Po pěti letech zavítal minulý týden čínský prezident Si Ťin‑pching do Evropy. Z programu a výběru zemí, jež se rozhodl navštívit, lze poměrně dobře odhadovat, jaké byly hlavní cíle jeho cesty: nabourat politickou jednotu na starém kontinentu a pokročit v přípravách půdy pro čínskou ekonomickou expanzi.
První zastávka čínského lídra se odehrála ve Francii a přinesla poměrně nevýrazné závěry. Z ekonomického pohledu se podařilo prezidentu Emmanuelu Macronovi snad jediné: získat od svého protějšku příslib, že se případná čínská cla nedotknou francouzského koňaku. Diskuse o nefér podpoře exportu, nyní především u automobilů, ale nikam nevedla. Stejně mizivé byly výsledky geopolitických jednání v případě války na Ukrajině. Na výtku, že Čína slouží jako tichý podporovatel Ruska, který diskrétně dodává strojírenské vybavení pro zbrojovky a další zboží, na něž Západ uvalil embargo, Si reagoval jen slovy, že nic takového nedělá. A že je od Evropy a potažmo Spojených států nefér vtahovat do vlastního konfliktu třetí země – jednat se prý má s Moskvou, ne s Pekingem.
Nejméně významná byla druhá evropská návštěva čínského prezidenta, která následovala v neunijním Srbsku. Si ji naplánoval na výročí útoku na Bělehrad, během nějž letci NATO trefili bombou také čínské velvyslanectví, a pochopitelně to nezapomněl v jednom z projevů zmínit. Z ekonomického hlediska ale Srbsko jakožto nečlenská země EU nehraje až tak důležitou úlohu. Čína se tu chová tak trochu jako v Africe: výměnou za přístup k nerostnému bohatství, konkrétně třeba k měděným dolům, nabízí Srbům investice do infrastruktury, energetiky, a to navíc často jen formou půjček.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později