Aktuální číslo časopisu Ekonom
Alžběta VejvodováNa konci července přijde Ostravsko o další ze svých dominant. K zemi půjde skipová věž bývalého Dolu Lazy. Podívaná, která láká fotografy i fanoušky techniky a hornictví, připomíná, jak Ostravsko v posledních letech dramaticky mění tvář. Z převážně uhelného regionu se začíná stávat místo nejen pro byznys, ale i kulturu a turistiku. Na bývalých důlních brownfieldech rostou průmyslové parky a logistická centra. Ani to ale není bez potíží. Výstavba průmyslových zón se zadrhává a není jasné, jestli si všechny dokážou na sebe vydělat.
Za 130 let existence se na Dole Lazy vytěžilo 146 milionů tun uhlí. Těžba zde skončila před pěti lety. Od té doby zmizela už zhruba třetina staveb v areálu dolu. Dne 27. července státní podnik Diamo odstřelí nejviditelnější pozůstatek někdejší těžby – skipovou věž, skrze niž se na povrch dopravovalo vytěžené uhlí bez zásahu lidské ruky. Pochází ze 70. let minulého století a na rozdíl od své sousedky – starší kozlíkové těžní věže, v níž museli s vykládáním vozíků s uhlím pomáhat lidé – se na ni nevztahuje památková ochrana.
K odstřelu věže použije střelmistr zhruba 110 kilogramů výbušnin. O tom, že se nezachová jako historické dědictví pro budoucí generace, rozhodly především náklady. „Zachování věže by bylo velmi náročné jednak s ohledem na špatný technický stav a na vysoké finanční nároky nutné na obnovu a také vzhledem ke kolizi s podmínkami báňského úřadu pro zajištění důlního díla,“ vysvětluje profesor Miloš Matěj z Metodického centra průmyslového dědictví Národního památkového ústavu Ostrava.
Místo Dolu Lazy se tak Národní památkový ústav nyní soustředí spíše na sousední Důl ČSA, který kdysi tvořil s Lazy jeden těžební komplex. Plánuje tam zachovat a památkově chránit celé jádro dolu. Ten se podle památkářů nachází na místě, kde se poprvé na Karvinsku našlo uhlí. „Urbanistická a architektonická hodnota má základ v celkové prostorové koncepci a monumentalitě areálu,“ vysvětluje Michaela Ryšková z Metodického centra průmyslového dědictví Národního památkového ústavu Ostrava. A význam dolu zvyšuje také to, že se ve 40. letech minulého století na tvorbě jeho konceptu podílela německá architektonická kancelář Schupp & Kremmer. Ta stála také za realizací dolů v německém Essenu a Goslaru, které jsou nyní na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Řízení za prohlášení Dolu ČSA kulturní památkou běží od loňska. Kdy ale bude ukončeno a zda bude skutečně důl prohlášen kulturní památkou, se zatím neví. Jasno zatím není ani v tom, jak by poté probíhalo financování údržby a zpřístupnění starého dolu.
Zachování technických památek Ostravska komplikuje špatný technický stav i kolize s báňskými předpisy.
Stamiliony zasypané v dole
Vraťme se ale do Dolu Lazy, který má postupně zmizet z mapy. Zatímco během těžby zaměstnával přes dva tisíce lidí, nyní jich tam pracuje jen kolem deseti. Jejich počet dočasně vzroste po demolici věže. Do důlního areálu nastoupí dělníci, kteří odstřelený materiál roztřídí na recyklovatelný šrot nebo betonový recyklát. Diamo pak bude pokračovat v likvidaci dalších budov.
Při vstupu vypadá areál bývalého dolu stejně jako mnohé jiné průmyslové podniky z dob socialismu. Hned za vrátnicí stojí oprýskaná administrativní budova vyvedená v bílo‑rudé barvě. Před ní je malý park s vypuštěným jezírkem a dávno neudržovanými okrasnými keři. I horník se měl při cestě do práce cítit příjemně a v srdci přírody. „Naproti administrativní budově bývala jídelna. Ta měla prosklená okna a člověk, když obědval, tak se díval do parčíku s vodotryskem,“ vzpomíná Libor Stebel, pamětník těžby v Lazech.
Budova jídelny stojí v areálu dodnes. Je ale prázdná a i ona stejně jako přilehlý park dávno ztratila někdejší lesk. Její schodiště a vstupní portály jsou obložené popraskanými obkládačkami, které vybledly do béžovošedivé barvy. Důlní historii místa připomínají jen rezavé těžní vozíky.
