Neoklasikové a marxisté se v ekonomické teorii shodnou jen zřídka. A v hospodářských dějinách to platí obdobně. Přesto marxistické výklady vzniku kapitalismu ani dnes netvoří žádnou okrajovou součást historických debat. Zaměřme se proto tentokrát na Roberta Brennera, kolem něhož se v ekonomické historiografii rozbouřila velká debata v 70. a částečně i v 80. letech minulého století. Nyní již osmdesátiletý americký profesor komparativní historie dodnes patří k autorům nejcitovanějším a v mnohém na něj navázala o něco mladší Ellen Meiksinsová Woodová, o jejímž bádání na poli agrárního kapitalismu pojednal předchozí díl.
Brenner ve svém komentáři k jinému známému marxistickému hospodářskému historikovi, Angličanovi Maurici Dobbovi, odhadl důvody, proč nejsme schopni dosáhnout shody ve věci vysvětlení původu kapitalismu. I když na adresu muže, jenž v roce 1920 vstoupil do komunistické strany, nešetřil kritikou, oceňoval na něm „odmítnutí všech pokusů o vysvětlení ekonomických změn v pojmech jakýchsi nadčasových ekonomických zákonů, jako jsou například ty založené na ortodoxní ekonomické teorii“.
Marxisté pracují s kategorií „způsoby výroby“ či se socioekonomickými formacemi. Kapitalismus je u nich jen jednou z nich. Na rozdíl od neoklasiků, kteří v návaznosti na Adama Smitha předpokládají určité univerzální antropologické konstanty (onen Smithův přirozený sklon člověka k přičinlivosti a směně). Když se jim nekladou omezující bariéry, rozvinou se do nějaké formy spontánního řádu, optimálně alokujícího zdroje skrze trh. Proto mnozí ani nepoužívají pojem kapitalismus, protože jej považují za ideologicky závadný.
Podle marxistů žádné takové nadčasové zákonitosti neexistují. Vývoj pro ně není kontinuální, jak evokuje koncepce spontánního řádu, ale daleko více se odehrává v pomyslných skocích, kdy jedna socioekonomická formace vystřídá jinou. V našem případě je feudální způsob výroby nahrazen kapitalismem. Podle klasické diagnózy Karla Marxe se ve statickém feudálním řádu, jehož vykořisťování je založeno především na mimoekonomických formách donucení (vztah pán–poddaný), nevyhnutelně začne formovat buržoazní třída. Jak německý klasik tohoto myšlenkového směru uvádí, feudálové potřebují zbraně i výrobky běžné potřeby, chtějí žít v luxusu a užívat si výnosů pozemkové vrchnosti. Aby tyto své tužby uspokojili, potřebují řemeslníky a obchodníky, kteří jim vše potřebné poskytnou.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později