Doping, úplatky a sprostá slova. Rozvoj e-sport přináší právníkům nový byznys

Mezinárodní olympijský výbor (MOV) se snaží rozšířit, zatraktivnit a zmodernizovat portfolio disciplín pro své hry. Zatímco fanoušci ledního hokeje a dalších zimních sportů vyhlížejí ty zimní v Miláně a Cortině, které se uskuteční za rok a půl, právě vrcholí přípravy jiné akce, první svého druhu. V příštím roce se v Saúdské Arábii uskuteční olympijské hry v e‑sportu, tedy v profesionálně organizovaných soutěžních kláních ve videohrách.

Asijská země se jakožto dějiště největších e‑sportových akcí zavázala prostřednictvím svého olympijského výboru ke spolupráci s MOV na příštích dvanáct let. Chystané hry by přitom neměly být jednorázovou akcí, nýbrž první z mnoha událostí tohoto druhu. 

Nový druh olympiády jasně dokazuje raketově vzrůstající popularitu e‑sportu ve světě. Rozvíjející se odvětví s sebou přináší řadu právních otázek od pracovněprávního postavení e‑sportovců přes právní formy týmů a dalších e‑sportových organizací až po možné postihy v případě dopingu, podvádění (zde cheatingu) či sázkařských manipulací s výsledky.

Povolání hráč

Provozování e‑sportu za peníze stále ještě vyvolává údiv, i když se děje už dlouho, a přináší i administrativní potíže. „V praxi někdy narážíme na nedostatečnou informovanost soudu o možnostech profesionálního výkonu hráče za peníze. Někteří soudci mají bohužel zkreslené představy o hraní počítačových her a je pro ně velmi obtížné si představit, že si lze hraním her na počítači vydělat na živobytí,“ představuje svou zkušenost Jaroslav Menčík, advokát a partner ve společnosti Mavericks advokáti, expert na problematiku e‑sportu. Zároveň vyjadřuje naději, že tento trend zvrátí nastupující generace soudců, která bude rostoucí význam e‑sportu reflektovat.

Počet osob, které se e‑sportu věnují profesionálně, rapidně roste. Podle oslovených expertů někteří mohou podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná uzavírající smlouvy o spolupráci s různými týmy, další se nechají zaměstnat – na hlavní pracovní poměr, případně prostřednictvím DPP či DPČ. 

„Mohu potvrdit, že větší poměr tvoří spíše smlouvy o spolupráci, jelikož zaměstnanecký vztah není úplně nejvhodnější pro samotné týmy. Příprava na turnaje i samotná spolupráce může být více nárazová a kontinuální pracovní poměr je velmi nákladný,“ komentuje flexibilitu a další výhody spolupráce se samostatně výdělečně činnými hráči Jiří Hradský, partner ve společnosti Sedlakova Legal, který se právními aspekty e‑sportu dlouhodobě zabývá. Mezi nevýhody tohoto modelu patří větší administrativní náročnost pro samotné hráče i hrozba, že spolupráce bude naplňovat znaky švarcsystému. Mezi benefity zaměstnaneckého poměru patří především zvýšená ochrana, ale například i nárok na dovolenou. „Veškeré daně a odvody za hráče řeší zaměstnavatel, typicky e‑sportový klub. Hráč vystupuje jménem týmu či klubu a může být odměňován prémiemi nebo procenty z výher,“ přibližuje Menčík. Problematická může být naopak určitá rigidita těchto vztahů, vyšší odvody i potenciálně menší výdělek.

Pracovní smlouvy a dohody v oblasti e‑sportu mají svá specifika. „Hráčské smlouvy se v porovnání s klasickými pracovními smlouvami zaměřují více na individuální určování odměn, včetně flexibilních bonusů za úspěchy, a definování povinností hráče, jako jsou účast na trénincích, fyzická příprava nebo marketingové aktivity,“ vysvětluje Menčík.

Některé zvláštnosti souvisí i s obvyklým věkem e‑sportovců. „S ohledem na to, že mnohdy jsou hráči velmi mladí, bývá součástí smluv ujednání, jak mají vystupovat, že musí spolupracovat s trenéry, určitým způsobem budovat svou značku a sociální profil,“ přibližuje Hradský.

