Po celý předchozí rok zhruba v dvoutýdenní periodicitě týdeník Ekonom na tomto místě představoval nejrůznější výklady toho, jak se zformoval moderní kapitalismus. I nepravidelný čtenář tohoto cyklu si mohl povšimnout, že mnohdy byly ve vzájemném rozporu. Lišily se v chronologii i rekonstrukci příčin a hodnocení jejich významu. Intuice přitom napovídá, že minulost se musela odehrát jediným způsobem, a proto také jediný výklad musí být správný. Historie jako věda však takto fungovat nemůže.
„Jak to vlastně bylo.“ To přislíbil, že přinese historie jako věda, Leopold von Ranke, který v první polovině 19. století stál u zrodu této disciplíny. Podle něho nás historie nemohla ničemu naučit, protože se neopakuje. Ani učitelkou mravnosti nemohla být. Jediné, co měla a čeho mohla být schopna, bylo zpřítomnit minulost prostřednictvím vědecké interpretace pramenů, a čtenáři se tak dověděli, jak se věci měly. V 21. století, vědomi si limitů historické metody, už tak ambiciózní cíle mít nemůžeme.
V čem tedy spočívá problém, že jsme ani na konci tohoto seriálu nedospěli k jednoznačné odpovědi o vzniku kapitalismu? Odpověď můžeme rozdělit do tří důvodů.
Zaprvé: antropologické předpoklady. Tady jde o zdánlivě jednoduchou odpověď na lapidární otázku: „Co je člověk?“ Moderní ekonomie, za jejíhož zakladatele považujeme Adama Smithe, vychází z axiomu vyřčeného v úvodu jeho Bohatství národů. Je to údajný sklon lidské povahy k obchodování, vyměňování a směňování jedné věci za druhou. Sám Smith nezná jeho původ a nechce ho zkoumat. Má ho však za společný všem lidem.
Jakub Rákosník
Vystudoval práva, historii a politologii na Univerzitě Karlově. Aktuálně zastává funkci proděkana pro infrastrukturu na Filozofické fakultě UK a odborně působí jako docent v Ústavu hospodářských a sociálních dějin téže fakulty. Specializuje se na hospodářské a sociální dějiny 19. a 20. století.
Naproti tomu institucionalisticky orientovaná ekonomie vychází z přesvědčení, že tato inklinace člověku není vrozená a teprve v průběhu historického vývoje si ji osvojuje, a to relativně pozdě. Opírá se přitom o studium přírodních národů, jejichž příslušníci takové inklinace nevykazují, respektive alespoň nevykazovali, než byli konfrontováni s evropským kolonialismem a výrobky masové spotřeby.
Ani za dvě století obě ekonomické školy rozpor, co je podstatou člověka, nevyřešily, a naopak vyprofilovaly svébytná paradigmata stojící v ekonomii vedle sebe a někdy i proti sobě. Jejich paralelní existence má pak významné důsledky pro historické vyprávění vzniku kapitalismu.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jakub Rákosník
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



