Je to pár měsíců, co zakladatelka Zásilkovny Simona Kijonková uzavřela jeden z nejúspěšnějších podnikatelských příběhů novodobé historie českého byznysu. Společně s manželem za několik miliard korun prodala Packetu, mateřskou společnost Zásilkovny. Dnes se soustředí na vybudování investiční skupiny, ve které chce spravovat i prostředky dalších investorů. „Mým cílem je vybudovat skutečně něco většího,“ říká Kijonková v rozhovoru pro Ekonom. Dále jsme se bavili o tom, jak odpočívat po uzavření velkého obchodu, jaké vlastnosti musí mít podnikatel, aby vybudoval přelomovou firmu, či jak své tři děti připravuje na budoucnost.

V prosinci jste avizovala prodej Packeta Group a na přelomu února a března jste firmu předala novým majitelům. Dala jste si po odchodu na nějakou dobu volno?

Vzala jsem to trochu programově. Prodej Packety trval více než rok. Jelikož nejsem v oblasti fúzí a akvizic žádným nováčkem, tak jsem věděla, že příprava prodeje bude fyzicky, psychicky i časově náročná a bude to zátěž pro celou rodinu. Sobě, manželovi i dětem jsem tak dala několik slibů. Jedním z nich bylo, že musím po prodeji vypnout a programově si odpočinout. Druhý slib byl manželovi, že budu trávit nějaký čas jen s ním. Podobný slib jsem dala i dětem, kterým se na konci exitu z Packety nelíbilo, že jsem v práci i o víkendech. Nakonec jsem slib sobě a manželovi spojila a někdy na jaře v březnu jsme s manželem vyrazili na dva měsíce trvající cestu kolem světa. Dětem jsem dopřála dva měsíce společných prázdnin v USA.

Co vám to dalo?

Jednoznačně dlouhý digitální detox. Často jsme byli v letadlech či na místech, kde nebyl signál. Samo se tak nabízelo, že se tedy od signálu sami odpojíme.

Od té doby cestujete ale pořád, ne? Pracujete na cestách?

Jarní cesta kolem světa a letní USA byly ten pravý detox. Teď už to kombinuji a na cestách i částečně pracuji. Navíc jsme teď koupili v Česku ranč, kde máme koně, což byl zase jeden ze slibů dceři. Jsme teď čistokrevní rančeři. Dnes pracuji jen od pondělí do pátku a v pátek odpoledne se přepnu do rančerského módu, kdy kydáme hnůj, jezdíme koně a staráme se o ranč. Tohle nastavení work‑life balance mi velmi pomohlo. Když mě dnes někdo potká, tak mi říká, že vypadám jinak, a pravda je, že tohle mě dnes hodně nabíjí.

Chceme jen přelomové věci

Peníze získané z prodeje Packety nyní spravujete mimo jiné prostřednictvím family office. Plánujete od nuly opět vybudovat nějakou firmu?

Budujeme od píky v českých podmínkách investiční společnost JSK Group, která by měla mít globální přesah. Family office je a bude součástí této investiční společnosti. Cílem je vybudovat skutečně něco většího. Chci využít svých zkušeností, které mám jako zakladatelka úspěšné firmy a postupně se obklopuji investičními profíky. Do budoucna bych ji chtěla otevřít i pro kvalifikované investory. Cílem je, aby pod ní byly i podfondy zaměřené na různé sektory. Na konci bych ráda viděla fond private equity s globálním přesahem.

Do čeho jste s vaší investiční společností už majetkově vstoupili?

Na začátku je důležité říct, jakou jsme si stanovili strategii. Tou je, že chceme investovat do firem, které mají nějaký přesah a zásah. Tedy mění trh a pomáhají lidem. Tak byla postavená i Packeta. I ta změnila způsob doručování zásilek lidem a pozitivně změnila celý trh. To hledáme i u projektů, do kterých investujeme. Od března jsme posuzovali investice v celkové hodnotě jedné miliardy korun. Zatím máme dvě investice, o kterých mohu veřejně mluvit. Prvním je Týden inovací, za kterým stojí Lukáš Sedláček, bratr ekonoma Tomáše Sedláčka. Je to projekt, který dlouhodobě posouvá vědu, inovace a umělou inteligenci, což jsou obory, které jsou mi velmi blízké. Navíc má už devítiletou historii. Lukáš Sedláček je osobnost, která inovacím rozumí, má vize, ambici a skvělé kontakty. Jde přesně o typ člověka, kterého chceme podpořit: Týden inovací dělá České republice skvělé jméno ve světě, přestože stát tuto oblast lehce opomíjí. V projektu máme jako finanční investor 50 procent.

