Česká vláda nedávno prodloužila výběrové řízení na nové jaderné bloky v Česku a požádala dva účastníky, aby do poloviny dubna předložili nabídku na čtyři reaktory místo jednoho. Ve hře jsou francouzská EDF a korejská KHNP. Obě firmy se nyní předhánějí, aby si Česko co nejvíc přiklonily na svou stranu. Francouzi dokonce do Česka začátkem března přivezli svého prezidenta. Emmanuel Macron vystoupil na jaderném fóru, kde zazněla spojení jako jaderná renesance či nová průmyslová revoluce.

Luc Rémont, generální ředitel státem vlastněné EDF, říká, že český plán upřednostnit výstavbu více reaktorů dává větší smysl. V takovém případě se dá těžit z větší produktivity a urychlení dodavatelského řetězce. Čeští ministři očekávají, že při výstavbě čtyř bloků se dá uspořit až 25 procent ceny. Šéf EDF je nicméně zdrženlivější – a žádná čísla uvádět nechce. „Proti výstavbě jednoho bloku úspory v případě čtyř však rozhodně budou,“ říká Rémont v rozhovoru pro Ekonom.

Stíháte předložit závaznou nabídku na čtyři reaktory v požadovaném termínu?

Dáváme dohromady, co je potřeba, abychom splnili všechny požadavky českých úřadů. Je to samozřejmě hodně práce, ale chceme tomu dát všechno, abychom měli co největší šanci vyhrát.

Podali jste nabídku na jeden reaktor, teď připravujete nabídku na čtyři. Bude těžké to nově přepočítat?

Nejde o to, že jsou z jednoho bloku čtyři. Chceme vybudovat partnerství na desítky let. Byl to ostatně i hlavní důvod naší návštěvy na začátku března v Praze, kde nás na jaderném fóru podpořil i francouzský prezident Emmanuel Macron.

Čím si vysvětlujete, že vláda k podání rozšířené nabídky vyzvala pouze vás a KHNP, a nikoliv Westinghouse?

Nepřísluší mi komentovat rozhodnutí českých úřadů. Mám za to, že nás vláda vyzvala, protože jsme předložili solidní nabídku a protože jsme ukázali naši schopnost spolupracovat s českým průmyslem na budování evropského dodavatelského řetězce. Jsme jedinou společností v Evropě, která v současné době vyvíjí, staví i provozuje jaderné elektrárny třetí generace. Doufám, že i díky tomu byla naše nabídka pro české úřady důvěryhodná. Navíc zdůrazňujeme, že stojíme o dlouhodobé partnerství.

Nejsme tu jen proto, abychom Česku jaderné reaktory prodali. Partnerství významně přesáhne stavební fázi.

Co tím myslíte?

Nejsme tu jen proto, abychom Česku něco prodali, ale abychom společně něco vybudovali. Partnerství významně přesáhne stavební fázi. Elektrárny zůstanou v provozu století a po celou tu dobu chceme spolupracovat. Vedle toho bude probíhat spolupráce na budování dodavatelského řetězce, který se bude podílet na projektech v dalších evropských zemích, jež se chtějí zapojit do jaderné renesance. Je jich řada a sledují nejpokročilejší státy, mezi kterými je Francie, Česko či Velká Británie. Můžeme společně udávat tempo, z čehož následně mohou těžit i další země.

Je plán postavit v Česku čtyři reaktory skutečně realizovatelný? Jsou k tomu dostatečné stavební, průmyslové i lidské kapacity?

Rozhodně ano. Ze zkušeností posledních dvou desetiletí v Evropě plyne, že jaderný průmysl bude úspěšný jen tehdy, bude‑li se stavět dostatečně rychle. V 80. a 90. letech se postavilo hodně, rozvíjeli jsme průmysl, který byl schopen uspokojit poptávku po elektřině na našem území. Ale během posledních dvou desetiletí výstavba jaderných bloků citelně poklesla. Nyní je proto potřeba v jednotlivých zemích a především na evropské úrovni uvažovat o sérii staveb, které vrátí průmysl na správnou úroveň rychlosti. Čtyři reaktory v Česku proto představují spíše příležitost, ne riziko. Pomohou přispět k oživení celého jaderného průmyslu, nastavit správné tempo výstavby. Ve chvíli, kdy se dají do pohybu i další země, může tento průmysl posloužit i v celoevropském měřítku.

Pokud se vláda nakonec rozhodne, že nechce postavit čtyři reaktory, ale jen jeden nebo dva, zůstane to pro vás zajímavé?

