Málokterá nová služba získala takovou pozornost jako ChatGPT. Když ho vloni na jaře autoři představili, po celém světě se o něm mluvilo s neskrývaným nadšením. Po tom, co se o umělé inteligenci roky jen spekulovalo, najednou mohl každý napsat jakémusi neviditelnému skřítkovi a ten mu v dlouhých, strukturovaných větách něco odpověděl.

Byla to bomba. Revoluce. Game changer. Osvoboditel mas dělníků klávesnic. Anděl apokalypsy a první záblesk soudného dne. V Bruselu začali sepisovat první, tudíž průkopnickou a jistě nejlepší možnou regulaci a ve vedení firem vymýšlet, koho vyhodit a nahradit tímto novým vynálezem.

O rok a půl později je nejspíš namístě podívat se, jak opravdu tato nová technologie změnila způsob, jakým pracujeme a žijeme. A řekněme si to otevřeně, není to hezký pohled. Namísto revoluce a zjednodušení stále hledáme místo, kde by opravdu ušetřila čas a vydělala peníze. Na Wall Street se otevřeně mluví o bublině, která praskne.

Reklamní textaři namísto zadání PR článku začali dostávat text vyprodukovaný umělou inteligencí, který mají „trochu učesat“. Každému, kdo někdy něco psal, je jasné, že učesat špatný text (a ty texty špatné bývají) trvá déle než napsat nový.

HRisté začali dostávat motivační dopisy plné všech správných slov seřazených do košatých, pečlivě vybalancovaných souvětí. Všechny mají takovou zvláštní neosobní pachuť a neřeknou o uchazeči nic víc, než že umí napsat průměrné zadání pro umělou inteligenci.

V médiích už zjistili, že se dají vydávat texty a obrázky, které nestvořila lidská ruka, a okrádají tak čtenáře o čas levněji než dřív.

Sám při své práci narážím na to, že méně užiteční kolegové považují za svůj přínos, pokud si během porady vezmou slovo, aby ostatním sdělili, že „umělá inteligence doporučuje…“ několik zcela generických a zoufale šedivých myšlenek.

Nejsem úplně staromilec. Nikdy jsem nezažil, jaké to je nemít doma počítač. Mobil mám v kapse od třetí třídy. Měl bych tak být ideální zákazník pro využívání umělé inteligence. A jako takový vám říkám – pojďme se na to zatím vykašlat.

Jasně, je to nástroj s obrovským potenciálem. Umí výborně dělat zápisy ze schůzek nebo zkrátit text na požadovaný počet znaků. Věřím, že bude skvěle fungovat, až jej velké technologické společnosti integrují do existujících programů. Ale v současné podobě a v kreativních činnostech je to prostě jen nespolehlivá hračka, která nás zavádí do slepých uliček.

Zde měl původně text končit. Čtenář Ekonomu je ale jistě technooptimista. Snažím se jím být i já. A upřímně chci pochopit, v čem je umělá inteligence tak přínosná. Zúčastnil jsem se proto poměrně drahé masterclass používání umělé inteligence vedené jedním z nestorů českého internetu a hvězdou Twitteru. Zkoušel při ní ohromit publikum tím, co dnes umělá inteligence dokáže. Ukazoval, jak mu odpoví na otázky a úkoly jako „Co by podle tebe pro účastníky tohoto kurzu bylo užitečné?“ a „Roztřiď mi je do tabulky podle abecedy, přidej k nim jejich přezdívku a povolání“.

Přibližně ve třetině času, po dvou hodinách, jsem neodolal a zeptal se lektora, zda je s odpověďmi umělé inteligence spokojený.

Řekl mi, že ano.

Odpověď mě překvapila, protože sám u každé odpovědi zjistil, že je fakticky nesprávná, popřípadě až směšně slabomyslná. Zeptal jsem se ho, jestli to může rozvést.

Řekl mi, že pro jeho účel mu odpovědi stačí.

Poučení je jednoduché.

Chcete, aby vám umělá inteligence vydělávala peníze? Prodávejte kurzy používání umělé inteligence.

Související