Po dvou letech v čele Stavovské České advokátní komory si její předseda Robert Němec letos na podzim prodloužil mandát o další dva roky. S Ekonomem hovořil o výběru nových ústavních soudců, proč a jak chtějí v zákoně rozšířit mlčenlivost advokátů, či o tom, jak reagovat na opožďující se platby státu advokátům za služby ex offo. A také o tom, že se již 17 let nezměnil předpis, podle něhož jsou advokáti odměňováni.

Počátkem roku ministr Blažek slíbil, že po šestnácti letech novelizuje advokátní tarif, podle něhož jsou mimo jiné placení advokáti ex offo, ale počítá se podle něj také úhrada nákladů řízení. Je konec roku a i přes slib stále není. Sumy jsou stále stejné, byť inflace za tu dobu vzrostla skoro o 80 procent.

Ministerstvo spravedlnosti dobře ví, že valorizace advokátního tarifu je nezbytně nutná. Pochopitelně nyní naráží na stav veřejných rozpočtů a balíčky, jako i na další opatření ministerstva financí. Byť ta první verze, která byla námi navržená, byla projednaná nejen s ministerstvem spravedlnosti, ale i třeba s organizacemi na ochranu lidských práv.

Jak se to dotýká organizací lidských práv?

Máte třeba Člověka v tísni, který poskytuje pomoc občanům ve finanční tísni, proti kterým jsou vedena exekuční řízení. Legitimním zájmem Člověka v tísni je, aby původně bagatelní dluhy nenarůstaly nepřiměřenými náklady soudních řízení, třeba z původních pár set korun na deset nebo padesát tisíc. Je celá řada situací, kdy ti lidi se do toho dostali nezaviněně, třeba u dětských dluhů. Proto je v tarifu na tyto bagatelní pohledávky zvláštní kategorie, kdy je dramaticky snížena tarifní hodnota zastoupení.

Advokátní tarif ale není jen na určení odměny ex offo advokátům, ale i náhrady úspěšným účastníkům řízení.

Ano, pokud jde o civilní věci nebo spornou agendu, tak tarif představuje pomůcku, na základě které soudy přiznávají náhradu nákladu soudního řízení úspěšnému účastníkovi řízení. To ovšem neplatí stát, ale ten účastník řízení, který prohraje.

Ve věcech ex offo v trestu nebo v opatrovnických na základě tarifu skutečně stát platí za právní službu poskytnutou advokátem nebo obhájcem. A to jde samozřejmě ze státního rozpočtu. Navíc z kapitoly rozpočtu soudu. A jestliže soudy už dneska nemají v této kapitole peníze na provoz, tlumočníky, tak se samozřejmě i soudy postavily proti valorizaci tarifu, pokud neměly jistotu, že zároveň dojde k navýšení jejich rozpočtových prostředků.

Ze státního rozpočtu jde na odměny ex offo cca 600 milionů a po zvýšení advokátního tarifu by to byla zhruba miliarda. Nakolik by ale změna tarifu ovlivnila sumy přiznané úspěšným účastníkům řízení?

Určitě nesrovnatelně víc, ve vyšších miliardách. Ve velkém sporu se náhrada nákladů řízení počítá v jednotkách milionů korun a jsou případy, kdy jde i do desítek milionů.

Jaký kompromis ohledně novelizace advokátního tarifu by byl pro vás přijatelný?

To neumím říct. Pokračujeme v jednáních s ministerstvem i se zástupci některých soudů, kteří mají legitimní připomínky k navyšování. Tam, kde se určuje tarifní hodnota podle hodnoty věci, tam problém není úplně zásadní. Protože když je inflace, tak roste i hodnota sporů, a tím pádem roste i tarifní hodnota, takže se to samo od sebe kompenzuje. Problém je v tom, že u řady věcí se tarifní hodnota neurčuje podle hodnoty sporu, takže když se budete soudit o nemovitost v hodnotě desítek milionů, tak budete mít náhradu v řádu tisíců, protože se soudíte o vlastnické právo, a tím pádem není daná hodnota věci. Takže my se snažíme, aby tarif, tam, kde to jde, vycházel z hodnoty sporu. To je klíčové v civilní části. V ostatních částech je nezbytné, aby reflektoval skutečnou míru inflace a růst cen od roku 2006.

