Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jan NěmecJejich revírem je džungle stavebního řízení, jejich tempo je vražedné a jejich protivníci jsou developeři. Pracují ve dne v noci s úkolem zabránit nové výstavbě. Parafrází sloganu německého krimi seriálu Kobra 11 se dají poměrně přesně popsat odpůrci nové výstavby v českých městech.
Označení NIMBY pochází z anglického „not in my backyard“ (ne na mém dvorku). Vžilo se pro lidi, kteří sice uznávají potřebu nové výstavby pro rostoucí populaci v městech, ale jen do té chvíle, než stavební firmy naplánují přijet s náklaďáky a jeřáby do jejich sousedství. V tom případě od nich zazní rezolutní „ne“.
Setkal se s nimi každý developer. Starousedlíci, kteří nelibě nesou rozšiřování svých čtvrtí o nové sousedy, dokážou pod nejrůznějšími záminkami zaměstnat úřady a zablokovat nové projekty na dlouhé roky.
Nejde ale jen o zpoždění a zpomalení už tak šnečího tempa bytové výstavby v Praze i dalších českých městech. Každý rok, o který se projekt prodlouží, stojí investora peníze. Deset let tahanic může byty prodražit až na dvojnásobek. Tyto dodatečné náklady pak pochopitelně někdo musí zaplatit. A ten někdo jsou budoucí majitelé už tak drahých nových bytů.
Není odpůrce jako odpůrce
Téma blokování výstavby sousedskými spolky a peticemi je pro developerské firmy velmi citlivé. Když se jich na problém NIMBY zeptáte, bez výjimky jej označí za jednu z nejčastějších komplikací.
Zároveň ale dodávají, že nemají problém s připomínkami jako takovými. Je prý třeba rozlišovat, kdy jde o pochopitelné obavy z nabobtnání čtvrti o stovky či tisíce nových sousedů třeba kvůli zatížení dopravy nebo občanské vybavenosti a kdy naopak stěžovatel usiluje o stopku pro projekt, který by mu prostě jen zkazil romantický výhled z okna.
Nelibost místních nemusí vyvolat jen vysoké bytové domy. Povolování se protáhne i na osm let a odpůrci stejně neuspějí.
„Občanské participace jsou obecně prospěšné. Sousedé mají právo vědět, co se v jejich okolí děje a staví. A je rozdíl, pokud chtějí místa ve školce, nebo bojují čistě jen proto, aby se nepostavilo vůbec nic,“ připojuje obchodní ředitel společnosti Crestyl Viktor Peška.
Rozdíl pozná architekt a zastánce zahušťování měst Peter Bednár většinou podle formy připomínek k nové výstavbě. „K projednávání projektu většinou přinesou celé portfolio názorů a výtek,“ říká. Developer si pak vyslechne – podle něj – protichůdné názory a nesplnitelné podmínky.
„Když chce postavit malé byty, je to špatně, protože ty budou pro chudé nebo studenty – a ty my tady nechceme. Když jsou naopak byty velké, budou v nich nejspíš bydlet bohatí – a ty tady nechceme také. Když se mají budovat nájemní byty, budou to noclehárny, které tady nechceme. A když jsou to byty na prodej, budou to nejspíš investiční byty, které zůstanou beztak prázdné. Ale zároveň nám jejich obyvatelé seberou parkování, místa ve školkách a zahustí už tak hustou dopravu,“ popisuje Bednár schizofrenii NIMBY rebelů.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
