V knize The Power of Human od profesora managementu Adama Waytze je příběh o muži, který se přistěhoval do Spojených států a brzy uvěřil, že slovo „zaneprázdněný“ (anglicky „busy“) znamená „dobrý“, protože když se lidí zeptal: „Jak se máte?“, takřka vždy mu odpověděli: „Zaneprázdněně.“ Nora Rosendahlová, provozní ředitelka společnosti Hintsa, která se zabývá výkonnostním koučováním, zjistila totéž, když provedla malý sociální experiment a po dobu jednoho týdne dokumentovala odpovědi na otázku „Jak se máte?“. Podle jejího odhadu téměř osm z deseti lidí odpovědělo: „Zaneprázdněně.“

Že naše dny jsou stále nabitější prací, potvrzují akademické výzkumy. Analýza údajů agentury Gallup, kterou uskutečnila Ashley Whillansová z Harvard Business School, například zjistila, že procento zaměstnaných Američanů, kteří uvádějí, že „nikdy nemají dost času“, vzrostlo ze 70 procent v roce 2011 na 80 procent v roce 2018. Příčin nárůstu časové chudoby, jak tento fenomén označují sociologové, je mnoho a jsou různorodé. Jedním ze zásadních je fakt, že zaneprázdněnost se stala symbolem statusu. Zatímco dříve byl symbolem úspěchu a bohatství dostatek volného času, v posledních dekádách se to zcela obrátilo. Dnešní úspěšný člověk se pozná podle toho, že „nestíhá“. Jak ostatně říká Gordon Gekko ve filmu Wall Street: „Oběd je pro slabochy.“

Podle studie vedené psychologem Jaredem Celnikerem dokonce platí, že ve Spojených státech, Francii a Jižní Koreji lidé považují ty, kteří vynakládají velké úsilí, za morálně obdivuhodné, a to bez ohledu na jejich výkon. To je na pováženou z hlediska efektivity práce. Výzkumy ukazují, že pokud organizace přetěžují zaměstnance, motivují je primárně na základě odpracovaného času a nadměrně kontrolují jejich činnost, produktivita a efektivita ve skutečnosti klesá. Vyčerpání zaměstnanců může následně zvýšit jejich fluktuaci, což si žádá značné náklady na finanční výkonnost firem. A ani když zaměstnanci neodcházejí, i tak platí, že když jsou zaneprázdnění, snižuje se jejich angažovanost a zvyšuje absence.

Praxe advokátních kanceláří podporovat koncipienty, kteří mají nejvíce odpracovaných hodin, způsobuje, že pracují příliš dlouho a jsou neefektivní.

Jak se navíc ukazuje, jakmile se jednou ve společnosti vytvoří kultura zaneprázdněnosti, má tendenci bez problémů přetrvávat. V jednom článku z roku 1988 napsali odborníci na management Blake Ashforth a Yitzhak Fried, že velká část organizačního chování je bezmyšlenkovitá. Zaměstnanci se řídí zavedenými pravidly a postupy, aniž by zpochybňovali jejich účinnost, a manažeři přijímají zaměstnance a povyšují je na základě povrchních podnětů a prvního dojmu. Většina toho, co manažeři považují za firemní znalosti a kulturu, jsou ve skutečnosti pouze špatné návyky.

Důvodem, proč si organizace cení zaneprázdněnosti, je i to, že si jí cení jejich zákazníci, kteří často ztotožňují úsilí s hodnotou. V jedné jednoduché ukázce tohoto jevu experimentátoři prokázali, že účastníkům se různé předměty (například obraz nebo brnění) více líbily a hodnotili je jako kvalitnější a hodnotnější, pokud si mysleli, že na jejich výrobu bylo vynaloženo více úsilí.

Co s tím tedy dělat? Zmíněný Adam Waytz z Kellogg School of Management radí odměňovat výkon lidí, ne jen jejich činnost. Analýza, kterou vedla Renée Landersová ze Suffolk University, například ukazuje, že tendence advokátních kanceláří podporovat koncipienty, kteří mají nejvíce odpracovaných hodin, způsobuje jen to, že mladí právníci pracují příliš dlouho a jsou ve výsledku neefektivní. Firmy by měly podle Waytze také eliminovat práci s nízkou hodnotou. Mnoho pracovišť stále bombarduje zaměstnance povrchními činnostmi (zadávání dat, nepodstatné schůzky, vyplňování výkazů a podobně), což narušuje jejich schopnost vykonávat skutečně podstatnou práci.

Související