Jak asi víte, Komerční banka zdárně ukončila výplatu věřitelů Sberbank, je tedy myslím vhodný čas na bilancování případu. Můžeme se zamyslet například nad tím, o jak unikátní insolvenci v českých podmínkách šlo. Jak se pro ni osvědčily české právní předpisy. Zda je možné vzít si pro budoucnost z případu nějaké ponaučení nebo příklad dobré praxe atp.

Bankovní sektor stojí a padá s důvěrou klientů. Důvodem je především atypická bilanční suma tradičního bankovnictví, kde na straně pasiv jsou zpravidla vklady klientů na běžných či jiných účtech a na straně aktiv pak různé úvěrové produkty. Vklady by měly být pro klienty více či méně jednoduše dostupné v případě potřeby a peníze alokované v úvěrových produktech pak z povahy věci ani tolik likvidní být nemohou. Jinými slovy, po klientovi nelze požadovat doplacení plné částky hypotéky v krátkém časovém horizontu. Stejně tak nelze vkladateli znemožnit výběr uložených prostředků.

Regulatorní nástroje na řízení minimální likvidity banky či na její dodání v případě nezbytné potřeby přestávají fungovat při extrémní externí události. V runu na banku žádosti o výběr složených prostředků významně převýší její likvidní možnosti. Začátkem příběhu insolvenčního řízení Sberbank je právě takový run. Během několika málo dnů se ze v zásadě zdravé finanční instituce stala banka v úpadku. Extrémní událostí byla válka na Ukrajině, která zásadně otřásla důvěrou klientů a způsobila šíření paniky. Neschopnost dostát splatným dluhům vůči vkladatelům vedla k odnětí bankovní licence a ustanovení likvidátorky. Následné insolvenční řízení bylo v mnoha ohledech atypické.

Insolvenční zákon obsahuje speciální úpravu pro úpadek finančních institucí. To proto, že bankovní sektor je silně regulovaný a je v celospolečenském zájmu zajistit, aby úpadek jedné instituce zůstal izolovaný. V insolvenčním řízení tak má speciální postavení regulátor, který spoludohlíží na řádné a rychlé vedení procesu. V případě Sberbank byl regulátor dokonce členem věřitelského orgánu, který spoluodpovídá za vedení konkurzu, a úzce tak dohlížel nad zpeněžením majetkové podstaty.

Stejně tak obsahuje právní úprava úpadku finančních institucí speciální pravidlo automatického přihlašování pohledávek vyplývajících z účetnictví. Má především usnadnit pozici drobných střadatelů, kteří nemusí být seznámeni s jinak obecně platnými pravidly pro přihlašování pohledávek, nutnými ve standardním insolvenčním řízení. Insolvenční správkyni v kauze Sberbank byly podklady předány v takové kvalitě, jaká – až na drobné výjimky – umožnila bezproblémovou a automatickou účast drtivé většiny věřitelů.

Při úpadku banky se ze zákona vyplácejí pojištěné části vkladů prostřednictvím fondu pojištění vkladů a v insolvenčním řízení pak zůstávají jako věřitelé pouze ti vkladatelé, jejichž vklad převyšuje zákonnou výši. Ve zbytku přechází jejich pohledávka na Garanční systém finančního trhu. V insolvenčním řízení Sberbank běžely výplaty ze strany fondu rychle a bezproblémově a výrazná část věřitelů byla brzy uspokojena. Právě důvěryhodnost a rychlost výplat pojištěných částek je obecně důležitá pro zachování stability celého finančního trhu.

Insolvenční zákon v případě úpadku finančních institucí obsahuje relativně kontroverzní pravidlo, dle kterého jsou pohledávky Garančního systému, jenž se zde stal zdaleka největším věřitelem, zcela upřednostněny. To, jak ovládl insolvenční řízení, bylo patrné už na schůzi věřitelů, kde byl ustanoven věřitelský výbor především hlasy Garančního systému. To, že zájmy superprioritního věřitele nemusely být z povahy věci totožné se zájmy všech věřitelů, mohlo zpočátku vzbuzovat obavy. Ukázaly se jako liché.

Insolvenční správkyně, její tým a věřitelský výbor společně dosáhly bezprecedentní míry uspokojení pohledávek a případ Sberbank se do insolvenční historie zapíše jako jeden z mála konkurzů s pomyslným šťastným koncem.

Související