Tento úvodník bude trochu osobnější, protože bude o něčem, co mě v životě v posledních letech trápí. Od té doby, co jsem šéfredaktorem tohoto časopisu, přestal jsem číst knihy. Za poslední čtyři roky jsem každoročně přečetl možná tak jednu, někdy dokonce žádnou. Předtím jsem přitom ročně pravidelně přelouskal padesát a více knížek.

Proč jsem najednou přestal číst? Jak už to bývá, příčin je několik. Zvýšila se míra mého každodenního pracovního stresu, stal jsem se roztěkanějším a nebyl jsem schopný udržet delší dobu pozornost, ubylo ostatně i volného času, který by člověk mohl čtení věnovat.

Je to přitom obrovská škoda. Čtení není jen zdrojem zábavy a poučení, čtení je doslova lék. Vždyť třeba podle výsledků jedné studie výzkumníků z univerzity v Sussexu z roku 2009 prý stačí číst denně pouhých šest minut, abyste se zklidnili a vyplavili stres (jeho úroveň se prý za tu dobu sníží o 68 procent). Podle jiné vědecké práce zase přečtení pouhých pár řádků před usnutím zlepšuje spánek. Další studie kanadských psychologů zase ukázala, že lidé čtoucí často fiktivní příběhy, se stávají empatičtějšími, zlepšují se v chápání druhých.

Ačkoliv i z vlastní zkušenosti moc dobře vím, že novoroční předsevzetí nefungují, stejně jsem si jedno dal. Začnu opět číst knihy. A vám to také doporučuji. Když už kvůli ničemu jinému, tak z důvodu, který kdysi geniálně formuloval Oscar Wilde: „Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj.“

Přeji pěkné čtení.

Související