České firmy šláply do udržitelnosti, zajímají se o ni i ty, které nemusí

Aspekty udržitelného byznysu, jako je interní zpoplatnění uhlíku, projekty financované skrze uhlíkové kredity nebo snaha mapovat a poté zmírňovat rozdíly v platech žen a mužů, stojí v mnoha českých firmách stále stranou. V jiných naopak zájem o takzvané udržitelné podnikání v posledních dvou letech radikálně roste a získává koncepční charakter. Při přípravě svých strategií a zpráv o udržitelnosti jdou více do hloubky a ve větší míře je staví na datech. Naopak ubývá čistě marketingových proklamací. Tato zjištění plynou z druhého ročníku Ekonom žebříčku udržitelnosti.

„Mile nás překvapilo, že přes 90 procent přihlášených využívá lokální zdroje. Jejich nízké využití bývá neduhem především velkých nadnárodních firem. Dále je skvělé, že 88 procent integruje strategie udržitelnosti do své obchodní strategie. Zároveň tři čtvrtiny firem má navázáno odměňování členů orgánů na udržitelné cíle,“ shrnuje nejdůležitější poznatky konzultantka PwC Česká republika pro udržitelnost Lucie Martincová.

Do Ekonom žebříčku udržitelnosti se přihlásilo 68 společností a projektů, oproti loňsku zhruba dvojnásobek. Na téměř dvě pětiny z nich se přitom nevztahuje povinnost nefinančního reportingu nastupující od příštího roku. „Reflektuje to i naši zkušenost, že se řízení udržitelnosti aktivně a stále více profesionálně věnuje mnoho českých firem nikoliv kvůli povinnosti, ale protože to považují za součást péče řádného hospodáře,“ uvádí porotce žebříčku a zakladatel advokátní kanceláře Mutualus (dříve Verdian) Tomáš Babáček.

Mezi nejvýše hodnocené se dostal například výrobce bylinných čajů Sonnentor, který podniká z jihu Moravy. Příklady dobré udržitelné praxe dávají také Biopekárna Zemanka nebo společnost Vuch z Chrudimi, která se rozhodla z vlastního textilního odpadu vyrábět sedací pytle.

Celkově porota oceňovala zejména dlouhodobost ambicí přihlášených podniků. To byl jeden z hlavních důvodů, který na samý vrchol žebříčku postavil Plzeňský Prazdroj.

Velmi mile překvapila mimo jiné přihláška textilky Malfini, a to zejména kvůli inspiraci, kterou skýtá, ačkoli mezi vítězi není. „Bylo fajn vidět zapojenou aspoň jednu firmu z textilního odvětví, protože to je obor, který prochází rychlejší transformací než řada jiných,“ vysvětluje Babáček.

Největší obrat oproti minulému ročníku přišel u bank. Loni deklarovaly, že o srovnání nemají zájem a není co přihlásit. Letos se jich přihlásilo hned šest, tedy v podstatě všechny, které mají větší míru korporátní klientely. Jejich strategie zaměřené na edukaci a transparentnost v prověřování úvěruschopnosti klientů dává zprávu, že banky se zodpovědně ujaly specifické role v udržitelnosti, kterou jim přisoudila evropská legislativa. Mají být zprostředkovateli či šiřiteli udržitelnosti směrem k dalším sektorům. Kvůli tomu se jim Ekonom rozhodl v žebříčku věnovat samostatnou kategorii. Ocenění získaly Česká spořitelna a Komerční banka.

Menší peněžní ústavy zaměřené primárně na spotřebitele nicméně nechávají udržitelnost stranou. Žebříček poukázal i na další bolavá místa. Potvrdil například, že podniky stále přehlížejí governance, tedy správné řízení. Udržitelné cíle se příliš nepromítají do odměňování manažerů a dalších pracovníků odpovědných za implementaci těchto strategií. „Příčinou je menší dostupnost datových indikátorů v governance a to, že si firmy většinou nastavují Key Performance Indicators jako kvantitativní, nikoliv kvalitativní,“ říká Babáček.

Málo pozornosti také české podniky věnují monitoringu a zmenšování rozdílů v odměňování žen a mužů. „Ty, které mají certifikaci rovných platů, se dají spočítat na prstech jedné ruky,“ podotýká porotce Jan Brázda, partner v PwC Česká republika.

Důležitý podnět dala porota i bankám: zvýšit počet žen v top managementu a množství zkrácených úvazků. Mezi zaměstnanci tam ženy tvoří zhruba 60 procent, ve vedení mají zhruba pětinový podíl. „Podle mě mají mít banky v dohledné době ambici paritního zastoupení,“ míní předseda Pride Business Forum Czeslaw Walek.

Podíl zkrácených úvazků, jichž ve větší míře též využívají ženy, se v bankovním sektoru pohybuje podle obdržených přihlášek pod 10 procenty. Avšak ačkoliv by porota Ekonom žebříčku udržitelnosti i zde ráda viděla větší ambice, nemusí jít nutně o chybu. Banky totiž ve velké míře využívají i další nástroje na sladění pracovního a soukromého života. „U našich zaměstnanců je poptávka po zkrácených úvazcích do jisté míry kompenzována velmi liberální home office politikou na centrále i v pobočkové síti,“ vysvětluje mluvčí České spořitelny Filip Hrubý. „Dalším důležitým faktorem, který v případě spořitelny ovlivňuje poptávku po zkrácených úvazcích, je nabídka dvanácti volných dnů ročně nad rámec standardních pěti týdnů dovolené,“ dodává.

Dobrým směrem se pak podle Brázdy banky pustily už tím, že i nepříznivě vyhlížející čísla odtajnily: „Zveřejnění je první krok. Samo o sobě to vede společnosti, aby stanovily cíl a strategii pro nápravu.“