A ten druhý projekt?

Jde o start‑up Vassiliho le Moigne InTouch. Jeho cílem je prostřednictvím technologií na bázi AI zprostředkovat lepší život seniorům. Lidé ve věku 65+ let trpí samotou, což vede samozřejmě ke zhoršení kvality jejich života a ke zhoršení duševního zdraví. Aplikace InTouch bude řešit tento problém a hledat řešení komunikace mezi rodinami. Dnes je to velký problém, protože na jedné straně senioři neumí pracovat s moderními technologiemi a na druhé straně členové rodiny na ně nemají čas. Zase to odpovídá naší investiční strategii. To znamená, že chceme investovat do projektů, které mají globální přesah a zásadním způsobem řeší nějaký konkrétní celospolečenský problém.

Je to byznys? Není to spíše nějaký společensky odpovědný projekt?

Chápu, že to zní jako CSR projekt, a opravdu to má společensky odpovědný přesah. Počítá se ale u toho s návratností investice a má to nastavenou monetizaci, tedy zpoplatnění takové služby.

Jak máte jako rodina nastavené, do čeho chcete investovat a co je už za hranou?

Naše rodina by třeba do zbrojního průmyslu neinvestovala. Vždy je pro nás důležitý pozitivní celospolečenský dopad projektu. Dvě strategické oblasti, na které se díváme, jsou digitalizace zdravotnictví a pak oblast kolem singles či nedostupnosti bydlení.

Na jaký objem investovaných peněz se chcete výhledově dostat?

V horizontu pěti let bychom se chtěli dostat na výši spravovaných peněz v řádu několika desítek miliard korun. Mělo by jít o naše vlastní prostředky, ale i peníze kvalifikovaných investorů.

Jakou máte motivaci pokračovat, když už jste jeden úspěšný byznys vybudovala a jeho prodejem zajistila sebe i svou rodinu na generace dopředu?

Rozumím lidem, kteří úspěšně prodají firmu, nechají peníze vydělávat na finančním trhu a koupí si třeba jachtu, rychlé auto a cestují po světě. To není v principu špatně. Jen si myslím, že je to nějaké životní rozhodnutí a nastavení mysli. Sama, když už jsem věděla, že podíl v Packetě jednou prodám, jsem měla jasno, že chci vybudovat ještě něco daleko většího. Zároveň mi bylo jasné, že nechci budovat od píky další příběh podobný Packetě. Věděla jsem, že chci pomáhat dalším zakladatelům nadějných firem zažít příběh podobný, jako jsem zažila já. Dnes mám jinou roli. Už nechci zažít jen jednu success story, ale být do budoucna u desítek či stovek takových úspěchů. To je můj cíl.

Jen dobrý nápad nestačí

Nakolik je podnikatelský úspěch dílem náhody a nakolik osobností toho, kdo stojí v čele takové firmy?

Já to vždycky přirovnávám k polévce. Dva lidi mají stejné ingredience, ale každý tu polévku uvaří úplně jinak. Jedná se o kombinaci vlastností, které zakladatelé musí mít, a je v tom určitě i dávka štěstí. Nejdůležitější ale je, jestli najdu nebo nenajdu díru na trhu. Protože ve chvíli, kdy dělám něco, co tady přede mnou budovali všichni, nebo je trh saturovaný, jako v případě dnešní Packety, tak prorazit půjde jen těžko. Často se mě lidé ptají, jestli by ještě mohli vybudovat firmu jako Packeta. Říkám jim, běžte do jiného oboru. Trh už je saturovaný. Ano, můžete dílčím způsobem přinést nějakou přidanou hodnotou, ale Packetu znovu od píky za podmínek, jako jsme ji budovali my, již nepostavíte. Jsou tu ale obory, které jsou zajímavé. Každý den potkávám několik zakladatelů a majitelů nejrůznějších firem a start‑upů a vidím tam další možné jednorožce, kteří mají disruptivní nápady či posouvají zásadním způsobem oblast technologií. Přenést ale nápad do exekuce je těžká disciplína, tady se ten úspěch láme.

Jaké vlastnosti mají lidé, kteří rozjedou úspěšný byznys?

Určitě je to vizionářství a kritické myšlení. Úspěšný zakladatel se například nesmí bát neustále vyhledávat nové příležitosti a musí umět strhnout ostatní. Nejde jen o to získat schopné lidi, ale i přesvědčit investory a zákazníky. A triviální není si to i umět spočítat. Velmi důležité jsou i nebojácnost a sklon k riziku. Pokud to člověk nemá, tak některá rozhodnutí udělá později a hrozí mu, že mu správný moment uteče.