Sporty elektronické, podvádění klasické

Současný e‑sport do jisté míry kopíruje trajektorii tradičních sportů, v dobrém i ve zlém. I v něm se stále častěji objevují kauzy spojené s podváděním, dopingem či ovlivňováním zápasů kvůli sázení. Tresty za manipulace přitom nemusí dopadnout pouze na jednotlivce, ale i na celé týmy. „Například v roce 2021 dostala čínská herní organizace Newbee a její hráči doživotní zákaz působení ve hře Dota 2,“ představuje jeden z velkých případů Lukáš Pleskot, předseda České asociace e‑sportu. Tvrdí, že na domácí scéně jsou tyto případy zatím spíše výjimečné, což podle něj souvisí i s tím, že se až na výjimky nehraje o tak velké peněžní výhry.

Zatímco cheating byl ve světě profesionálních hráčů potírán od nepaměti, otázka užívání zakázaných látek před vstupem do hry je spíš věcí posledních let. Menčík upozorňuje, že například jedna z nejstarších a největších e‑sportových organizací, německá Electronic Sports League, pravidelně testuje na zakázané látky podporující soustředění a reakční rychlost. Jsou mezi nimi například kokain či adderall.

Specifickým druhem prohřešků, za který hráčům hrozí distanc, je nevhodné chování ve veřejném prostoru. „Hráče může například vyloučit jeho herní organizace, která je závislá na komerčních partnerech, a proto si pečlivě hlídá svou pověst,“ objasňuje Pleskot důvody, proč jsou vedle zřejmých podvodů sledovány i veřejné projevy.

Určitým problémem při boji proti podvodnému jednání v e‑sportu je absence univerzální autority, která by případné prohřešky centrálně postihovala. Na druhé straně hříšníkovi hrozí postih hned ze tří směrů. Kromě již zmíněného vyloučení z herní organizace či týmu, jejichž je hráč členem, hrozí i plošný zákaz účasti na turnajích, v ligách a dalších akcích vystavený pořadatelem.

Na rozdíl od klasických sportovních disciplín má jiné postavení průmysl, jenž obstarává herní vybavení. „Je třeba myslet na to, že takzvaný ban může hráč dostat i od samotných vývojářů počítačové hry, jako tomu bylo například v případě hry Counter‑Strike: Global Offensive, kde nejslavnější cheater Nikhil ‚forsaken‘ Kumawat dostal ban přímo od společnosti Valve,“ vysvětluje Hradský a dodává, že indickému hráči, který k podvádění využíval speciální skrytý program, letos zákaz udělený americkým vývojářem vypršel.

Spolkové nadšení i profesionální byznys

S profesionalizací e‑sportu se postupně mění i formální struktura týmů a organizací. Populární jsou zejména zapsané spolky a společnosti s ručením omezeným. „Společnost s ručením omezeným většinou volí ty týmy, které chtějí více tvořit z daného týmu produkt a prodávat jej jako takový. Spolky zase tvoří více srdcaři. Obojí má své výhody i nevýhody,“ vysvětluje Hradský.

Rostoucí popularita podnítila vznik České asociace e‑sportu, jejímž hlavním cílem je zastupovat zájmy českého e‑sportu vůči státu, sportovním organizacím, mezinárodním asociacím i médiím. Usiluje o nastavení standardů v této oblasti a o zvýšení povědomí ve společnosti. „Mezi hlavní projekty patří rozvoj trenérských kurzů, které pořádáme ve spolupráci s Fakultou tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Společně se zaměřujeme nejen na zlepšování výkonů ve hrách, ale především na podporu zdravých návyků u hráčů a práci s mládeží,“ představuje aktuální činnost asociace její předseda Pleskot.

Jednotný postoj zaujímají oslovení odborníci v otázce regulace e‑sportu: obecná úprava zakotvená v občanském, ale třeba i trestním zákoníku je prý v tuto chvíli dostatečná a nebylo by vhodné ani účelné připravovat speciální zákon.