A co budete dělat, když neuspějete? Budete stávkovat jako advokáti ve Walesu či Kanadě?

Ten problém je daleko vážnější. Už začal. Spočívá v tom, že klesá počet advokátů, kteří jsou připraveni pro stát pracovat a garantovat, co je povinností státu – zajistit právní pomoc určitým skupinám obyvatel.

Ale celkově je víc než dvojnásobný počet advokátů než na počátku tisíciletí. V roce 2000 bylo zapsáno 6200 advokátů, nyní přes 12 500.

Každopádně se ale růst zastavil a počet advokátních koncipientů klesá. A navíc je tu fenomén, že máme obrovské množství lidí, kteří do advokacie vstoupili nebo tam byli v roce 1990. Průměrný věk advokáta je přes šedesát let. A ti staří jsou právě ti typičtí regionální advokáti, kteří dělají ex offo agendu. Tedy jednak odcházejí z advokacie a jednak klesá počet advokátů, kteří tu práci jsou ochotni dělat. Mladí advokáti jdou raději do velkých měst.

A co děláte tedy pro to, aby se při tom sedmnáct let nezměněném tarifu uživili luční advokáti, tedy ti z malých měst?

Snažíme se, aby se sazby advokátního tarifu narovnaly, aby se uživili. Pokud se nebude valorizovat, bude pokračovat trend, že se budou přesouvat do velkých měst, věnovat se obchodnímu právu a nebudeme schopni zajistit dostupnost právních služeb v menších městech, v některých regionech a podobně.

Co můžete kromě lobbingu u pana ministra dělat?

Stát ví, co to udělá, když mu přestanou fungovat doktoři a zubaři na vesnicích. Nevím, že se z toho nejsme schopni poučit. To není o tom, že lobbujeme za to, aby advokáti vydělávali víc peněz. My se snažíme o to, aby právní služba byla dostupná, protože když nebude, tak stát nebude schopen plnit svoji základní funkci.

V současné době jsme vděční za to, že mezi advokáty existuje řada těch slušných, toho typického stavovského ražení, kteří jsou ochotní ex offo dělat. Řada z nich to naštěstí vnímá jako součást stavovské povinnosti, že pracují nejen pro peníze, ale i pro bono, tedy zdarma.

Těm kolegyním a kolegům skutečně děkuji, ale když se podíváte na diskuse na sociálních sítích a podobně, tak zjistíte, že zejména řada z těch mladších říká: já ex offo dělat nebudu. Tu stavovskou sounáležitost necítí, oni to berou jen jako způsob obživy a vydělávání peněz a mám obavu, že stát časem zjistí, že nebude mít advokáty, kteří budou ochotní pro něj pracovat.

Takže se znovu ptám. Budete stávkovat?

Když se podíváte, co se zrovna děje v Irsku, a nebudeme se bavit o tom, jaké mají odměny irští advokáti (tarif v Irsku se nezměnil od roku 2002 a jeho reálná výše klesla o 40 procent; pozn. red.), to je úplně jiná liga. Ale tam je trochu odlišný systém, irští advokáti dělají současně obhájce a státní zástupce a střídají to. Vyhlásili jednodenní stávku, kdy nikdo nešel v ten den k soudnímu jednání a nechali je zmařit.

Advokátní komory se k tomu stavěly velice konzervativně a negativně, Česká advokátní komora nikdy nevyzývala ke stávce, to není její role, my nejsme odborová organizace, my jsme především stavovská organizace a regulátor, ale v krajním případě si dokážu představit, že komora může i toto podpořit.

Řada advokátů upozorňuje, že se jim už nevyplatí ex offo dělat, navíc stát často platí se zpožděním. Ze statistik soudů, kde se registrují, to ovšem nevyplývá.

Přesná čísla my ale nevíme, protože komora nemá relevantní seznamy advokátů, kteří dělají ex offo. Když se však bavíme s regionálními zástupci, kteří se účastní jednání představenstva, tak indicie jsou, že řada regionálních advokátů se do seznamů, které vedou soudy, zapisovat nechce nebo zvažuje, že se nechá vyškrtnout.