Už jsme podali závaznou nabídku na jeden reaktor s opcí na výstavbu dalších. Samozřejmě bychom dodali, co je třeba, ať už se česká vláda rozhodne pro jakýkoli scénář. Ale na základě vlastních zkušeností potvrzujeme, že nabídka na čtyři reaktory je nejkonkurenceschopnější. Je teď na nás, abychom původní nabídku doplnili a ukázali, že výstavba více reaktorů dává větší smysl, protože se v takovém případě dá těžit z větší produktivity a urychlení dodavatelského řetězce.

Čeští ministři hovořili v této souvislosti o úspoře až 25 procent. Dá se toho dosáhnout?

Jsme uprostřed soutěže, takže nemohu uvádět žádná čísla. Mohu jen říci, že proti výstavbě jednoho bloku úspory v případě čtyř rozhodně budou.

NABÍZÍME ROZVOJ JADERNÝCH AKTIVIT V CELÉ EVROPĚ

EDF se při výstavbě reaktorů v Evropě potýká s navyšováním rozpočtu a prodlužováním výstavby, příklad je finské Olkiluoto či francouzský Flamanville. Bude to teď jiné – dodržíte časový rámec a plánovaný rozpočet?

Finský reaktor je v provozu a zákazník je s ním spokojený. Jsme jedinou společností, která vyvinula a postavila reaktor třetí generace s evropským rámcem bezpečnostních opatření a předpisů. S nepříjemnostmi jsme se potýkali ve chvíli, kdy se v jaderném průmyslu stavělo velmi málo. Po prvním reaktoru ve Finsku jsme postavili jeden ve Francii, nyní stavíme dva ve Velké Británii. Postupně zlepšujeme rychlost výstavby, pořád jsme ale na poměrně nízké úrovni počtu staveb. Představte si například výrobní linku pro letadla, na které se přejde z produkce pěti letadel za měsíc na jedno za rok. Dodavatelský řetězec se takřka rozpadne. Něco obdobného se stalo i jadernému průmyslu mezi 90. lety minulého století a posledními dvěma desetiletími. Teď je snaha vrátit se na celoevropské úrovni od výstavby jednoho reaktoru za desetiletí ke dvěma za rok. To už je jiná perspektiva, přinášíte kompetence z mnoha zemí, snažíte se sladit výstavbu všech projektů. Je to jednodušší, protože více opakujete.

Francouzské noviny Les Echos nicméně nedávno napsaly, že výstavba šesti nových francouzských jaderných reaktorů bude stát proti původním plánům o 30 procent více. Je to pravda?

Nacházíme se ve fázi, kdy optimalizujeme dodavatelské modely pro všechny naše reaktory EPR2, které plánujeme stavět ve Francii. Ale stále na tom pracujeme, a nemůžeme tedy žádné číslo stanovit, potvrdit ani komentovat. To budeme moci až ve chvíli, kdy provedeme všechny výpočty, optimalizaci dodavatelského řetězce, plánování výstavby i financování. Až dáme dohromady celkový obraz. Na všem právě pracujeme, sbíráme data. Jen v letošním roce vyčleníme na EPR2 čtyři miliony hodin práce inženýrů. Před dvěma třemi lety šlo jen o první odhady, nyní máme před sebou smlouvy. Pracujeme na optimalizaci, aby to bylo funkčnější s nižšími náklady. Následně předstoupíme před naše představenstvo a úřady.

Čím se vaše nabídka odlišuje od té korejské?

Odlišujeme se v tom, že poskytujeme komplexní kapacitu rozvoje jaderného průmyslu a jaderných aktivit v Evropě. Myslím, že neexistuje žádná jiná společnost, která by toto vše spojovala. A navíc, přinášíme výhled dlouhodobé spolupráce.

Počítáme s minimálním podílem lokálních firem 65 procent. Pokud přejdeme ke čtyřem reaktorům, bude příležitost jít mnohem výš.

Podobně jako konkurence slibujete silné zapojení tuzemských dodavatelských firem do jaderného projektu. Některé z nich jsou však poměrně nervózní, protože zatím není nic na papíře. Jak zajistíte, že český jaderný průmysl nezůstane stranou, až se reaktory začnou stavět?

S řadou českých firem již spolupracujeme. Bez ohledu na to, jak dopadneme v samotném českém projektu. Jde o projekty mimo Česko. A tuhle spolupráci chceme dál prohlubovat. Vidíme tu kompetenci a chceme ji mít pevně ukotvenou v širším dodavatelském řetězci, který slouží našim projektům. S výstavbou v Česku by toto partnerství pochopitelně nabylo větších rozměrů. Už nyní jsme se propojili s více než dvěma stovkami společností, vyměnili si spousty informací, abychom v budoucnu dokázali urychlit kvalifikační proces u těch, které ještě nepatří k našim dodavatelům.

