Firmy nutí své dodavatele k pořízení fotovoltaik. Kdo odmítne, přijde o odběratele

Po velkém boomu firemních fotovoltaik nyní zájem ochabuje. Souvisí to nejen se změnou dotačních podmínek Modernizačního fondu, ale také s obavami firem ohledně budoucnosti. Klesající cena elektřiny je navíc v takové míře nenutí sáhnout k úpravě energetické politiky. Fotovoltaické panely už nejsou z ekonomického pohledu tak atraktivní.

Nemálo firem je nicméně pod tlakem svých odběratelů, akcionářů či bank. Ti po nich požadují, aby byly co „nejzelenější“. Často jde o velké podniky nebo firmy z automobilového průmyslu. Od svých odběratelů slýchají, ať se s nimi přidají k závazkům ohledně udržitelnosti. Pokud odmítnou, zastoupí je jiný dodavatel, který striktní požadavky naplní. V debatě týdeníku Ekonom zaznělo, že v takovém případě ustupují běžná kritéria návratnosti projektu do pozadí a firmy akceptují, že se jim investice do fotovoltaiky vrátí o pár let později.

„Pokud jim budou odcházet zákazníci, budou jim klesat tržby. Vlastníci pak začnou tlačit na management, aby nějak ztrátu dorovnali,“ říká ředitel Andrew Solar Energy Petr Ondřej. Třeba i za cenu vyšších nákladů na výstavbu elektráren v místech, kde například nevychází statika a musí se posilovat střešní konstrukce.

Existují však i opačné příklady. Jedna česká firma přišla o kontrakt od společnosti Ikea, která je známá svým udržitelným chováním. Do fotovoltaického projektu se z velké části pustila právě kvůli tomuto prodejci nábytku. Ale protože společnost tohoto klienta ztratila, od projektu ustupuje. Není pro ni nyní ekonomicky atraktivní. „Ne kvůli samotné fotovoltaice, ale kvůli tomu, že by museli rekonstruovat střechy. Když to započítají, překročila by návratnost deset let,“ říká výkonný ředitel společnosti Sunnywatt Ondřej Žídek, který v debatě zastupoval Solární asociaci.

Jednatel společnosti Pešek & Mudra solární systémy Petr Pešek podotkl, že mezi menšími podniky přibývá těch, které stojí o energetickou nezávislost. Může jít třeba o malý pivovar nebo výrobní firmu, jež má desítky zaměstnanců. Spotřeba takových firem se pohybuje na úrovni, kterou pokryje elektrárna s výkonem do 50 kilowattů, kdy není třeba žádat o licenci. „Chtějí být soběstačné, aby nemusely přerušit výrobu, pokud vypadne proud. Nerozhodují se jen podle čisté ekonomické návratnosti,“ říká Pešek.

Dlouhé čekání na připojení

Řečníci se v debatě shodli, že fotovoltaiku nelze nainstalovat úplně všude – a ne vždy to dává smysl. V mnoha případech je třeba zpevnit střechy nebo konstrukce, někdy nevyhovuje statika budovy, jindy jsou problémy s připojením do distribuční soustavy či nesoulad s požárními předpisy. U větších firemních instalací nelze podle Ondřeje z Andrew Solar Energy bez nějakých předchozích výraznějších úprav zrealizovat až 60 procent elektráren.

Může trvat až rok, než distributor umožní firemní fotovoltaice trvalý provoz.

Podle Žídka se nicméně alespoň zlepšila situace ohledně vyřizování žádosti o připojení ze strany distribuční společnosti, bez které nelze začít stavět. Donedávna tento první krok trval dlouho a mnohde se nedostávalo dostatečné kapacity sítě. „Distributoři začali žádosti posuzovat z pohledu rezervovaného příkonu u daného zákazníka. Pokud je nominální instalovaný výkon elektrárny do 70 procent rezervovaného příkonu, dávají k ní víceméně automaticky kladné stanovisko,“ říká Žídek.

Neplatí to však pro všechny: obzvlášť rezidenční projekty v některých lokalitách mohou mít s připojením stále problém. Na rozdíl od firemních fotovoltaik se připojují k sítím s nízkým napětím 400 voltů. Tyto sítě nejsou na rozdíl od vyšších napěťových hladin zdaleka připravené na velké množství připojených fotovoltaik. A ještě dlouho nebudou. „Nemůžeme si myslet, že se to změní za tři čtyři roky, když zrovna přijde boom fotovoltaik,“ říká Pešek.

V některých případech však může nyní trvat, než distributoři umožní hotové firemní fotovoltaice trvalý provoz. Přístup se mezi regiony výrazně liší. „Máme řadu příkladů, kdy vnitřní předpisy si v jednotlivých regionech lokální technici vysvětlují po svém,“ vysvětluje Ondřej. Někde chtějí jeden konkrétní dokument, jinde zase jiný. Zákazník přitom nemůže hotovou fotovoltaiku bez „posvěcení“ připojit – pokud by poslal energii do sítě, hrozila by mu pokuta za nedovolenou dodávku. Vyřízení dokumentace trvá řadu měsíců, v extrémních případech i rok.

Jen krok od sdílení energie

Se sdílením elektřiny a vyrovnáváním spotřeby by mohla již ve druhé polovině roku pomoci komunitní energetika. Poptávka po sdílení elektřiny jde nejen od firem, jež mají více poboček, ale třeba i od obcí a měst, které mají více budov a mezi ně by chtěly posílat energii.

Distributoři budou muset podle pravidel každé odběrné místo, které se zapojí do sdílení, vybavit speciálním elektroměrem, který umí přenášet nasbíraná data okamžitě do Elektroenergetického datového centra (EDC). Stát ho chce nyní spustit v dočasné podobě, za dva roky má vzniknout plnohodnotná instituce.

„Je důležité, aby se k datům z elektroměrů v reálném čase dostali obchodníci a energetická společenství. Podle nich by mohli upravit své chování,“ říká Ondřej Pašek z Unie komunitní energetiky. Role transparentních a přístupných dat přitom bude klíčová. Zatímco uhelné nebo plynové zdroje může člověk bez problémů řídit, se solární či větrnou energií to nejde.

Podle Peška z firmy Pešek & Mudra solární systémy je funkční EDC nezbytné k tomu, aby sdílení elektřiny fungovalo technicky a inženýrsky správně. S poskytnutými daty v reálném čase bude moci firma ve chvíli, kdy začne svítit slunce a fotovoltaika začne vyrábět, flexibilně spustit odběr a s energií efektivně hospodařit. V mrazírnách třeba výrazněji chladit, jinde předehřívat vodu. Jenže aktuálně navržená podoba centra s online poskytováním dat nepočítá. „Stát by to měl nařídit. Byla by velká škoda, kdyby EDC tuhle zásadní funkci neposkytovalo,“ dodává Pašek.

Debaty týdeníku Ekonom o foto­voltaice ve firmách a komunitní energetice se zúčastnili, zleva: Ondřej Žídek za Solární asociaci, Ondřej Pašek z Unie komunitní energetiky, jednatel Pešek & Mudra solární systémy Petr Pešek a ředitel Andrew Solar Energy Petr Ondřej. Debatu moderoval zástupce šéfredaktora týdeníku Ekonom Martin Petříček.