Co s tím?

Upozorňujeme stát na problém, že odměna nebyla řadu let valorizovaná a že advokáti to nebudou ochotni dál takhle dělat. My nemůžeme advokáty nutit na nucené práce bez adekvátní odměny. Je to odpovědnost státu, který musí zajistit dostupnost právní služby tam, kde je povinen ji garantovat. Tak to mají občané garantované v Listině základních práv a svobod.

Související

A je už tedy situace, kdy by advokáti uvažovali o cestě stávky?

Zatím nejsou mentálně naladěni, aby stávkovali, ale může se to stát. Zatím je to spíš debata na sociálních sítích, než že by to někdo snad myslel vážně. A občas je to paradoxně i debata lidí, kteří ani ex offo nedělají. Za představenstvo má smysl stále jednat a vysvětlovat.

Co děláte, aby se udrželi advokáti v okrajových regionech? Krom apelu na jejich stavovskou čest.

Takovou kompetenci Česká advokátní komora nemá, ta je postavena na principu svobodného povolání. My neobsazujeme jednotlivé úřady, jako to dělá stát například s notáři. Advokacie je skutečně otevřená profese a vstupuje do ní, kdo chce, pokud splní zákonné předpoklady. Ale může dojít k obnovení systému, kdy komora bude určovat advokáty pro bezplatnou právní pomoc i proti jejich vůli. Nevím však, jestli by to bylo obhajitelné z toho hlediska, že nucené práce u nás neexistují.

Jsou už okresy, kde je problém sehnat advokáta?

Pokud potřebujete advokáta sám jako klient, tak ho seženete, když se s ním domluvíte na odměně. Když se nedomluvíte, tak tu kauzu ale nevezme. A jsou už indicie od některých soudů, že není jednoduché sehnat opatrovníka. Opatrovnické věci jsou z hlediska ohodnocení ještě mnohem hůře placené.

Některým soudům letos v létě došly peníze určené do konce roku a přestaly platit advokátům a znalcům. Někteří vaši kolegové už začali soudům hrozit, že když jim nezaplatí, pošlou je do exekuce. Ztotožňujete se s tím?

U agendy ex offo již dlouhodobě platí, že jsou tam menší peníze než v komerční sféře a s poměrně dlouhou dobou splatnosti. I proto, že vyúčtování dáváte až nakonec a soudy málokdy přiznávají zálohy. Ale také platí, že stát je dlužník, ze kterého nakonec ty peníze vždycky dostanete. U komerčního privátního dlužníka, který není ochoten vám zaplatit dobrovolně, je to dilema mnohem větší. Stát do jisté míry dlouhodobě hřešil na to, že advokáti bývali ochotni počkat.

A co říkáte na kolegy, kteří už kvůli tomu dávají na stát návrh na exekuci?

Je to právo každého advokáta. Stát je dlužník, který má své závazky platit jako každý jiný, a pokud neplatí řádně a včas, přičemž sám to po svých občanech vyžaduje, tak musí počítat s nějakou reakcí. Takže nikomu z advokátů nelze bránit, aby své pohledávky vymáhal po státu právní cestou.

A jak bude na inflaci reagovat komora? Plánujete například zvedat členské příspěvky?

Pro mě je určitě důležitější to, abychom prosadili valorizaci advokátního tarifu. Pak bych teprve uvažoval o zvyšování poplatků. Druhá stránka věci je, že komora musí hospodařit s vyrovnaným rozpočtem. Naším jediným příjmem jsou advokátní poplatky. Dosud se nám dařilo čelit inflaci a z toho plynoucímu nárůstu nákladů hledáním úspor cestou větší efektivity našich činností a hospodařením s naším majetkem. Věřím, že digitalizace některých agend může vést k dalším úsporám, ale nemohu vyloučit, že nakonec právě poplatky zvyšovat budeme, protože komora prostě nemůže hospodařit se ztrátou.