Diamo a před ním OKD v Dole Lazy zlikvidovaly desítky kilometrů důlních chodeb. Sfárat do podzemí se tam už nedá. Tři těžní jámy jsou zasypány. Posledním krokem likvidace jam má být osazení železobetonových desek, které staré šachty definitivně uzavřou.
Celkově je likvidace dolů drahý a zdlouhavý proces. V případě Lazů by měl skončit v roce 2027, tedy zhruba osm let po ukončení těžby. Náklady na sanaci dolu se rok od roku liší. V posledních dvou letech se pohybovaly kolem 135 milionů korun ročně. Za letošní rok by měly klesnout na 77 milionů.
Nejistá budoucnost starých dolů
Už nyní se pro areál hledá nové využití. Uvolněný brownfield by mohl sloužit vědě a výzkumu činností spojených s cirkulární ekonomikou. „Je zde území vyhrazené pro stavbu fotovoltaické elektrárny, nechali jsme zpracovat studii pro využití při výrobě vodíku a eventuálně je tu také možnost provádět recyklaci starých fotovoltaických panelů a baterií,“ popisuje náměstek ředitele Diamo – odštěpný závod Darkov Jiří Golasowski.
Přeměnit bývalý důlní brownfield na průmyslový či vědecký park ovšem není snadné, komplikují ho složité povolovací procesy, potřeba zbourat starou zástavbu a mnohdy zlikvidovat i staré ekologické zátěže. „Náklady na výstavbu na brownfieldech oproti greenfieldům jsou obecně vyšší o 10 až 20 procent, ale mohou narůst i výrazně více, a to kvůli dekontaminaci půdy, demolici stávajících staveb a obnově infrastruktury,“ uvádí senior business developer CTP Vojtěch Peřka.
Bývalé důlní areály se mění na průmyslové a logistické parky. Velká konkurence ale zvyšuje jejich neobsazenost.
Někdy proto bývalé doly čekají na nové využití i desítky let. Například z nedalekého Dolu Barbora ve staré Karviné vyjel poslední vozík s uhlím v roce 2002. Zamýšlená průmyslová zóna, která má lokalitu oživit, ale bude hotová nejspíš až v příštím desetiletí.
„Barbora měla být před více než deseti lety výstavní skříní kooperace veřejného a soukromého sektoru. Moravskoslezský kraj chtěl do areálu majetkově vstoupit, ale z jednání sešlo. Výstavba tak spočívá na bedrech původního vlastníka - společnosti Asental - a jde mnohem pomaleji, než se před lety očekávalo,“ popisuje situaci partner ostravské advokátní kanceláře Forlex Pavel Říha.
I jiné průmyslové parky na Ostravsku se v minulosti potýkaly s potížemi. Alarmující je například příběh jedné z nejstarších průmyslových zón v oblasti – Nová pole v Karviné. Zóna byla vybudovaná mezi lety 1997 až 1998 a poměrně rychle se v ní zabydlely první firmy. V roce 2010 tam pracovalo kolem 1600 lidí. Pak ale přišlo OKD se záměrem rozšířit těžbu v dole ČSA právě směrem na karvinské Staré Město a sousední průmyslovou zónu. „Došlo k bouřlivým jednáním investorů z průmyslové zóny s městem Karviná a s OKD, která definitivně ukončil až krach OKD,“ vzpomíná Říha. Než se ale spor vyřešil, karvinská zóna o část investorů a plánované rozšíření přišla.
I přes popsané komplikace ale mají firmy i developeři o Ostravsko stále zájem. „Bývalé uhelné regiony mají jednu velkou výhodu, díky které se mohou stát klíčovými oblastmi pro moderní průmyslový rozvoj. Mají průmyslovou tradici zejména ve strojírenství a poměrně velké množství ploch, kde se průmyslové projekty dají stavět. Zároveň disponují dobrým dopravním napojením na evropské trhy,“ vysvětluje generální ředitel Panattoni pro ČR a SR Pavel Sovička. Výsledkem je, že jen v Moravskoslezském kraji od 90. let vyrostly desítky průmyslových a logistických zón. Další jsou v přípravě.
Příliš velká konkurence
V poslední době je ale znát, že se skladovací prostory, průmyslové a logistické zóny obsazují hůř než dřív. Konkurence vygradovala do velkých obrátek, a to nejen v samotném Moravskoslezském kraji, ale i v sousedním Polsku. Klesá tak míra obsazenosti a chybí zaměstnanci.