Mluvilo se o tom, že české firmy by se mohly podílet na výstavbě ze 65 procent. To je reálné?

Považujeme to za minimální podíl. Těch 65 procent vychází z našich zkušeností, například při výstavbě ve Velké Británii. Není to číslo vycucané z prstu. Máme ale ambici jít výše, zapojit do toho více průmyslu, a ne jen během výstavby. Pokud přejdeme ke čtyřem reaktorům, bude příležitost jít s podílem lokálních firem ještě mnohem výš.

SPOLEČNÝ CÍL PRO CELÝ KONTINENT

Podíl jaderné energie na výrobě elektřiny v Evropě se nyní pohybuje někde mezi 22 a 25 procenty. Je tu prostor, aby toto číslo bylo za deset či dvacet let mnohem vyšší?

Dříve, než odpovíme na otázku, jaký podíl bude mít jádro na výrobě elektřiny, je třeba odpovědět na to, jak se elektřina bude podílet na celkové výrobě energie ve všech odvětvích. A to závisí i na tom, kolik fosilních paliv vyřadíme z energetického mixu. Elektřina dnes tvoří nějakých 25 až 35 procent energetického mixu – mezi jednotlivými zeměmi se to pochopitelně liší. Pokud dostaneme elektřinu na 45 nebo na 50 procent, znamená to, že vše bude odebráno z fosilních paliv. A pokud má být toto zvýšení podílu elektřiny v energetickém mixu udržitelné, je nutné mít vyváženou výrobu elektřiny. Přibývají‑li pouze obnovitelné zdroje, dostanete zcela nestabilní kapacitu – přerušení nebo nerovnováhu frekvence či napětí. Nestabilní síť je neslučitelná s potřebou stabilního využití, například pro průmysl. Chceme‑li více elektrifikovat, včetně průmyslu, stabilních odběrů, budeme potřebovat stabilní dekarbonizovanou výrobu. A v tom musí velkou roli hrát jaderná energie.

Luc Rémont (54)

Kariéru zahájil v oblasti obrany. Za prezidenta Jacquese Chiraca zastával různé funkce na francouzských ministerstvech. V roce 2007 odešel do soukromého sektoru, působil jako investiční bankéř v Merrill Lynch. O sedm let později přešel do společnosti Schneider Electric, kde se nakonec stal výkonným viceprezidentem pro mezinárodní operace. Od listopadu 2022 je v čele společnosti EDF. Je ženatý a má čtyři děti.

Luc Rémont, generální ředitel skupiny EDF
Foto: Honza Mudra

Jak tedy velkou?

Nejde tolik o to, kolik jaderné energie bychom měli v energetickém mixu mít. Ale o to, abychom měli dostatek dispečersky řiditelné nízkouhlíkové energie, abychom současně dokázali odpovědět na všechny potřeby a zároveň urychlili elektrifikaci. Jako cíl neberu podíl jaderné energie, ale procento nízkouhlíkové energie. Na konferenci OSN o změně klimatu COP28 mnoho zemí řeklo, že musíme zdvojnásobit energetickou účinnost, ztrojnásobit obnovitelné zdroje energie a ztrojnásobit jadernou energii. V konečném důsledku jde o to, abychom přešli na energii s co nejnižšími emisemi uhlíku. To musí být kombinace obnovitelných zdrojů, jejichž dodávky jsou ze své podstaty přerušované, a dispečersky řízené energie. To může být vodní nebo jaderná energie, někdy v budoucnu možná i jiné technologie. Cílem proto není dosáhnout nějakého podílu jádra, ale snaha směřovat ke konkurenceschopnému a nízkouhlíkovému hospodářství.

Na tom se Evropa v zásadě shodne. Dosáhne také shody v oblasti jaderné energetiky?

Myslím, že bychom měli. Sdílíme mnoho hodnot a máme společný cíl, v otázce dekarbonizace je naprosto jasno. Je na každé zemi, aby si rozhodla, jaký by měl být její vlastní energetický mix. Mnoho členských států dochází k závěru, že pro udržitelnou energetickou politiku potřebují i jadernou energii. V Evropě jsme všichni závislí na ostatních, máme dohromady jednu elektrickou síť. Musíme vybudovat odolnou nízkouhlíkovou elektrickou síť. Země jako Česko a Francie mohou hrát roli lídrů.

