Ostravsko už není černé, ale zůstává plné pracovitých lidí. Toho musíme využít, říká ředitel OKD Roman Sikora

V Dole ČSM ve Stonavě má Česko poslední černouhelné šachty, kde se ještě těží. Podle původních plánů měla těžba skončit v roce 2022, změnil to vývoj cen uhlí po vypuknutí války na Ukrajině. Horníci tak v Dole ČSM zažívají prodlouženou jízdu. Je jich ale nedostatek, a firma navíc naráží na územní limity těžby. Celkově černé uhlí v Česku nemá perspektivu. Společnost OKD, která poslední důl provozuje, už jasně vidí definitivní konec. O atmosféře v „odvětví bez budoucnosti“ a o tom, jaké bude Ostravsko bez uhlí, si týdeník Ekonom povídal s ředitelem OKD Romanem Sikorou.

Kolik uhlí se v Dole ČSM v průměru těží?

Na rok máme v plánu 1,2 milionu tun. Reálně ale vytěžíme skoro dvakrát tolik materiálu, protože poměr hlušiny a uhlí je zhruba 42 ku 58. Ročně tedy musíme z dolu vytáhnout 2,5 milionu tun. Materiál se pak v úpravně roztřídí a hlušina se ukládá nebo prodává. Používá se zejména pro zakládání silnic a dálnic.

Jak si stojí poměr hlušiny k uhlí v porovnání se zahraničím?

Mám zkušenost z černouhelného dolu v Polsku, tam jsme měli 65 procent kamení ku 35 procentům uhlí. Důl ČSM si tedy v tomto srovnání stojí dobře.

Kolik stojí vytěžení měsíčního objemu uhlí?

Vytěžíme ho měsíčně v průměru 100 tisíc tun a náklad na jednu tunu činí asi pět tisíc korun. Takže prostým vynásobením celkové náklady na těžbu vyjdou na 500 milionů korun. To je současně minimální objem tržeb, které musíme každý měsíc realizovat, aby se těžba vyplatila.

Těžba uhlí se v Česku utlumuje už více než desetiletí. Jak toto tempo změnilo vypuknutí války na Ukrajině?

Těžba v posledním činném Dole ČSM měla být původně ukončena k 31. prosinci 2022. Představenstvo OKD ale již v červnu 2022 rozhodlo o jejím prodloužení do druhého čtvrtletí 2023 a následně do začátku roku 2026, tedy do okamžiku přirozeného dotěžení v té době dobývaných porubů. Válka na Ukrajině totiž změnila pohled na uhlí a uvažování energetických firem. I dřívější odpůrci alespoň dočasně vnímali uhlí jako důležité palivo zajišťující bezpečnost dodávek elektřiny a tepla ve středoevropském regionu. Embargo na ruské uhlí v Evropě v kombinaci se zastavením exportu uhlí z Polska, které bylo nuceno ponechat si veškerou těžbu pro vlastní potřebu, vedlo k historicky nejvyšším prodejním cenám v rámci OKD a umožnilo pokračovat v těžbě. To hrálo důležitou roli v době energetické krize. Cena tepla se tehdy sice zvýšila, ale pro zhruba sto tisíc domácností v Moravskoslezském kraji mnohem méně, než kdyby uhlí z OKD k dispozici nebylo.

Teď ale ceny uhlí opět klesají. Jak se to odrazí na hospodaření OKD?

Hospodářský výsledek neděláme jen z prodeje uhlí, protože ten je velmi citlivý na vývoj světových cen, kterým se musíme přizpůsobit. Protože zrovna teď ceny uhlí klesají, nemůžeme sedět a koukat se založenýma rukama. Musíme snižovat náklady a šetřit. Udělali jsme to i v oblasti personálních nákladů a od srpna jsme snížili počet administrativních zaměstnanců o 31. Obrovsky se dá ušetřit také na manipulaci. Dá se vymyslet alternativní způsob ukládání hlušiny a uhlí tak, abychom je nevozili na velkou vzdálenost, protože každý kilometr převozu tu práci prodražuje. Pokud by se ale ceny uhlí vyvíjely tak, jak se vyvíjejí teď, budeme poměrně těžko spřádat plány na rok 2025, abychom zůstali v černých číslech. Naštěstí ale vidíme na trhu signály, že by se situace mohla už ve čtvrtém čtvrtletí letošního roku částečně otočit opět v náš prospěch.

