Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jan NěmecJejich revírem je džungle stavebního řízení, jejich tempo je vražedné a jejich protivníci jsou developeři. Pracují ve dne v noci s úkolem zabránit nové výstavbě. Parafrází sloganu německého krimi seriálu Kobra 11 se dají poměrně přesně popsat odpůrci nové výstavby v českých městech.
Označení NIMBY pochází z anglického „not in my backyard“ (ne na mém dvorku). Vžilo se pro lidi, kteří sice uznávají potřebu nové výstavby pro rostoucí populaci v městech, ale jen do té chvíle, než stavební firmy naplánují přijet s náklaďáky a jeřáby do jejich sousedství. V tom případě od nich zazní rezolutní „ne“.
Setkal se s nimi každý developer. Starousedlíci, kteří nelibě nesou rozšiřování svých čtvrtí o nové sousedy, dokážou pod nejrůznějšími záminkami zaměstnat úřady a zablokovat nové projekty na dlouhé roky.
Nejde ale jen o zpoždění a zpomalení už tak šnečího tempa bytové výstavby v Praze i dalších českých městech. Každý rok, o který se projekt prodlouží, stojí investora peníze. Deset let tahanic může byty prodražit až na dvojnásobek. Tyto dodatečné náklady pak pochopitelně někdo musí zaplatit. A ten někdo jsou budoucí majitelé už tak drahých nových bytů.
Není odpůrce jako odpůrce
Téma blokování výstavby sousedskými spolky a peticemi je pro developerské firmy velmi citlivé. Když se jich na problém NIMBY zeptáte, bez výjimky jej označí za jednu z nejčastějších komplikací.
Zároveň ale dodávají, že nemají problém s připomínkami jako takovými. Je prý třeba rozlišovat, kdy jde o pochopitelné obavy z nabobtnání čtvrti o stovky či tisíce nových sousedů třeba kvůli zatížení dopravy nebo občanské vybavenosti a kdy naopak stěžovatel usiluje o stopku pro projekt, který by mu prostě jen zkazil romantický výhled z okna.
Nelibost místních nemusí vyvolat jen vysoké bytové domy. Povolování se protáhne i na osm let a odpůrci stejně neuspějí.
„Občanské participace jsou obecně prospěšné. Sousedé mají právo vědět, co se v jejich okolí děje a staví. A je rozdíl, pokud chtějí místa ve školce, nebo bojují čistě jen proto, aby se nepostavilo vůbec nic,“ připojuje obchodní ředitel společnosti Crestyl Viktor Peška.
Rozdíl pozná architekt a zastánce zahušťování měst Peter Bednár většinou podle formy připomínek k nové výstavbě. „K projednávání projektu většinou přinesou celé portfolio názorů a výtek,“ říká. Developer si pak vyslechne – podle něj – protichůdné názory a nesplnitelné podmínky.
„Když chce postavit malé byty, je to špatně, protože ty budou pro chudé nebo studenty – a ty my tady nechceme. Když jsou naopak byty velké, budou v nich nejspíš bydlet bohatí – a ty tady nechceme také. Když se mají budovat nájemní byty, budou to noclehárny, které tady nechceme. A když jsou to byty na prodej, budou to nejspíš investiční byty, které zůstanou beztak prázdné. Ale zároveň nám jejich obyvatelé seberou parkování, místa ve školkách a zahustí už tak hustou dopravu,“ popisuje Bednár schizofrenii NIMBY rebelů.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