Podle čeho si vybíráte investice?

Jednak jestli mi náplň firmy zapadá do naší investiční strategie. Pak jsou to i již zmíněné charakterové vlastnosti zakladatele. Můžete mít naprosto skvělou myšlenku, ale věřte mi, že když máte nápad, tak na světě má dalších 100 tisíc lidí tu samou myšlenku. A vy bojujete na globálním trhu. Česká republika je strašně malá. Jestli chcete vybudovat úspěšný projekt, tak od začátku musíte myslet na to, že potřebujete jít ven.

Jak moc se jako investorka angažujete v řízení firmy, ve které získáte podíl?

Nejsme úplně čistokrevní finanční investoři. Říkáme si smart investoři. To znamená, že za námi je odborný tým, který umí připravit firmu na exit, a máme i lidi, kteří umí globálně škálovat a dostat projekty na zahraniční trhy. Naším cílem není firmy budovat a držet majoritu. Chceme pomoci budovat další success story. Sice jsem zmínila dva projekty, ale v současnosti se zároveň koukáme na desítku dalších firem, kam můžeme vstoupit. Moje přidaná hodnota a mého týmu je, že jsme sami byli foundeři, rozumíme jim a umíme je nasměrovat správným směrem. Zjednodušeně řečeno jim nabízím finanční a mentální podporu, koučink a kontakty.

Simona Kijonková (47)

Vystudovala VŠE v Praze. Prošla si několika manažerskými pozicemi ve společnostech Tacoma a Oriflame. Pak v roce 2008 spoluzakládala technologickou společnost NetSign. V roce 2010 založila společnost Zásilkovna. Letos dokončila její prodej. Své a manželovy podnikatelské aktivity zastřešila vytvořením investiční skupiny JSK.

Simona Kijonková, Investorka, miliardářka a zakladatelka Zásilkovny
Foto: Honza Mudra

Jaký je rozdíl v investiční strategii JSK a vaší family office?

Jako rodina se zaměřujeme na věci, které jsou víc impaktní, tím pádem nemusí mít až takovou výnosnost. Zároveň tak jdeme i do investic, které jsou daleko rizikovější. Family office má dnes ale samozřejmě diverzifikované portfolio od bezrizikových veřejně obchodovaných společností po rizikovější investice do start‑upů. V rámci investiční společnosti a jejích různých podfondů, které budeme do budoucna otevírat i dalším spoluinvestorům, chceme mít projekty, které mají jasně daný časový investiční horizont a jasně danou výnosnost.

Ať si dělají, co chtějí, investicím ale rozumět musí

Jaká je vaše role a vašeho manžela v rámci správy rodinného majetku?

Naše rodina dnes čítá mě, manžela a tři děti. V čele family office stojím já a proti tomu je takzvaná investiční komise, kde je také manžel, protože děti jsou zatím nezletilé. I tak se ale v rodině bavíme o tom, co, jak a proč děláme. Jelikož děti jsou nezletilé, tak manžel má jako jediný právo veta. To znamená, že když předkládáme nějaký projekt, tak může říct, že se mu to nelíbí, a nejdeme do toho. Mimochodem se to už i jednou stalo, kdy svého veta využil.

Jak do toho chcete jednou zapojit děti?

Už roky to máme jasně nastavené. Naším cílem je, aby se děti naučily spravovat majetek, protože to je disciplína, kterou jednou budou muset umět. To znamená, že musí rozumět investicím, budou muset rozumět wealth managementu za podpory profesionálů, které kolem sebe máme. Jestli se vedle toho rozhodnou být hercem, mít vlastní podnikání nebo být programátorem, tak to je jen na nich. Nenutíme děti, aby byly součástí investiční skupiny. Musí tomu ale rozumět. Už od útlého věku před nimi řešíme, do čeho investujeme. Samozřejmě, když se o těch projektech bavíme, tak ty byznysy mají různá krycí jména typu Červená karkulka. Děti tedy nevědí, co chceme přesně kupovat, ale slyší, co na tom řešíme, a vnímají ten styl diskuse.

To znamená, že vaše děti, kdy nejstarší dceři je 16 let a nejmladší 11 let, už rozumí tomu, co je výnos či návratnost investice?

Tak pojem dividenda naše děti znaly už v pěti letech. Nepochybuji o tom, že rozumí tomu, co je to míra výnosnosti, a jsem za to ráda, protože to se ve škole nenaučí.