Pak jsou tu však i země jako Rakousko a Německo, které se stavějí proti jaderné energii. Budou ty zmiňované společné cíle fungovat i v takovém prostředí?

Každá země by měla být zodpovědná za svá vlastní rozhodnutí, společnou odpovědností je vybudovat spolehlivý a nízkouhlíkový energetický mix. Před rokem vznikla v EU Jaderná aliance, která má 12 členů, včetně Francie i Česka. Budujeme schéma, které tento spolehlivý mix v budoucnu umožňuje. Pokud má Německo jinou cestu, je to jeho volba. Ale musí vysvětlit, jak to chce udělat, aniž by se nutně spoléhalo na ostatní.

U jaderné energie jsme mnohem více závislí sami na sobě. Naše autonomie je mnohem vyšší než u komponent solárních elektráren.

Dokáže být Evropa soběstačná, pokud jde o výstavbu nových jaderných bloků? Jsou dodavatelské řetězce dostatečně bezpečné?

Takovou otázku bychom si měli položit pro každý typ výrobních kapacit. V případě jaderné energie jsme mnohem více závislí sami na sobě, naše autonomie je v oblasti jaderné technologie mnohem vyšší než například u komponent solárních elektráren.

Vedle Česka chce do jaderné energetiky mohutně investovat i Polsko. Předchozí tamní vláda vsadila na konkurenční Westinghouse a KHNP. Vidíte tam ještě nějaké šance pro EDF?

Uvidíme, jaké další kroky polské úřady učiní. Zatím jsme však v Polsku neviděli projekt, který by byl tak strukturovaný jako ten v České republice. Polsko čelí v rámci Evropy jedné z největších energetických výzev, ale má vysoký potenciál přejít od uhlí k jádru. Rádi bychom to podpořili a jsme připraveni pokračovat v jednáních, pokud si to budou polské úřady přát. Očekáváme, že příležitost přijde.

EDF je od loňska plně státní společností. Pomáhá vám to při prosazování jaderné energie?

Není na firmách, aby rozhodovaly za akcionáře. EDF je průmyslově fungující společnost, rozvíjí jaderné projekty a v tomto pomáhá mít jediného dlouhodobého akcionáře. Státní vlastnictví nám poskytuje dlouhodobou perspektivu, vizi, kterou sdílíme s jedním akcionářem.

Framatome, dceřiná společnost EDF, ve své německé továrně nadále spolupracuje na výrobě jaderného paliva s ruským podnikem TVEL, který patří pod křídla Rosatomu. Hodláte s ohledem na válku tuhle spolupráci přerušit?

Striktně respektujeme všechny sankční režimy. Dokud to bude v souladu se sankcemi, nemáme důvod to nedělat. Pokud jde o dodávky jaderného paliva k zásobování našich reaktorů, nejsme na Rosatomu závislí. Spolupráce je plně zaměřena na něco, co je zcela v souladu s předpisy. Pomáhá nám to vyrábět palivo pro jaderné reaktory ruského typu ve střední a východní Evropě.

Malý modulární reaktor může přijít ve stejnou dobu jako ten klasický. V síti existuje prostor pro oba typy, nepřinášejí stejnou službu.

EDF pracuje také na vývoji malého modulárního reaktoru. Jak jste daleko?

Projekt je ve fázi základního designu. Chceme spolupracovat napříč zeměmi, chtěli bychom reaktor postavit v několika evropských zemích. Navrhli jsme úřadům pro jadernou bezpečnost, aby vývoj přímo sledovaly a mohly nám poskytnout zpětnou vazbu. Pomůže to s optimalizací reaktoru z bezpečnostního pohledu. Chceme mít reaktor, který může být nasazen v několika zemích najednou se zcela stejným projektem. Cílem je zahájit výstavbu v roce 2030.

Kde?

Ve Francii a na dalších místech, která na to budou připravena. Rádi bychom rozvíjeli i projekt se společností ČEZ.

Bude v Česku dříve stát klasický jaderný reaktor, nebo nějaký malý modulární reaktor?

To je na České republice. Ale nic nebrání tomu, aby přišly oba najednou. V síti existuje prostor pro oba typy, nepřinášejí stejnou službu. Malý modulární reaktor se hodí spíše pro průmyslové využití, zatímco velký reaktor zase pro národní síť a pro export. Platí to nejen pro Česko, ale i pro Francii. Mohou přijít ve stejnou dobu, někdy v polovině příštího desetiletí.

Související