane se do fáze, kdy mu to škodí v životě, tak je vlastně úplně šumák, co konkrétního dělá, ale je důležité, jak jej to ovlivňuje.

Je v téhle sociální skupině manažerů něco, co je podle vás módní závislostí?

Pořád je populární kokain. Je to hodně statusová droga. Chudí berou pervitin a bohatí kokain. Sice už to tak úplně neplatí, protože kokain v posledních letech hodně zlevnil, nicméně pověst drogy bohatých stále má. V poslední době hodně jede i zmíněný gambling a také jiná realita. Neříkám záměrně virtuální, protože člověk nemusí jinou realitu najít jenom ve virtuálním světě, ale třeba také na sociálních sítích, případně v nějaké jednoduché počítačové hře. Měl jsem jednoho klienta, který skončil tak, že rok nevyšel ze svého pokoje. Zkrachovala mu firma, dostal se opravdu na dno, a tak měl každé ráno v zásadě na výběr ze dvou možností. Buď vplout do online světa, kde hrál nějakou hru, v níž byl úspěšný chirurg, měl supersportovní auto, jachtu, barák, za manželku modelku a přechytralé děti. Nebo mohl vylézt z toho pokoje a být zkrachovalým člověkem, který musí hodně zamakat, aby se dostal zpátky tam, kde byl. A to je vlastně esence závislosti, protože ona hodně souvisí s odměnou. My lidé jsme zvyklí, že fungujeme na principu odměny. A když se ráno probudím a mám na výběr buď velmi těžkou, nebo naopak zcela snadnou cestu k odměně, tak mám tendenci vybrat si tu lehčí variantu.

Už jen samotné skrývání závislosti má velký dopad na život. Gambleři  často popisují, jak se jim ulevilo, když to doma prasklo.

Jaká je z toho cesta ven?

Nesnadná. Když člověk se závislostí bojuje a začne se léčit, tak se sice může takzvaně vyléčit, ale až za strašně dlouhou dobu. Náš mozek si totiž moc dobře pamatuje, jak snadná byla díky závislosti ona cesta k odměně. Ty látky, ale i ty činnosti nám ji nabízejí prakticky zadarmo. Pracoval jsem v jižních Čechách v komunitě s drogově závislými klienty, kteří když si pak jeli něco vyřídit do Prahy, tak stačilo, že autobus zastavil Na Knížecí, což je oblast na Andělu, kde se dealují drogy. Viděli jenom ten prostor a okamžitě měli strašnou chuť si něco koupit. Pak tam ještě jedna farmaceutická firma dala přímo na tu zastávku na lavičku reklamu Šňup …a jsi v pohodě. Jim to tedy v odvykání moc nepomohlo.

U vrcholových manažerů se často dostáváme k tomu, že to první, co je přivedlo k závislosti, byl tlak a stres, říká Josef Šedivý.

Foto: Lukáš Bíba

Mimochodem víte, jak ten zkrachovalý podnikatel, který rok nevyšel z bytu, nakonec dopadl?

Poslední zprávy, co o něm mám, byly od jeho matky, u níž bydlel. Nakonec za ním musela přijet záchranka, vlámali se do toho pokoje a odvezli ho na psychiatrii. Co s ním bylo dál, po pravdě nevím.

Dá se nějak zobecnit, jaké dopady mají závislosti na život a práci lidí, kteří jimi trpí?

Platí, že závislost vždycky ovlivní vaše vztahy. Když jsem zmiňoval ten hypotetický příklad manažera, který zvládá svou závislost na kokainu skrývat, tak přece i to samotné skrývání má velký dopad na jeho život. Gambleři často popisují, jak se jim strašně ulevilo, když to doma prasklo. A to byli schopni 10 let žít dvojí život, tvrdit, že všechno je v pohodě, a brát si půjčky, aby to vypadalo, že nemají finanční problémy. Když máte rodinu a něco před ní tajíte, tak to samozřejmě do toho vztahu dříve nebo později problémy přinese. Nehledě na to, že vaše manželka bude mít vždycky mnohem horší představu o tom, co děláte, než jaká je realita. Když budete každou sobotu chodit do nějakého klubu s kamarády, kde se sjedete koksem a v neděli odpoledne se pak dopotácíte domů a usnete až do pondělního rána, tak si samozřejmě bude myslet, že máte milenku. No a přirozeně vám závislost může přinést potíže nejen doma, ale i v práci.

Sklon k závislostem sledujeme u povolání, ve kterých musí lidé podávat velký výkon. Může to být i po nějaký kratší časový úsek, ve kterém zažívají hodně stresu.

Když firma přijde na to, že manažer je na něčem závislý, snaží se mu pomoci, nebo se ho spíš zbaví?