To naznačuje, že by dosavadní orientace kraje na průmyslovou výrobu a logistiku mohla být chybnou. „Konzervativně jsme zamrzli v průmyslové historii, místo abychom se zabývali moderními trendy,“ míní o přerodu Ostravska analytik rozvoje regionů společnosti Kreia Ondřej Špaček a dodává: „Setrváváme konzervativně na hodnotách, že průmyslová výroba je něco správného a služby, zejména služby v oblasti trávení volného času, jsou něco navíc.“
Na Ostravsku se zatím objevují jen dílčí pokusy vdechnout průmyslovým brownfieldům turistický potenciál. Ucelená koncepce zatím chybí. Příkladem takové snahy je Dolní oblast Vítkovice, kde v areálu bývalého Dolu Hlubina a vysokých pecí vzniklo několik expozic včetně vyhlídkové věže. Podle statistik agentury Czech Tourism jde po pražských památkách o největší turistickou atrakci v České republice. Jen za loňský rok ji navštívilo téměř 1,5 milionu turistů.
Ani tento areál ale nefunguje bez problémů. Návštěvnost se dosud nevrátila na předkoronavirovou úroveň. Kritici také místu vytýkají neautentické opravy a údržbu. Ucelený rozvoj areálu komplikuje široké spektrum vlastníků a dalších subjektů, které se na údržbě Dolní oblasti Vítkovice podílí. Hnacím motorem je developerská a strojírenská společnost Vítkovice z podnikatelského impéria Jana Světlíka. Vedle toho se v dolní oblasti angažuje město Ostrava a ministerstvo kultury. Kromě toho v oblasti působí i řada dalších menších subjektů, jako je Futureum, jež využívá prostory bývalého výklopníku a mlýnice.
„Budoucnost bývalých důlních či průmyslových areálů je zcela v kompetenci vlastníků těchto areálů a přilehlých pozemků,“ říká k chybějící koncepci hejtman Moravskoslezského kraje Josef Bělica.
Kraj komplexně zaměřil pozornost pouze na oblast s největší koncentrací bývalých dolů v katastru původního a již zbouraného města Karviná. Jde o lokalitu nyní nesoucí název Karviná‑Doly, jež je vzdálená zhruba šest kilometrů od centra moderního města Karviná.
„Z intenzivních jednání s majiteli pozemků, obcemi, vysokými školami a dalšími subjekty vznikl krajský program POHO2030, který hledá směr, kudy by se měl rozvoj tohoto území ubírat tak, aby získalo novou náplň a stalo se vyhledávaným místem nejen pro lidi z Karvinska a jeho okolí, ale i pro podnikatele a výletníky,“ popisuje Bělica.
Všechny jámy a sloje se postupně zasypávají. Se zachováním pro turistické účely se nepočítá.
Součástí má být zejména revitalizace Dolu Gabriela nacházejícího se jen zhruba půl kilometru od kostela svatého Petra z Alkantary, tedy slavného šikmého kostela popularizovaného mimo jiné románem spisovatelky Karin Lednické.
Fárat se nebude
Avšak navzdory všem snahám o zachování alespoň malé části ze stovek ostravských a karvinských dolů je už zcela jasné, že jednu z podstatných částí zdejší hornické historie se pro budoucí generace zachovat nepodaří. Všechny jámy a sloje se postupně zasypávají. Se zachováním žádné z nich pro turistické účely se nepočítá.
„Přestože v branži pracuji mnoho let, nenarazil jsem na koncept, že by se v České republice část dolu zachovala pro muzeální účely či turismus. Pouze vysoká škola báňská měla zájem zřídit v dolech podzemní laboratoře, ale narazilo to na legislativu, technické provedení a zajištění bezpečnosti,“ říká Golasowski.
Ani dnes proto není snadné se do dolů dostat. Otevírají se zřídka – pro významné politické návštěvy, jako byl například nedávno prezident Petr Pavel. Redakci týdeníku Ekonom se podařilo sfárat do Dolu Jeremenko, který už ale není funkční. Slouží pouze k odčerpávání důlní vody, aby bylo možné dokončit těžbu na posledním funkčním dole v ostravsko‑karvinském revíru – ČSM.
Za fáráním do autentických uhelných dolů tak budou muset zájemci do budoucna vyjíždět už pouze za hranice. Sfárat zhruba 300 metrů pod zem turisté mohou například v polském městě Zabrze vzdáleném zhruba 45 minut autem od Ostravy.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