Kdy těžba v Dole ČSM definitivně skončí?

K 31. prosinci 2025 budeme mít ještě dva poruby k dotěžení. Předpokládám, že se to stane v průběhu prvního kvartálu 2026.

Kolik uhlí ještě vytěžíte?

V letošním roce to bude 1,2 milionu tun a v příštím 1,145 milionu.

A kolik ho v podzemí ještě zůstane?

Podle posledního odhadu bude ekonomicky smysluplně vytěžitelných ještě zhruba 2,6 milionu tun, což není moc.

Dokážete si představit, že by se termín uzavření dolu ještě posunul?

Moc ne. Zejména proto, že hornicko‑geologické podmínky, ve kterých teď těžíme, nám už neumožní otvírat další poruby, protože bychom se museli trefovat mezi ty už dříve vytěžené. To je hornicky velký problém, protože ve vytěžených porubech se vytváří oxid uhelnatý, který necítíte, nevidíte, ale je velmi nebezpečný a může zabíjet. Dále bude i problém se zajištěním potřebného počtu horníků. Neustále jich ubývá, je problém s obsazeností směn.

Z těžaře developerem. Taková by mohla být budoucnost Romana Sikory, který od roku 2022 stojí v čele OKD a řídí poslední černouhelný důl v Česku.

Foto: Tomáš Škoda

Nedalo by se třeba těžit méně?

Nedalo. Fixní náklady jsou tak vysoké, že se to nevyplatí.

Takže ani politické rozhodnutí už v tuto chvíli nemůže konec těžby zvrátit?

Bylo by to politické rozhodnutí za miliardy. To nikdo myslím neudělá.

Proč za miliardy?

Miliardy bychom museli vynaložit na investiční důlní díla, tedy přípravu zásob uhlí k dobývání. Snižující se poptávka po uhlí každopádně vzhledem k environmentální politice EU nenahrává dalšímu pokračování. A v neposlední řadě jsme velmi limitováni v tom, kterým směrem můžeme těžit.

To znamená, že nemůžete těžit tam, kde byste potřebovali a kde by to bylo ekonomicky efektivní?

Zavázali jsme se, že nebudeme těžit ve směru Staré Město, abychom umožnili znovuzalidnění tohoto prostoru. Zavázali jsme se také, že nebudeme těžit směrem k hraniční řece Olze. Jinak by nám Poláci nepodepsali posouzení vlivu těžby na životní prostředí. Zbývá tedy směr Louky nad Olší a Ostrava, tam už jsou poruby tolik vytěžené, že by bylo nebezpečné otvírat další. Těžba by už ani nebyla rentabilní, protože ji musíme v okamžiku výskytu oxidu uhelnatého zastavit, stáhnout lidi, vpouštět do dolu inertní plyn. To všechno stojí peníze. Další věc je zmíněný nedostatek horníků. Nábor se pohybuje v řádu jednotek měsíčně, odcházejí jich desítky. Průměrný věk důlních pracovníků je 50 let. Odcházejí do důchodu, protože už mají odfáráno stanovených 3300 směn. Odcházejí i na nemoci, posttraumatické stavy z otřesových jevů. Mladí lidé vůbec nepřicházejí a ani si nedokážu představit, že by dnešní mladá generace chtěla spojit svůj profesní život s perspektivou roku a půl pod zemí. Dodávám, že ani tak nepotřebujeme horníky, kteří osm hodin házejí lopatou – těch máme dost. Potřebujeme takové, kteří obsluhují strojní zařízení, jako jsou dobývací a razicí kombajny, a vyznají se i v trhavinách.

Propuštěné horníky trh vstřebá

Horník tedy potřebuje určité vzdělání. To se už ale v Česku získat nedá, že?

Nedá. Z důvodu připravovaného útlumu hornické činnosti zaniklo hornické učňovství již před mnoha lety. Na pracovním trhu jsou k dispozici jen pracovníci s důlní praxí, kteří už jednou branami OKD prošli a teď pobírají důchod či se rekvalifikovali. Z těch se vrátila jen část. Ani pro horníky z Polska, kde se bude nadále těžit, už kvůli blížícímu se konci hornické činnosti u nás nejsme příliš atraktivní.