Jste dcerou samoživitelky. Jak je pro vás podstatné, aby si děti našly cestu samy?

Zcela zásadní. My nechceme vzít majetek a celý ho dětem takto předat. Jsou součástí investiční skupiny, kdy budou beneficienty. Navíc se budou vždy na tom muset umět dohodnout a naučit se mluvit o investicích. Není to tak, že dostanou kus medvěda. Jak jsem říkala, profesi jim vybírat nebudu. Vedle toho ale budou muset mít ještě jednu roli, a to že budou sedět v rodinné investiční komisi nebo nadaci.

V dubnu jste založila i dobročinnou nadaci. Jaké projekty podporujete?

Zaměřujeme se především na problém, před kterým tady celá společnost zavírá oči. V České republice dnes máme 606 sociálně vyloučených lokalit, které většinová společnost ignoruje. Ostatně i v Packetě byl problém, kdy kurýři do těchto míst nechtěli doručovat. Sama jsem z velmi chudé rodiny a pracovat jsem začala ve 13 letech. Je tak pro mě důležité dát dětem v těchto oblastech šanci a ukázat jim, že ta možnost je. Z vyloučených lokalit si nesu zkušenosti jako dobrovolník. Mluvila jsem například se 14letou dívkou, kterou jsme se snažili připravit na přijímačky na střední školu. A na začátku školního roku přišla, že se učit nemusí, že na žádné přijímací zkoušky nepůjde, byť měla vyznamenání. Maminka jí řekla, že půjde na pracák jako ona. Tohle uvažování mají děti bohužel ze svých rodin a je třeba jim pomoci to změnit.

Jak tohle chcete s nadací změnit?

Tak v první řadě se soustředíme na podporu konkrétních malých organizací a spolků. Ani bych to nenazvala neziskových organizací, ale spíš dobrovolníků v jednotlivých oblastech. Těm se většinou nedostává moc peněz, byť to dělají se zapálením. Ty podporujeme už roky. Do budoucna chceme začít otevírat centra pro trávení volného času pro děti v těchto vyloučených lokalitách. Když se dětem nikdo nevěnuje, tak samozřejmě inklinují k trestné činnosti či drogovým závislostem. My se snažíme tyto děti ještě před pubertou zaujmout a nabídnout jim alternativy, kde trávit čas, a změnit jim uvažování o jejich budoucnosti. Nasměrovat je ke vzdělání. Chceme jim nabídnout volnočasové aktivity a kroužky, které nebudou hradit. Spolupracujeme na tom i se školami. V minulosti se nám takto třeba podařilo najít děti s hudebním nadáním a zaplatit jim uměleckou školu. Jedním z cílů center je, aby tam děti mohly psát domácí úkoly, pracovat s počítačem, naučily se základy finanční gramotnosti a získaly zdravé životní návyky.

Je podle vás Česko dobrá země k podnikání?

Česko je určitě bezpečná země. Kdybych si ale mohla vybrat, kde se narodím a začnu tam podnikat, tak vím, že by to bylo v USA, na velkém homogenním trhu můžete s dobrým nápadem dosáhnout úspěchu jako Elon Musk. Protože jsem se narodila tady, tak byla moje cesta trnitá a zdlouhavá. Pokorně říkám, že to není špatně. Máme možnosti, které nám dávají šanci něco vymyslet, začít podnikat, něco zhodnotit nebo i něco změnit. Když se koukám na jiné země, například na Maďarsko či Řecko, tak tam možnosti podnikání jsou mírně řečeno omezenější. I v Evropě najdete země, kde dnes podnikat nechcete.

Máte pocit, že se bohatství v Česku přeje?

Samozřejmě jsou tady lidi v naší bublině, kteří úspěch přejí a rozumějí tomu, jak se bohatství vytváří. Bohužel většina české populace má bohatství spojené s negativními emocemi. Stále je tu nějaká míra závisti a nepochopení toho, jak člověk k bohatství přišel. Spousta lidí si myslí, že vám to někdo musel dát nebo jste si to museli někde nakrást. Troufám si tvrdit, že toto smýšlení se změní až za další dvě generace. Stačí se podívat na výsledky ve volbách. Velmi se těším na dobu, až bohatství nebude bráno za něco, za co by se člověk měl skoro stydět, lidé vám jej budu přát a budou hrdí na naše úspěšné české byznysové příběhy, kterých je zde již celá řada a další budou přibývat. Věřte mi, není to zadarmo.

Související