Před třemi lety vyvolalo v advokátní obci rozruch, když předchozí vedení komory prodloužilo nájem prostor v Paláci Dunaj do roku 2052. Dosavadní smlouva přitom platila do roku 2034. Navíc jste v době covidu prostory ještě o čtvrtinu rozšířili. Jak to vidíte nyní, bylo to opravdu potřeba?

Teď je vidět, jak je to strašně potřeba! Ta situace je zoufalá. To není tak, že bychom si pronajali nějaké nové větší prostory. My jsme měli dlouhodobě v pronájmu Palác Dunaj, tam bylo velké školicí středisko pro koncipienty, konaly se tam advokátní zkoušky a všechny větší akce. Teď to už čtvrtý rok „pytlíkujeme na koleni“ a například advokátní zkoušky probíhají v pronajímaných prostorách, dokonce i v advokátních kancelářích.

To ještě není rekonstrukce hotová?

Ne. Čili advokátní zkoušky probíhají v advokátních kancelářích, které velkoryse nabídly svoje prostory pro to, abychom tam mohli zkoušky realizovat. Když se podíváte na přednáškové prostory v Myslíkově ulici, které užíváme jako náhradní, tak jsou vysloveně neadekvátní a nevhodné i z hlediska vzduchu a hygieny. Nezbytně nutně potřebujeme prostory zrekonstruovaného Paláce Dunaj a jeho kapacity, zejména pro konferenční a školicí účely. Po rekonstrukci budou ty prostory navíc mnohem lépe uspořádané, takže budou mnohem efektivněji využitelné pro celou řadu dalších aktivit komory.

Do noty nám navíc hraje, že tím, jak se rekonstrukce překlenuje přes období velké inflace, nájemné se nám po dobu, kdy tam nejsme, nenavyšuje o inflaci. Takže na tom ve finále ušetříme podstatné peníze.

Takže stojíte si za tím, že rozhodnutí dalšího pronájmu Paláce Dunaj bylo správné.

Ano. Samozřejmě, když to budete chtít interpretovat tak, že vynásobíte těch třicet let výší nájemného, tak vám vyjde číslo, které vypadá čtenářsky zajímavě. Ale když se podívám na to nájemné na metr čtvereční, které jsme získali mimo jiné výměnou za to, že nájem bude na dlouhou dobu, tak jsme dnes hluboce pod pražskými tržními cenami.

Teď k novele zákona o advokacii, která řeší několik věcí. Jedna z nich je vinklaření, druhá je použití odposlechů komunikace advokátů s klienty a třetí je elektronizace sněmu. Co ohrožuje, že se přijetí novely protahuje?

Nemyslím, že by se přijetí novely zákona o advokacii protahovalo.

No měla už být…

Ministerstvo spravedlnosti ji dávalo do legislativního procesu koncem jara, pak se standardně vypořádávalo připomínkové řízení. Podle mě se vypořádalo úplně všechno, až na jedinou připomínku Nejvyššího státního zastupitelství.

Myslíte ohledně důvěrnosti komunikace advokáta s klientem?

Ano, ale na té my zatím trváme. I když je logické, že se to státním zástupcům nelíbí.

V čem je ten rozpor?

Dnes je v zákoně o advokacii upravena jen advokátní mlčenlivost, tedy povinnost advokáta, že to, co se od vás jako od klienta nebo v souvislosti s poskytováním právních služeb dozví, je důvěrné a on to nikomu neřekne. Když vám napíšu právní radu a vy ten dopis budete mít u sebe, tak si patrně myslíte, že to je důvěrný dopis, který máte od advokáta. Jenže když vám ho policie sebere, tak důvěrným už nebude. A my říkáme: ta právní rada, kterou my klientům dáváme, je také důvěrná. To není, že bychom si to vymysleli. To je koncept tzv. Attorney-client privilege, který funguje na celém světě.

Novela zákona o advokacii má umožnit i to, aby byl příští sněm komory online. Zvládne se to i vzhledem k tomu, jak kvůli obstrukcím ve sněmovně jdou věci pomalu?

Já si myslím, že to stihneme.

Váš tajemník tak optimistický není. Říkal, že by ta novela musela být schválena do léta příštího roku, aby se online sněm stačil na komoře připravit.

