Lze zlepšit dostupnost léčiv a nezruinovat při tom zdravotní pojištění nebo pacienty? Pro jednoduchost si léky rozdělme do dvou kategorií. První kategorie zahrnuje léky inovativní včetně tzv. orphan drugs pro vzácná onemocnění. Léčiva z této skupiny ve specializovaných lékařských centrech užívá jen necelé procento pojištěnců, ale české pojišťovny za ně již vydávají srovnatelnou částku jako za kategorii druhou. Tedy za skupinu tisíců druhů léků, které lékaři běžně předepisují 99 procentům naší populace. Jde o ohromný nepoměr s potenciálem k dalšímu prohloubení. A to zejména vzhledem k očekávanému uvedení mnoha nových molekul léčiv, výrobci nezřídka nabízených za vyšší desítky milionů korun pro léčbu jediného pacienta.

Politická reprezentace nás ubezpečuje, že si český zdravotní systém poradí. Bez přijetí podstatnějších změn tomu osobně nevěřím. Výrobci léčiv jsou globálně působící špičkoví obchodníci, kteří zaměstnávají luxusně placené odborníky a dosahují ohromujících hospodářských výsledků. Nejen díky své pracovitosti a flexibilitě, ale i díky vysoké cenové hladině produkovaných léků, jejich dlouholeté patentové ochraně a excelentnímu využívání výhod „obchodního tajemství“. To výrobcům mimo jiné umožnilo vytvořit celosvětové prostředí s nicotnou veřejnou kontrolou pro porovnání reálných cen léků a motivačních schémat nebo naopak omezujících podmínek při využívání léčiv zdravotními systémy jednotlivých zemí. Dialog výrobců se zdravotními pojišťovnami má své limity a nedává moc šancí zohlednit v ceně léku zejména nezbytné náklady související s jeho vývojem, výrobou a uvedením na trh vybrané země. Počítejme s tím, že zaběhnutý systém se jen tak nezmění a k akceptovatelnějším cenám zejména u nejnákladnějších léků a diagnostických metod nepomohou ani vysoce sofistikované modely umělé inteligence.

Mají-li být nejnákladnější léky, zdravotnické prostředky, diagnostické metody atd., zkrátka nejmodernější medicína a farmacie, nadále veřejnosti plně k dispozici, musí státní exekutiva co nejdříve navrhnout změnu jejich financování. Jen zaúkolovat zdravotní pojišťovny vyrovnaným hospodařením opravdu nestačí. Nikdo si samozřejmě nebude přát zvýšení zdravotního pojištění, případně spoluúčasti. Bylo by to i politicky neprůchodné. Přirozenější a „méně bolestné“ by ale mohlo být zavedení účinných motivačních prvků pro podporu zdravého životního stylu, pro účast na preventivních vyšetřeních, pro spolupráci léčeného s ošetřujícími lékaři apod., to vše s podporou maximálního sdílení dat mezi zdravotnickými pracovišti. Těžko sice odhadovat, zda potenciál úspor pramenící ze změny chování a přístupu každého jednotlivce může stačit k zachování moderního a přitom plně solidárního zdravotního systému. Pokusit se o to ale musíme.

Pomoci vzdělávat obyvatele ve zdravém životním stylu, nabízet preventivní programy, důkladněji přispět k racionálnímu užívání léků nebo na straně druhé omezit plýtvání s nimi dlouhé roky nabízí i univerzitně vzdělaní lékárníci. Výčet našich odborných aktivit, pro které se speciálně školíme ve spolupráci s lékaři, je obsáhlý a nadále jej rozvíjíme. Inspirací jsou nám vyspělé evropské země a jejich lékárenské systémy. Uvidíme, zda naši nabídku v dohledné době ministerstvo a zdravotní pojišťovny podpoří.

Související