Minulý týden skončilo první jednání kauzy, která se týká těžké váhy světové politiky. Nebudou nás nyní zajímat politické, právní nebo morální okolnosti, byť jsou také důležité, ale její čistě ekonomická rovina.

Meritem věci je hodnota vykazovaného majetku. Newyorský soudce nepravomocně uložil bývalému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi a jeho firmám pokutu 364 milionů dolarů, v korunovém vyjádření těžko představitelnou sumu přesahující 8,5 miliardy.

Pravděpodobný kandidát na příštího prezidenta Spojených států po dobu deseti let pravděpodobně nadhodnocoval čisté jmění až o 3,6 miliardy dolarů ročně, aby oklamal bankéře a ti mu poskytli lepší podmínky úvěrů. Pravděpodobně také neříkal pravdu dalším věřitelům a pojišťovnám s cílem vydělat víc peněz.

Proč by nás měla uvedená kauza zajímat? Především proto, že na hodnotu majetku je možné pohlížet různě, což nám mimo jiné ukazuje tento případ. Přestože existují poměrně jasné a závazné předpisy, standardy, pravidla a metodiky pro oceňování majetku, je nutné si přiznat, že jejich výklad může být v praxi různorodý, někdy dokonce velmi kreativní. Může tak docházet k účelovému navyšování hodnot.

Pokud se investor rozhoduje pro investici do konkrétních společností nebo fondů, měl by se mimo jiné intenzivně zajímat o to, jak jsou naceněna jejich aktiva. Analogicky to samozřejmě platí také pro pasiva, zejména dluhy. U společností a fondů, které nejsou přijaty k obchodování na veřejném trhu, se jedná o naprosto klíčovou věc, která zásadně ovlivňuje schopnost konkrétního investičního nástroje doručit investorovi slibovaný výnos, v horším případě alespoň vrátit investovanou částku.

Mohu s čistým svědomím konstatovat, že při poměrně významném poklesu tržních hodnot komerčních nemovitostí v celé Evropě, od května 2022 v průměru o téměř 25 %, je nyní téměř vyloučené vykázat nárůst hodnot většiny komerčních nemovitostí v majetku společnosti nebo fondu. Jak aktuální.

Související