Po celý předchozí rok zhruba v dvoutýdenní periodicitě týdeník Ekonom na tomto místě představoval nejrůznější výklady toho, jak se zformoval moderní kapitalismus. I nepravidelný čtenář tohoto cyklu si mohl povšimnout, že mnohdy byly ve vzájemném rozporu. Lišily se v chronologii i rekonstrukci příčin a hodnocení jejich významu. Intuice přitom napovídá, že minulost se musela odehrát jediným způsobem, a proto také jediný výklad musí být správný. Historie jako věda však takto fungovat nemůže.
„Jak to vlastně bylo.“ To přislíbil, že přinese historie jako věda, Leopold von Ranke, který v první polovině 19. století stál u zrodu této disciplíny. Podle něho nás historie nemohla ničemu naučit, protože se neopakuje. Ani učitelkou mravnosti nemohla být. Jediné, co měla a čeho mohla být schopna, bylo zpřítomnit minulost prostřednictvím vědecké interpretace pramenů, a čtenáři se tak dověděli, jak se věci měly. V 21. století, vědomi si limitů historické metody, už tak ambiciózní cíle mít nemůžeme.
V čem tedy spočívá problém, že jsme ani na konci tohoto seriálu nedospěli k jednoznačné odpovědi o vzniku kapitalismu? Odpověď můžeme rozdělit do tří důvodů.
Zaprvé: antropologické předpoklady. Tady jde o zdánlivě jednoduchou odpověď na lapidární otázku: „Co je člověk?“ Moderní ekonomie, za jejíhož zakladatele považujeme Adama Smithe, vychází z axiomu vyřčeného v úvodu jeho Bohatství národů. Je to údajný sklon lidské povahy k obchodování, vyměňování a směňování jedné věci za druhou. Sám Smith nezná jeho původ a nechce ho zkoumat. Má ho však za společný všem lidem.
Jakub Rákosník
Vystudoval práva, historii a politologii na Univerzitě Karlově. Aktuálně zastává funkci proděkana pro infrastrukturu na Filozofické fakultě UK a odborně působí jako docent v Ústavu hospodářských a sociálních dějin téže fakulty. Specializuje se na hospodářské a sociální dějiny 19. a 20. století.
Naproti tomu institucionalisticky orientovaná ekonomie vychází z přesvědčení, že tato inklinace člověku není vrozená a teprve v průběhu historického vývoje si ji osvojuje, a to relativně pozdě. Opírá se přitom o studium přírodních národů, jejichž příslušníci takové inklinace nevykazují, respektive alespoň nevykazovali, než byli konfrontováni s evropským kolonialismem a výrobky masové spotřeby.
Ani za dvě století obě ekonomické školy rozpor, co je podstatou člověka, nevyřešily, a naopak vyprofilovaly svébytná paradigmata stojící v ekonomii vedle sebe a někdy i proti sobě. Jejich paralelní existence má pak významné důsledky pro historické vyprávění vzniku kapitalismu.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později