Psal se rok 1780, když anglický právní teoretik a osvícenský filozof Jeremy Bentham sepsal své nejslavnější dílo Úvod do principů mravnosti a zákonodárství. První věta tohoto pojednání zněla takto: „Příroda svěřila lidstvo pod vládu dvou svrchovaných pánů: bolesti a rozkoše. Pouze jim přísluší, aby nám ukazovali, co máme dělat, a také určovali, co budeme dělat.“ Na této myšlence postavil Jeremy Bentham celou svou filozofii – všichni jsme podle něj motivováni slastí a bolestí.

Podle současného stavu poznání společenských věd tahle myšlenka platí beze zbytku i po takřka 250 letech. Člověk je po štěstí bažící druh, který se bojí bolesti. Tato dvě jednoduchá pravidla určují jeho chování. Když si toho jsme vědomi, můžeme tuhle prostotu lidského fungování využít ve svůj vlastní prospěch. A oba dva „svrchované pány lidstva“ proměnit ve své služebníky. Třeba v případě, když potřebujeme bojovat s prokrastinací.

Jak využít potěšení ze slasti a strach z bolesti

Všichni víme, jak těžké je přinutit se udělat nějakou práci, do které se nám tolik nechce. Proti neustálému odkládání povinností existuje ale jedna účinná metoda, která vychází právě z Benthamova učení o slasti a bolesti. Vychází z takzvaného Skinnerova zákona, pojmenovaného podle amerického psychologa B. F. Skinnera, který se proslavil pokusy na zvířatech, při nichž dokázal správnou odměnou formovat jejich chování. Skinnerův zákon říká, že když prokrastinujete nebo máte problém se s nějakým úkolem vypořádat, máte dvě možnosti: buď „udělat bolest z toho, že to neuděláte, větší než bolest z toho, že to uděláte“, nebo „udělat potěšení z toho, že to uděláte, větší než potěšení z toho, že to neuděláte“.

Trik tedy spočívá v tom, že si za splnění (nebo nesplnění) určitého úkolu stanovíte odměny nebo tresty. V podstatě existují dva způsoby, jak se motivovat: vnitřně, nebo vnějškově. Vnitřní motivace je, když chcete něco dělat z nějakého vrozeného popudu nebo touhy. Vnější motivace je však taková, kdy něco děláte kvůli nějakému dalšímu prospěchu nebo odměně (nebo abyste se vyhnuli trestu). Genialita Skinnerova zákona spočívá v tom, že mění náš nejsilnější vnitřní motivační faktor (potěšení) na vnější odměnu.

Vědci zkoumali, zda je účinnější motivací vidina budoucí slasti, nebo hrozba bolesti. Ukázalo se, že daleko silnějším faktorem je to druhé.

Že Skinnerův zákon skutečně funguje, prokázalo několik experimentů. V jedné studii se tak například dvě skupiny kuřáků snažily odnaučit tomuto zlozvyku. Obě poloviny účastníků pokusu dostávaly stejné standardní výrobky pro odvykání kouření, ale příslušníkům jedné skupiny bylo navíc řečeno, že pokud za šest měsíců ne­projdou testem, jehož cílem je odhalit nikotin v moči, přijdou o určitou sumu peněz. Jak se ukázalo, tato jednoduchá hrozba zvýšila počet úspěšně odnaučených kuřáků asi o 30 procent.

Vědci rovněž zkoumali, zda je účinnější motivací vidina budoucí slasti, nebo hrozba bolesti. Ukázalo se, že daleko silnějším motivem je to druhé. Nedávno zesnulý psycholog Daniel Kahneman získal za tento objev v roce 2002 dokonce Nobelovu cenu za ekonomii.

V takzvané prospektové teorii spolu s Amosem Tverskym ukázali, že bolest je pro člověka větší motivací než ekvivalentní potěšení. Jednoduše řečeno, ztráta 100 dolarů nás rozruší více, než nás potěší nalezení stejného obnosu. Uvádí se dokonce, že bolest ze ztráty je z psychologického hlediska asi dvakrát silnější než potěšení ze zisku.

Pár rad, jak porazit prokrastinaci

Na základě těchto znalostí vědci definovali několik rad, jež lidem mohou pomoci v boji s prokrastinací. Zaprvé, chcete‑li zvítězit nad nechutí udělat určitou činnost, uzavřete sázku. Najděte si přítele nebo člena rodiny a vsaďte se s ním o určitou sumu peněz nebo o nějakou věc, které si vážíte. Chcete‑li shodit, vsaďte se třeba se svým otcem, že může prodat váš PlayStation 5, pakliže nezhubnete do dvou měsíců o pět kilo.

V ideálním případě by měl sázku zprocesovat nějaký zprostředkovatel, abyste nemohli z dohody vycouvat, pokud prohrajete. Na tomto principu fungují například webové aplikace stickK a Beeminder, které umožňují uživatelům stanovit peněžní částku, o kterou přijdou, pokud svůj závazek nesplní. Abyste získali ještě nějakou tu motivaci navíc, můžete se zavázat k tomu, že pokud se vám nepodaří splnit svůj cíl, půjdou peníze někomu, koho opravdu nemáte rádi. Jste‑li například odpůrcem určité politické strany, můžete se kvůli své prokrastinaci stát jejím donátorem.

Zadruhé, dejte co nejvíce lidem vědět o tom, že se o něco snažíte. Řekněte jim, jaký jste si stanovili cíl a v jakém termínu jej chcete dosáhnout. Docílíte tak dvou efektů. První se projeví tím, že vás vaši nejbližší mohou pozitivně motivovat, budou vás chválit a povzbuzovat, abyste svůj úkol zvládli. Můžete to vylepšit ještě tím, že požádáte přítele, aby vám každých pár dní zavolal a zkontroloval, jak postupujete ve svém úkolu. Druhý efekt spočívá v tom, že na sebe vytvoříte tlak – pokud totiž v plnění úkolu selžete, uděláte si před svými zná­mými ostudu.

Psycholog Skinner dokázal odměnou ve formě ptačího zobu přimět holuby, aby se točili dokolečka, kývali hlavou ze strany na stranu, a dokonce hráli jakýsi holubí ping‑pong. Ne snad, že by byli holubi nějak přehnaně inteligentní, trik prostě spočíval v tom, že opakovali činnost, kterou dělali těsně předtím, než je Skinner odměnil ptačím zobem. Toho americký psycholog využil a odměňoval je jen za to, čeho chtěl v jejich chování dosáhnout. My lidé jsme sice bytosti podstatně složitější, přesto i na nás překvapivě účinně funguje jednoduchá metoda cukru a biče. Tak proč ji někdy nevyužít ve svůj prospěch při boji s vlastní prokrastinací.

Související