Jaké vlastnosti musí člověk mít, aby mohl být horníkem?

Říká se, že se musí dívat jedním okem nahoru a druhým dolů. To znamená, že musí extrémně dbát na bezpečnost. Hornická pracoviště jsou mnohdy s chabým osvětlením, je tam nebezpečná podlaha, jsou tam podvěsné drážky, strojní zařízení, trubky a podobně. Druhá nesmírně důležitá věc je odolnost. I když na důlní pracoviště vháníme studený vzduch, teplota se tam pohybuje mezi 28 a 32 stupni Celsia a v takto vysoké teplotě musí horníci pracovat.

Jaká je teď atmosféra v dole, když se už vidí na konec těžby?

Je to 50 na 50. Polovina havířů se už těší, až skončí, podle kolektivní smlouvy se s nimi vyrovnáme odstupným a už pracovat nebudou. To jsou obvykle ti starší, kteří se při ukončení těžby dočkají předčasného nebo řádného důchodu. Druhá polovina lidí jsou mladí, mají hypotéky a byli by rádi, kdybychom těžbu udrželi co nejdéle.

Jak velké vyrovnání horníci po ukončení těžby dostanou?

Pro ty s nejdelší odpracovanou dobou to bude až jedenáctinásobek průměrné měsíční mzdy.


Jaký je průměrný plat horníka?

Podle nejčerstvějších informací je to asi 57 tisíc hrubého.

Roman Sikora (59)

Generálním ředitelem OKD je od dubna 2022. Do firmy přišel z pozice výkonného ředitele polského černouhelného dolu PG Silesia, kde řídil organizaci všech povrchových činností. Předtím pracoval v hutnictví. Vystudoval Vysokou školu báňskou – Technickou univerzitu Ostrava, obor strojní zařízení dolů a hutí. Je držitelem titulu MBA v oboru ekonomika řízení podniků.

Foto: Tomáš Škoda

Myslíte si, že po útlumu těžby dokážou propuštění horníci tady v regionu najít práci za podobnou mzdu?

Ne tak lehce, průměrná úroveň platu v hornictví je v porovnání s dalšími průmyslovými obory pořád slušná. Na druhou stranu si ale myslím, že ti, kteří budou chtít pracovat, bez práce nezůstanou. Po omezení provozu huti Liberty žádný velký problém sociálního charakteru necítíme. Už zhruba 700 lidí si práci našlo. Teď čeká výpověď dalších 1600 zaměstnanců Liberty, ale nemyslím si, že by je pracovní trh Moravskoslezského kraje nedokázal vstřebat.

Po těžbě vytěžit dědictví minulých generací

Kolik lidí teď pracuje v Dole ČSM a kolik jich budete moci zaměstnat po útlumu těžby na sanaci dolu?

Teď máme kolem 3300 pracovníků, z toho 2500 je kmenových a zhruba 800 je tady od dodavatelů na smlouvu. Tyto smlouvy dokážeme ukončit bez větších nákladů. Jinými slovy po ukončení těžby bude třeba postarat se především o těch 2500. Na útlum těžby a sanaci dolu jich budeme potřebovat zhruba 700. Máme ale také například společný projekt s Třineckými železárnami, který by měl pomoci zaměstnat přibližně 160 lidí. Nabízíme k jejich podnikání lokalitu ČSM‑Jih. Chtějí tam co nejdříve po ukončení těžby vybudovat šrotiště, které by zásobovalo jejich novou pec k produkci zelené oceli.

V minulosti jste tedy pracoval na dole v Polsku. Dokázal byste porovnat podmínky v polském a českém hornictví?

Nechci se nikoho dotknout, ale v polském dole jsem zaznamenal větší nepořádek. Je tam o něco horší organizace. Když někdo nepřijde na směnu, prostě se vytěží méně uhlí a nic moc se z toho nedělá. Tady v Česku by se to stát nemohlo, byly by za to hned sankce. My jsme náturou prostě trochu blíž Němcům než Poláci. Ale jinak jsem žádný zásadní rozdíl neviděl. Používají tam stejné těžební kombajny jako u nás, používají stejnou výztuž. Také hornoslezská pánev je stejná na obou stranách hranice. Je jedno, jestli do ní sfáráte z české, nebo z polské strany.