My ale na přípravě elektronického sněmu už dávno pracujeme a věříme, že ta zákonná úprava přijde včas. Nyní probíhají konzultace, jak jej digitálně zajistit, protože to bude muset někdo udělat. Takže konzultujeme s různými možnými dodavateli, jak by to mohlo fungovat, až to bude možné. Proti digitálnímu sněmu, pokud vím, nikdo nic nemá.

A nevidíte jako škodu, když před dvěma lety to samé navrhovala Adéla Šípová v senátu, ale vy jste se proti tomu ohradili. Přitom chtěla to samé, co teď vy.

Tyto věci by měly vycházet z advokacie.

Ona je advokátka…

Vrcholným orgánem advokacie je sněm. A my říkali: je měsíc před zasedáním sněmu, a když sněm rozhodne, že chce, aby se příští konal online – digitální nebo hybridní formou –, tak pak to takhle uděláme. Advokacie je samosprávná, není možné, aby nějaký zákonodárce o své vlastní vůli upravoval zákon, aniž by se komory zeptal, jestli to chce.

Ale ona přece navrhla jen to, že když si to na sněmu odhlasujete, tak to tak můžete udělat. Otevřela vám vrátka. Nyní to v tom zákoně stále není. Tedy neupravovala zákon, abyste ho povinně udělali online, ale jenom to, že vy si to můžete udělat.

Ale má to mít tohle pořadí. Nejdříve o tom mají advokáti sami na sněmu rozhodnout, že to chtějí, a pak to můžete udělat. A popravdě řečeno, to nebyl žádný v dobré víře míněný návrh. To byla čistě součást předvolební agitky jednoho uskupení, které na sněmu kandidovalo, a paní Šípová byla jeho součástí.

Vy jste hodně lobbovali, aby na Ústavním soudě bylo víc advokátů. Než senát schválil Lucii Dolanskou Bányaiovou, byl tam jediný, David Uhlíř.

Začnu tím, proč si myslíme, že by na Ústavním soudě advokáti měli být. Ústavní soud není součástí běžné soudní sestavy. Má posuzovat ústavnost zákonů a právních předpisů a také se zabývat individuálními ústavními stížnostmi, které směřují na porušování lidských práv. To druhé tvoří naprostou většinu jeho agendy, zhruba 4 tisíce případů ročně. Je to garant nad běžnými soudy, který by měl posuzovat, jestli obecné soudy v jednotlivých případech při aplikaci práva nezapomněli na tu základní spravedlnost, nedošlo k porušení nějakého základního lidského práva, které garantuje ústava.

Jiný pohled na toto mají soudci – a vidíte to i na rozhovorech s těmi kandidáty, kteří říkají: jestliže už ten případ prošel nezávislou soustavou tří instancí, tak by Ústavní soud už vlastně neměl to rozhodnutí revidovat. Ale když jste na straně účastníka řízení jako advokát, obhájce, tak velmi často máte pocit, že se vám té spravedlnosti nedostalo. Pohled advokáta a kariérního soudce na ústavním soudu je prostě jiný. Ústavní soud by měl být přiměřeně složen z lidí, kteří v justici pracují nebo pracovali na různých postech, ať už jsou to soudy, nebo jsou to advokáti. A samozřejmě také existuje agenda Ústavního soudu, která vyžaduje vysokou akademickou kompetenci, a je v pořádku, aby tam byly také akademici. Ale jen jeden advokát na Ústavním soudu je prostě málo.

Pokud jde o Lucii Dolanskou Bányaiovou, pak musím dodat, že k její nominaci došlo na základě celé řady neformálních konzultací a doporučení, což vidím jako velmi pozitivní. Jsem přesvědčen, že bude na Ústavním soudu skutečným přínosem.

Kolik by tedy advokátů na Ústavním soudu mělo být?

Rozumné minimum by byli tři. A když se vrátím k otázce, jestli my za to lobbujeme, tak to není lobbing v zájmu a v prospěch České advokátní komory jako instituce. My si prostě jenom jako advokáti, kteří stojí na opačné straně, často myslíme, že pro naše občany, pro naše klienty je správné, aby Ústavní soud byl složený tak, aby nepřevažoval jeden normativní pohled.

