Aktuální číslo časopisu Ekonom
Petr KainRoky působil v české reprezentaci taekwonda, je mistrem Evropy v kickboxu, nakonec ale Jan Klaška utekl k architektuře a také zde se pohybuje ve světové špičce. Ve studiu Zahy Hadid se podílel na vytváření podoby stadionu pro fotbalové mistrovství světa v Kataru, nyní pracuje pro studio BIG dalšího legendárního architekta Bjarke Ingelse. Projektuje například baseballový stadion v Las Vegas za 35 miliard korun. Nadání pro architekturu mají v rodině, bratr Jakub rovněž působil u Zahy Hadid a podílel se třeba na projektu Nové Masaryčky v Praze.
Jak se dokáže kluk z Jindřichova Hradce prosadit ve světoznámých architektonických studiích? A jak se to povede dvěma klukům z Jindřichova Hradce, kteří jsou navíc bratři?
Za to, že jsme uspěli v zahraničí, asi částečně může skutečnost, že jsme se vzájemně motivovali. Jeden něco zkusil, druhý toho pak chtěl dokázat ještě víc. Nebyla to ani tak rivalita, jako spíš pozitivní motivace. Mně osobně hodně pomohla i sportovní kariéra, která mě naučila, že úspěch nikdy nepřijde bez práce. Ačkoliv jsem starší, bráchu jsem nějakou dobu v architektonické kariéře spíš doháněl, protože jsem se nejdřív věnoval sportu. A jak často říkám, jsem do značné míry samouk, protože studium na Fakultě architektury na ČVUT mi v kariéře úplně nepomohlo. Hodně mi naopak otevřelo oči působení v rakouském studiu Chalabi Architekten & Partner.
V čem vám je otevřelo?
Tohle studio se profilovalo parametrickou architekturou, v níž hrají velkou roli digitální technologie, matematika a geometrie. Dřív byla práce architekta lineární, šlo se krok po kroku. Parametrická architektura umožňuje mít v jeden okamžik třeba pět designových variant a díky softwaru je držet při životě až do poslední chvíle, do rozhodnutí, kterou zvolit. Nebo dovolí prozkoumat víc možností.
Proč jste po asi šesti letech odešel do Londýna za bratrem do studia Zahy Hadid? Byla vám už Vídeň malá?
Do určité míry opravdu malá byla. Je to krásné město k žití, ale pro mladého člověka jsou určitě jiná, větší města, v nichž by měl získávat nové zkušenosti. Ale na důchod bych se do Vídně klidně vrátil. Do Londýna jsem šel částečně kvůli tomu, že bratr studoval u Zahy Hadid. Asi mi pomohlo, že u ní už působil, ale samozřejmě jsem musel projít regulérním výběrovým řízením.
Jaké to bylo pracovat pod ní?
Byla to neskutečná škola. Už kvůli tomu, že podobně jako další hvězdní architekti i Zaha Hadid k sobě dokázala přitáhnout ty nejzajímavější lidi v oboru. Pracovat s nimi v jednom týmu je neskutečně motivující, protože všichni se chtějí v rámci firmy prosadit a konkurence je obrovská. Když chcete uspět, musíte oproti ostatním udělat o krok víc.
Co si pod tím krokem navíc představit?
Samozřejmě k tomu patří obrovská časová vytíženost. Když se dělalo na nějaké vypsané soutěži, tým nastoupil v deset hodin dopoledne a odcházel domů ve dvě, ve tři hodiny v noci. Musíte si to prostě oddřít. Dřina sama o sobě ale nestačí. Musíte být kreativní, nacházet neotřelá a lepší řešení, než přinesou ostatní. A pak si to vysedět.
Na který projekt pod Zahou Hadid jste nejpyšnější?
Určitě na svou práci na fotbalovém stadionu Al Janoub v Dauhá, kde se pak hrálo mistrovství světa ve fotbale.
Dobře nápad odprezentovat je v našem oboru mnohdy důležitější než s nějakým dobrým nápadem přijít.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