Proč tedy u nás těžba končí a za hranicí poběží dál?

V Polsku je na uhlí závislých 90 procent tepláren a elektráren. U nás jen 44 procent a to číslo neustále klesá. Poláci deklarují jako konec rok 2049. Já si ale myslím, že to možná půjde i za tento horizont.

Nicméně těžba uhlí tady na Dole ČSM skončí dřív, než stihnou teplárny na Ostravsku přejít na alternativní palivo. Otázka tedy je, proč s koncem těžby tak spěcháme?

Teplárny přecházejí na alternativní palivo velice rychle. Například ta ve Frýdku‑Místku už je předělaná na plyn. Přišli jsme tedy o jednoho zákazníka. Celkem nyní dodáváme ještě do sedmi tepláren tady v moravskoslezském regionu a všechny deklarují, že zvládnou přejít na plyn do roku 2027 nebo 2028. Do té doby si koupí černé uhlí v Polsku.

Proč jste vlastně přešel do OKD, když jste sám dříve pracoval v Polsku, kde je perspektiva hornictví výrazně delší?

Protože český majitel Daniel Křetínský polský důl, kde jsem pracoval, prodal a noví majitelé nám nenabídli pozice. Ani se nedivím, taky bych nechtěl, aby mi v Česku řídilo důl jedenáct Poláků. Navíc jsme během covidu mnohdy ani nemohli přes hranice.

Loňský zisk OKD byl 2,9 miliardy korun. Všechny peníze půjdou do sanačního fondu, který se použije na sanaci dolu?

O rok dříve jsme měli čistý zisk 5,1 miliardy korun, takže jsme v roce 2023 státu na dividendě mohli poskytnout 1,8 miliardy korun. Rezervu na technickou likvidaci a odstupné pro zaměstnance tvoříme už několik let. Od letoška dokonce existuje zákonná povinnost celou rezervu na technickou likvidaci, která činí 3,3 miliardy korun, postupně převést na účet vytvořený k tomuto účelu. Letos na něj poukážeme 1,4 miliardy korun, v příštím roce 950 milionů.

Jak dlouhá bude sanace posledního dolu? V čem bude její náročnost?

Bude trvat zhruba tři roky, spolkne přibližně 3,3 miliardy korun na technickou likvidaci. Na to, abychom se vyrovnali s lidmi, bude potřeba dalších 1,5 miliardy korun.

Co bude na území dolu, až těžba skončí?

To je dobrá otázka. My bychom to také rádi s jistotou věděli. Bohužel nevíme, zda nám Evropská unie umožní podnikání, aby to nebylo vnímáno jako veřejná podpora. Pakliže dostaneme zelenou, máme samozřejmě už připravené projekty. Jde zejména o podnikání s pozemky a nemovitostmi. OKD disponuje asi 800 hektary většinou v lokalitě Stonava–Karviná. Některé jsou vhodné k výstavbě průmyslových hal. Do budoucna bychom proto chtěli být investorem, který postaví halu na míru klientovi. Pak máme pozemky vhodné k výstavbě rodinných domů. Tak trošku sázíme na to, že v okolí vznikne gigafactory a vzroste i potřeba kvalitního bydlení. Teď odtud lidé odcházejí a snahou města Karviná je přitáhnout je zpátky. A pak je tu spolupráce s ČEZ, kterému se chystáme pronajímat pozemky, aby mohl vybudovat fotovoltaickou elektrárnu.

Využijete nějak i zkušenosti z hornictví?

Ano. Chceme navázat na to, co umíme nejlépe, a to je příprava uhelných směsí. Máme k dispozici míchárnu uhlí na Stonávce, což je poměrně slušný areál, strojně a mechanicky vybavený právě k tomu. Chystáme se nakupovat uhlí na volném trhu a využít i kalů, které tady máme jako dědictví po minulých generacích. Rádi bychom také pracovali s důlním plynem, který bude k dispozici ještě nějakých 15 nebo 20 let po ukončení těžby. Budeme ho jímat. Chceme postavit kogenerační jednotku, vyrábět elektřinu a teplem zásobovat výzkumný park Eden Silesia.

Kdyby se tyto plány podařilo naplnit, jak významná firma by OKD pro region byla?

Byl by to nevelký zaměstnavatel se slušným byznysem. Jeden z ekonomicky silnějších.

