Aktuální číslo časopisu Ekonom
Martin PetříčekKdyž profesora politologie a ekonomie na milánské Univerzitě Bocconi přivádí asistentka do místnosti, kde se má uskutečnit rozhovor, stihne v posledním momentu sklonit hlavu, aby se nepraštil. Massimo Morelli měří hodně přes dva metry. Asistenci ale nepotřebuje jen kvůli výšce, je nevidomý. Když se posadí, začne mluvit k hlavnímu tématu svého současného bádání – populismu. Osmapadesátiletý Ital byl jedním z hlavních řečníků kongresu Mezinárodního institutu veřejných financí, který se koncem srpna konal na pražské Vysoké škole ekonomické.
Populismus je v politice charakterizován tím, že staví do popředí jednoduché, často polarizující narativy, apeluje na emoce a podbízí se frustracím veřejnosti. Nabízí jednoduchá vysvětlení a snadné odpovědi, často viní specifické skupiny lidí z problémů, které společnost sužují. Morelli vysvětluje, proč populismus přivádí demokratické instituce k erozi. Mimo jiné prý proto, že populisté, kteří se dostanou do politické funkce, začnou systematicky nahrazovat experty na úřadech loajálními lidmi. S neefektivními byrokratickými institucemi je ovšem těžké posuzovat dopady zákonů. Nekompetentní politici se přitom budou snažit prosadit co nejvíc změn, aby si vybudovali pověst obratných reformátorů.
Morelli vychází z funkční byrokracie, která podle německého sociologa Maxe Webera zaručuje pořádek a maximalizuje efektivitu, a ukazuje, že země, kde vítězí populisté, se posune ke kafkovskému státu. K neefektivní správě, vyznačující se dezorientující složitostí, kterou pražský rodák Franz Kafka popisuje ve svých posmrtně vydaných románech Proces a Zámek na základě zkušeností a pocitů úředníka rakousko‑uherské konstituční monarchie.
Co stojí za nárůstem populismu v Evropě i jinde ve světě?
V posledních dvou desetiletích jsme prožili několik zásadních krizí. Mezi nimi zejména krizi globalizace, „čínský šok“, za kterým se skrývají dopady rostoucího čínského exportu na zaměstnanost ve výrobě v USA a v Evropě, dále imigrační krizi, finanční krizi a dluhovou krizi. Všechny tyto krize podstatně narušily důvěru jednotlivců v instituce, tradiční strany a politiky. Především v to, že jsou schopni je zvládnout. Přibylo voličů, kteří kvůli tomu začali preferovat jednoduché závazky politických aktérů. Chtějí okamžité řešení a očekávají, že od politiků uslyší jednoduchý recept, jak daný problém vyřeší. Ať už jde o stavbu zdi proti migrantům, nebo nějakou ochranu národní identity. Spolu s tím zesílila i antielitářská rétorika. To je jedna z hlavních charakteristik populistů. Říkají: Nevěřte tradičním odborníkům, protože se budou řídit tím, co jim přikáže elita. Právě v období nízké důvěry to na veřejnost obvykle dobře funguje. Zatímco dříve nacházel populismus odezvu především mezi nižší třídou, finanční krize roku 2008 rozšířila tento typ nedůvěry také na střední třídu.
Série krizí narušila důvěru v instituce, tradiční strany a politiky. Přibylo voličů, kteří upřednostňují jednoduché sliby.
Je pravděpodobné, že populismus osloví nadpoloviční většinu voličů?
Vezměme například protiimigrační preference. V mnoha zemích kvůli různým krizím stouplo procento lidí, kteří by chtěli zavřené hranice. Nikdy to však nešlo nad 50 procent. Většinou se to pohybovalo mezi třetinou a polovinou voličů. Pochopitelně vždy závisí na volebním systému dané země, zda to bude stačit k vítězství ve volbách. Přestože je antiimigrační podpora ve Francii velmi silná, neměla Marine Le Penová dost hlasů, aby se dostala do Elysejského paláce. Zároveň se nedomnívám, že by protiimigrační strany někde získaly přes polovinu hlasů. Mnohde, například v Itálii či ve Španělsku, ubývá těch, kteří by byli proti migrantům. Zejména mezi seniory. Uvědomují si, že imigrace může zajistit udržitelnost jejich důchodů. Na druhou stranu, i kdybychom se dostali do bodu, kdy by 51 procent obyvatelstva nějakého státu požadovalo uzavření hranic, bylo by to z utilitaristického hlediska v pořádku. Představovali by většinu, která něco chce.
Mnoho lidí ovšem vnímá imigraci jako ohrožení – obávají se zhoršení bezpečnosti, nárůstu kriminality nebo ztráty pracovních míst.
V Itálii nikdy nebyla tak velká imigrace jako například ve Francii, ale zažili jsme několik imigračních vln. Nejprve z Albánie, pak z dalších zemí. Reakce vůči některým zemím původu byly zpočátku negativní, často právě kvůli korelaci s vysokou kriminalitou. Když se ve statistikách ukázal pokles kriminality, „kulturní nenávist“ vůči Albáncům se také snížila. Dalo by se pak očekávat, že k různým skupinám bude společnost přistupovat odlišně, přísněji k zemím, kde je vysoká kriminalita. K lidem, kteří prchají z válečných oblastí, je pochopitelně nutné přistupovat také jinak. Nicméně populismus k tomu přistupuje zcela opačně: Jsme tu my, většina, insideři, a proti nám jsou ti ostatní, outsideři. Vytvářejí polarizaci mezi insidery a outsidery. To zjevně nepomáhá. Integrace by byla mnohem snazší, pokud budeme přesně vědět, jaký typ obtíží musíme překonat u různých kulturních odlišností.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