Zažil jsem oba přístupy a myslím, že ten první je lepší. V jedné firmě, s níž spolupracujeme, měl klíčový pracovník problém s alkoholem. Tak to zkusili s naší pomocí řešit. Naštěstí si toho všimli v relativně rané fázi závislosti. Vytvořili jsme pro něj individuální program, na dva týdny dostal v práci volno a odjel do naší terapeutické komunity. Nakonec ho nemuseli vyhodit, za což byli velmi rádi. Nutno říct, že jejich prvotní motivace samozřejmě nebyl ryzí altruismus. Prostě to pro ně byl klíčový člověk, o kterého nechtěli přijít.

Je běžné, že se závislosti kumulují? Že když někdo má závislost třeba na kokainu, tak se k tomu přidá i závislost na alkoholu nebo třeba na pornu?

Je otázka, zda když beru kokain a strávím dvě hodiny denně u porna, jestli je to závislost na pornu, nebo prostě důsledek určitých fyziologických procesů, které kokain v těle způsobuje. Spíš dochází často k tomu, že když se chce někdo závislosti zbavit, začne takzvaně vytloukat klín klínem. Lidé pak často přeskakují k jiné závislosti. Například ti, co chtějí přestat s kokainem, většinou začnou pít alkohol. I když je to paradoxně na rozdíl od kokainu tlumivá látka. Oni tu závislost ale prostě musí něčím nahradit.

Jsou nějaká povolání, která jsou obecně hodně náchylná k tomu, aby si v nich lidé vytvářeli na něčem závislost?

Obecně jsou to taková povolání, ve kterých musí lidé podávat velký výkon. Může to být klidně i po nějaký kratší časový úsek, ve kterém zažívají hodně stresu. A samozřejmě povolání, která se pojí s velkou únavou. Typicky jde třeba o obchodníky, lidi v PR nebo o kuchaře. Zvláště teď po covidu, během něhož mnoho kuchařů zjistilo, že v téhle práci už působit nechtějí, a tak je těch kvalitních obrovský nedostatek. A tak opravdu pracují od nevidím do nevidím. Navíc v prostředí, kde se ty drogy velmi často vyskytují. Takže k nim mají i poměrně krátkou cestu. Neštěstím je, že ze začátku, ať už se jedná o kokain, nebo o pervitin, jim to opravdu hodně pomůže. Jakmile se ale začne zvedat jejich tolerance vůči droze, tak to začne být krušné. To prvotní období může trvat klidně dva až tři roky. Potkávám spoustu lidí, kteří říkají, že by chtěli, aby to bylo jako na začátku. Jenže takové už to nikdy nebude. Oni se pak třeba jdou léčit, abstinují rok a půl a sotva vylezou, tak si hned drogu zase dají. A to je v hodně případech vlastně dobře, protože zjistí, že máme pravdu. Že už to opravdu nikdy nebude jako na začátku.

Jediný rozdíl mezi alkoholem a marihuanou je kulturní. Prostě se nám tu povedlo dřív vyrobit alkohol než vypěstovat marihuanu, a tak na obojí máme rozdílný pohled.

Existují podle vás některé dobré nebo neškodné závislosti?

Naše základní závislost je na kyslíku. Na tom jsme závislí úplně všichni a úplně nám to neškodí. Ale vážně, dost často se stává, že naši klienti se upnou ke sportu, což se obecně považuje za správné. Já jenom vždycky říkám: opatrně, aby se z toho sportu opět nestalo něco, co bude negativně ovlivňovat můj život.

Občas se tvrdí, že závislosti propadají slabí lidé, s tím ale asi souhlasit nebudete.

Nebudu, protože to vůbec není pravda. Možná to je dokonce naopak, protože silní jedinci mají od přírody potřebu si víc nakládat. Ve finále je ale úplně jedno, jestli se zhroutíte pod desetikilogramovým, nebo desetitunovým batohem.

Takže se dá říct, že jediný zásadní rozdíl mezi závislým bezdomovcem a závislým manažerem je v kvalitě alkoholu a drog, které užívají?

V zásadě ano. Jenom ten bohatý člověk k tomu nebude mít i další existenční starosti, ale jinak u nich ta závislost bude velmi podobná.

Často se říká, že vůbec nejrizikovější období pro vytvoření závislosti je někde mezi 15 a 25 lety věku. Souhlasíte s tím?

Myslím se, že to už neplatí. Možná tomu tak bylo někdy v 80. a 90. letech, kdy bylo užívání drog romantickou vzpourou proti společnosti. Ale od té doby se časy strašně změnily a závislost už dávno není jen záležitost látek. Už je to mnohem více záležitost nějakých činností a jim může člověk propadnout opravdu kdykoliv. Třeba mezi gamblery mladé lidi moc nenajdete. Abyste totiž mohl hodně prohrát, tak nejdřív musíte hodně vydělat.