Černý kraj bez uhlí má zelenou perspektivu

Čím vlastně bude konec těžby pro Ostravsko a Karvinsko? Jak se region změní, když zmizí i poslední činný důl?

Já bych byl rád, aby tento region dokázal lidem něco nabídnout. Vedení kraje a města Karviná má vizi zřídit kulturně‑technický POHO park na bývalém Dole Gabriela. Pak by navazovalo golfové hřiště v Lipinách, Eden Silesia a možná náš projekt určený k zábavně‑naučnému vyžití, což by umožnilo prodloužit návštěvníkům pobyt. K tomu máme i Darkovské moře. To vše by měla spojit nová tramvajová trať. To by mohlo být něco, co dá regionu hornicko‑průmyslový šmrnc.

Má tedy ekonomickou perspektivu?

Ta je dobrá. Jen je potřeba sem dostat lidi. Vytvořila se tu specifická struktura obyvatelstva. Od 50. let minulého století sem přicházeli obyčejní lidé za prací na šachtě. Byla to dobře oceněná jednoduchá práce, která ale nepřispívala k rozvoji intelektu. Nyní bychom sem potřebovali přitáhnout vzdělanější vrstvy. Krůček po krůčku se to daří, lidé už nacházejí práci třeba v IT. Tento trend je potřeba rozvíjet.

Moravskoslezským krajem se v uplynulém týdnu prohnaly ničivé povodně. Ovlivní region v dlouhodobé perspektivě?

Je to opravdu smutný pohled. Věřím ale, že kraj se z této katastrofy vzpamatuje, byť to bude nějakou dobu trvat. Vlna solidarity v regionu je ohromující. I přes zdánlivou „rozhádanost“ a nesourodost názorů umíme táhnout za jeden provaz, když je to potřeba. To mě opravdu těší.

Říkáte o sobě, že jste ostravský patriot. Na co podle vás mohou být Ostravsko a Karvinsko hrdé?

Na svou minulost, která je tady neustále svým způsobem přítomná a je jednoznačně spjatá s hornictvím. Těch téměř 200 let dobývání uhlí v ostravsko‑karvinském revíru je dědictví, na které nemůžeme a nesmíme zapomenout. Měli bychom na ně myslet i při tvorbě nových projektů, aby pořád to uhelné podhoubí a dědictví tvrdé práce zůstávalo. To je totiž věc, na které tento region může stavět.

Do jaké míry se daří zachovat důlní dědictví? Teď v červenci jsme byli svědky bourání skipové věže Dolu Lazy. Šachty se zasypávají a za pár let už tu nebude možné sfárat.

Většinou zde vzniknou brownfieldy a snad přitáhnou nové podnikatele. Ale třeba díky POHO parku na Dole Gabriela by měly zůstat zachovány důlní budovy, které mají kouzlo přelomu 19. a 20. století a jsou nádherné. I my tady na ČSM bychom rádi nějakým monumentem upozornili na to, co hornictví bylo. Rádi bychom zachovali možnost sfárat pod zem. Na druhou stranu ne všechno je možné zachovat. Podívejte se třeba na bývalý Důl František. Tam také stojí skipová věž a zatím nenachází uplatnění.

Dřív se říkalo, že je Ostrava černá. Jaká je podle vás teď?

Zelená. Do Ostravy se pumpují nemalé peníze nejen z evropských fondů a je to podle mě na ní vidět. I nedávno otevřený studentský kampus je architektonicky velmi zajímavý. Jsem rád, že se v Ostravě rozvíjí školství. To je podle mě velice důležité pro budoucnost. Mám řadu kamarádů z jiných koutů Česka, kteří když sem přijedou, jsou překvapení, že to tady není tak zdevastované, jak čekali. Tady v Karviné je tedy na jedné straně univerzita, gymnázium a přes cestu jsou oblasti, kde žijí nepřizpůsobiví. To je fakt, ale já osobně mám i tuto syrovost našeho regionu rád.

Zůstane stále stejným regionem, když zcela zmizí doly?

Určitě. Dojde sice k přerodu z těžkého průmyslu na lehčí, ale průmyslové jádro zůstane. Ostravsko a Karvinsko je regionem pracovitých a odvážných lidí a to je potřeba využít.