Podle české právní úpravy může být správcem svěřenského fondu každá fyzická osoba, a to bez větších omezení. Živnost „poskytování služeb pro právnické osoby a svěřenské fondy“ je živností volnou, která podléhá pouhému ohlášení, a není tak z pohledu profesionalizace výkonu činnosti správců větším přínosem. Je otázkou, zda česká právní úprava dostatečně reflektuje aktuální počet svěřenských fondů, a zejména pak objem spravovaného majetku. Logicky to přináší potřebu větší profesionalizace.

Jako příklad by mohla posloužit lichtenštejnská právní úprava, která přesně, prostřednictvím zákona Treuhändergesetz, stanoví, kdo a za jakých podmínek může získat licenci k poskytování služeb profesionálního správce tamních entit, které slouží ke správě majetku již desítky let. Jak ostatně stanovil sám zákon, cílem úpravy je chránit zájmy klientů a zachovat jejich důvěru v Lichtenštejnsko jakožto finanční centrum a podporu těchto entit na mezinárodních trzích.

Jiný zákon pak přesně stanoví náležitosti zkoušek, které musí správci pro účely získání licence absolvovat. Jde o Trustee Examination Ordinance. Lichtenštejnská právní úprava přesně stanovuje, jaké podmínky musí tamní správci a správcovské společnosti splňovat, jejich práva a povinnosti nebo například jaký je procesní postup pro získání licence. Je rovněž důležité zmínit, že bez zapojení správců se tamní trusty a nadace neobejdou.

Výše uvedený příklad není jedinou možnou cestou, kterou se v budoucnu může český zákonodárce vydat. Velmi zajímavou je rovněž poměrně nedávná úprava, kterou zvolilo Maďarsko. Tam se správci a související povinnosti rozlišují podle toho, zda se jedná o profesionály, anebo správce, kteří spravují výlučně rodinný fond, někdy svůj vlastní.

Související