Jaký je poměr mužů a žen trpících nějakou formou závislostí?

Vždycky je tam víc mužů, ale u těch nelátkových závislostí je žen víc než u závislostí látkových. Obecně u žen platí, že se příliš nepouštějí do užívání nelegálních látek.

Josef Šedivý

Od roku 2007 vede s malou přestávkou Drogové informační centrum Sananim. Předtím pracoval bezmála deset let ve společnosti Global Payments. Vystudoval sociální politiku a sociální práce na Masarykově univerzitě v Brně.

Foto: Lukáš Bíba

Nepomáhají paradoxně závislostem i lékaři, kteří často na kdejakou potíž hned předepisují léky?

Samozřejmě ano. V téhle souvislosti bych chtěl zdůraznit jednu věc. Problémem dnešní České republiky je alkohol a léky. Nic jiného. Vezměte si, že v celém Česku je nějakých 50 tisíc lidí, kteří rizikovým způsobem užívají nelegální návykové látky. A vedle toho si dejte těch 900 tisíc rizikových uživatelů alkoholu a stejně velkou skupinu lidí, kteří rizikově zneužívají léky. Samozřejmě je na vině i spousta doktorů, kteří běžně předepisují lidem silná antidepresiva i jiné návykové léky. Jedna naše kolegyně se stará o tetičku a najednou přišla s tím, že zjistila, že tetička už 10 let bere lexaurin. Když jsem se ptal, jak se k tomu dostala, tak vyšlo najevo, že jí ho předepsal obvodní lékař poté, co jí zemřel manžel. Ne že by tetičce bylo po těch prášcích nějak zvlášť špatně, jen byla prostě trochu sjetá. Kdyby ale ten lexaurin vysadila, tak by jí po těch letech užívání určitě špatně bylo. Tohle souvisí s dalším velkým tématem, totiž jak pokrytecky jako společnost k návykovým látkám přistupujeme. Vezměte si třeba marihuanu a alkohol, to jsou vlastně hodně podobné látky. Rozhodně netvrdím, že marihuana není nebezpečná, to samé ale platí o alkoholu. Jediný podstatný rozdíl je kulturní. Prostě se nám tu povedlo dřív vyrobit alkohol než vypěstovat marihuanu, a tak na obojí máme rozdílný pohled. Nebo si vezměte, jak rozdílně společnost vnímá kokain a pervitin. Ty látky jsou si hodně podobné, jen jednu vnímáme jako drogu úspěšných lidí a tu druhou jako drogu feťáků.

Co je podle vás drogou budoucnosti?

Pokud jde o látky, tak drogou budoucnosti jsou takzvané smart drugs. Jde o látky, jejichž chemický vzorec jde velmi rychle upravit, a jsou tak nesmírně výhodné pro distributory. Zažili jsme to teď s HHC, kterou stát zařadil na seznam zakázaných látek. Jediné, co se stalo, je, že výrobci tu látku na molekulární úrovni nepatrně pozměnili, takže najednou nebyla zakázaná. Její účinky byly ale stejné. Já osobně si jinak myslím, že do budoucna budou látkové závislosti čím dál víc na ústupu, protože jsou velmi nepohodlné. Musíte si je někde objednat, nějak vyzvednout, připravit a pak aplikovat. Podle mě v budoucnu převáží nelátkové závislosti. V tomhle ohledu se trochu bojím umělé inteligence, která může z virtuálního světa udělat opravdový Matrix. Stačí vám pak nasadit brýle a už nebudete potřebovat ostatní lidi. Stejně jako ten můj klient zavřený rok v pokoji pak budete mít každé ráno na výběr. Mám se vydat do reálné práce, kde musím vycházet s lidmi a musím se nějak přizpůsobovat prostředí? Anebo si lehce nasadím brýle a ocitnu se ve světě, který je šitý jenom mně na míru? Mnoho lidí podlehne. Přesto jsem optimistický. Věřím, že většině ta virtuální realita stačit nebude. Že přece jenom máme v sobě pořád nějakou touhu po úspěchu a nechceme jen žít v Matrixu. No a hlavně to nedopustí korporáty, kdo by pak chodil do práce?

Měl jste někdy vy sám pocit, že byste mohl do závislosti spadnout?

Ano. Respektive v té době jsem ten pocit samozřejmě neměl, ale při zpětném pohledu tam to riziko bylo. Asi jako hodně lidí jsem toho v 90. letech ochutnal spoustu. A zhruba rok jsem zůstal u pervitinu, který mě tehdy fakt hodně bavil. Měl jsem velkou kliku, že já jsem v té době začal dělat divadlo a psát divadelní scénáře. A jak jsem zjistil, když píšu pod vlivem pervitinu, tak jsou ty výsledky fakt strašné. A to mě postupně od užívání odradilo.