Za láhev vína s českou vlaječkou jsou lidé ochotni si připlatit

Jak se člověk pohybující se celý profesní život v mediálním světě dostane do čela Vinařského fondu?

Je třeba říct, že jsem s vínem měl co do činění už předtím. Jednak jsem asi osm let pracoval v redakci časopisu Vinařský obzor, který vychází už více než sto let. A už dříve jsem měl vinný bar. Obojí svědčí o tom, že víno mám rád. Pracoval jsem také na krajském úřadě Jihomoravského kraje, kde jsem byl vedoucí odboru tiskových věcí a marketingu. I tam jsme témata související s vinařskou tradicí řešili. Měli jsme například na starosti projekt pojmenování nových vlakových souprav po odrůdách révy vinné, které se u nás pěstují.

Ze širšího úhlu pohledu posláním Vinařského fondu není víno vyrábět, ale pomáhat ho prodávat a informovat o tomto oboru veřejnost. V tomto ohledu se moje dosavadní mediální zkušenosti mohou velmi hodit.

S jakým cílem jste se funkce ve Vinařském fondu ujímal?

Byla to výzva, jak podpořit můj oblíbený obor celostátně. Cítil jsem také potřebu více ozřejmit našim vinařům, co jim tato instituce přináší. Musí totiž do fondu posílat příspěvky, a když někam posíláte své peníze, vždy si kladete otázku, co za to dostanete.

Co jim na takovou otázku odpovídáte?

Kromě podpory spousty vinařských akcí a projektů je jedna jednoduchá odpověď. Lidé jsou za láhev s českou vlaječkou, tedy za naši značku Vína z Moravy, vína z Čech, ochotní si připlatit víc než za zahraniční. Jen málo vinařství u nás by si mohlo dovolit reklamu v televizi nebo dlouhodobé působení v PR a marketingu na celostátní úrovni, tak jak si můžeme dovolit my, díky jejich příspěvkům.

Vinařský fond uvádí na trh novou značku perlivých vín „bublinky“. Co si od toho slibujete?

Začnu trochu zeširoka. Celé evropské vinařství prochází těžkým obdobím. Čelí velice levným zahraničním dovozům nebo třeba změně klimatu. Dlouhodobým negativním trendem je pro vinaře i pokles spotřeby tichých vín. Obrovský nárůst poptávky naopak vidíme u perlivých a šumivých vín, za posledních pět let u nás vyrostla čtyřnásobně. Už nyní tato vína řada našich vinařů vyrábí a rada Vinařského fondu měla pocit, že o tom veřejnost v Česku málo ví. Padlo proto rozhodnutí vytvořit národní značku těchto vín, podobně jako máme národní značku mladých vín Svatomartinské. Proto vznikla značka „bublinky“.

Foto: archiv Zbyňka Vičara

S touto značkou se ve větší míře setkáme kdy?

Právě před pár dny jsme měli zasedání rady Vinařského fondu, na které jsme finalizovali přihlášku a licenční a podlicenční smlouvu pro vinaře, kteří by tuto značku chtěli využívat. V následujících týdnech uvidíme, jaký je o značku „bublinky“ vlastně zájem. Z předchozích průzkumů, vyplývá, že zájem by byl poměrně velký. Teď se ukáže, jestli to je skutečně pravda. Propagační kampaň na základě zájmu vinařů budeme tedy spouštět až v příštím roce.

Máte ve fondu i nějaké další plány, jak podpořit moravská a česká vína?

Ještě do konce roku bychom chtěli podpořit naše vína v gastrobyznysu, podobně jako to funguje v Rakousku, Německu či Francii. Jinak řečeno, když člověk přijde v Česku do restaurace, měl by dostat na výběr lokální vína. Vymýšlíme několik variant, jak tuto podporu uchopit.

V řadě firem v Česku nyní dochází k předávání podniků z rukou zakladatelů do rukou jejich dětí. Jak to je ve vašem byznysu, mají mladí vůbec zájem pracovat ve vinařstvích?

Musím říct, že je to problém. Vinohradnictví je velice náročné na lidskou práci, vezměte si, že v Česku je asi 80 tisíc zemědělců, přičemž pětina z nich jsou vinaři. Podíl vinařů na tržbách celého zemědělského sektoru je přitom mnohem menší. Ve vinohradech je prostě strašně moc práce, kterou stroje mnohdy nezastanou. Pro řadu mladých lidí je přirozeně jednodušší jít dělat něco jiného, méně pracného a rizikového. Protože když přijdete o úrodu, nemáte ji čím nahradit. Pokud má být na lahvi ona zmiňovaná vlaječka, musí být víno odsud.

Mladí lidé nejen že nechtějí tolik dřít na vinohradech, oni také méně pijí alkohol. Mnohé pivovary proto přicházejí v posledních letech s nealkoholickými pivy. Je tohle i budoucnost vinařského byznysu?

Ona je to spíš přítomnost, než budoucnost. Mladí podle našich průzkumů pijí víno méně hlavně proto že si jej spojují s exkluzivitou, považují jej řekněme za Mercedes mezi nápoji, a to je příliš nepřitahuje. Chtěli by spíše experimentovat, zajímá je design a zážitek. I proto jsme ostatně spustili již zmíněnou značku „bublinky“. A proto také třeba v aktuální kampani „Naše hrozny, naše vlajka“ neukazujeme muže ve smokingu a ženy ve večerních róbách, kterak upíjejí víno, ale snažíme se zdůraznit, že vína vznikají lokálně, řemeslně a ekologicky. Že je víno zážitek.

Budete se snažit podporovat nějak i naše vína v zahraničí?

Vinařský fond dlouhodobě podporuje zasílání vín do zahraničních soutěžích. V tomto roce se rozhodl věc uchopit ještě koncepčněji. Podle analýzy mělo smysl se s našimi prostředky soustředit maximálně na dvě země. My si vybrali jednu a tou je Polsko. Přecházejí tam od tvrdého alkoholu k vínu a dokonce révu vinnou stále více pěstují. Poláci navíc přes naši zemi ve velkém jezdí do Alp. Udělali jsme tendr, který vyhrálo Národní vinařské centrum, jež nyní podniká aktivity, které by naše severní sousedy měly upozornit na to, jak jsou naše vína dobrá. Z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že už nyní tvoří Poláci zajímavou část turistů, kteří naše vinařské oblasti navštěvují.