Nicméně prezident navrhl někoho jiného, než jste mu doporučili vy. Vy jste mu poslali jména Moniky Novotné a Ireny Schejbalové, tedy dlouholetých funkcionářek komory. A potom Petra Břízu. Víte, proč pan prezident nedal na vaše doporučení?

Ze strany poradního orgánu pana prezidenta nebo pana prezidenta samotného jsme nedostali žádnou zpětnou vazbu, že by ti kandidáty nebyli vhodní.

Proč jste vybrali zrovna tyhle tři kandidáty?

Obrátila se na nás kancelář pana prezidenta, abychom kandidáty doporučovali. Advokacie ale není atletika, kde se zaměří výkony. Říct, že jeden advokát je lepší než jiný, je extrémně složité. Třeba advokát, který bude mít velkou spoustu neúspěšných ústavních stížností, nemusí být vůbec špatný advokát, ale prostě jenom bere velmi složité případy, které není jiný advokát ochoten vzít, protože nevěří, že má naději na úspěch. Když to srovnáte s medicínou, tak špičkoví doktoři mají zároveň největší úmrtnost, protože dělají ty nejsložitější případy. Čili poznat nejlepšího advokáta není snadné.

Takže vám nezbývá než používat pomůcky, jako jsou různé právnické ankety, či vycházíte z toho, které lidi znáte. Když se budete ptát členů představenstva, kdo z advokátů by byl vhodným ústavním soudcem, tak logicky znají nejvíc ty, kdo se podílejí i na činnosti advokátní komory. Z kontrolní rady, kárné komise, představenstva… Takže ten výběr se trošku zužuje.

Jak jsem pochopil pana Kyselu, když to říkal, tak chtěl, abyste mu doporučovali lidi s přesahem a nejen z vlastního okolí či stavu…

To je role toho panelu profesora Kysely, aby vybíral lidi s přesahem. Pro mě ideální kandidát, kterého doporučí Česká advokátní komora, je člověk s naprosto nezpochybnitelnou odbornou zdatností, nezpochybnitelným morálním kreditem a zastává hodnoty advokacie, které sdílí momentální současné vedení advokátní komory, jako je důstojnost advokátního stavu, advokátní mlčenlivost a tak dále. Ano, mezi dvanácti tisíci advokáty bude existovat dalších x tisíc špičkových advokátů, kteří by nepochybně mohli Ústavnímu soudu být prospěšní, ale vedení České advokátní komory je nemusí znát; známe advokáty, kteří jsou zároveň ochotní se ve svém volném čase podílet na chodu stavovské samosprávy.

Vy jste sice projednávali 12 nominovaných jmen, ale prezidentovu panelu jste dali jen tři. Proč ne víc?

My jsme zvolili relativně konzervativní postup a nominovali jenom advokáty, na kterých se představenstvo jednomyslně shodlo. A myslím, že není vhodné, abych komentoval kandidáty, na kterých jsme se jednoznačně neshodli, byť řadu z nich sám považuji za velice schopné a vhodné.

Budeme samozřejmě diskutovat, jak se k tomu postavit dál. Protože to není tak, že by ta věc spala, samozřejmě probíhají nějaké další neformální debaty a z řad advokacie určitě bude víc kandidátů než jenom ti, které doporučuje Česká advokátní komora.

Vy jste nabídli pomocnou ruku panelu profesora Kysely. Jak měla vypadat ta pomocná ruka?

Nejde o pomocnou ruku, to je o tom, aby probíhala nějaká otevřenější komunikace. Co je podle nás na výběru nových ústavních soudců nejnešťastnější, je nedostatek komunikace mezi institucemi, které panel oslovil, a tím panelem jako takovým. Já třeba dodnes ze strany panelu nemám vůbec žádnou reakci na návrhy kandidátů, které jsme navrhli.

Což vás mrzí.

Jistě, mrzí. Jestliže má probíhat nějaká konzultace při výběru kandidátů, vy tam nominujete kandidáty, o kterých jste přesvědčení, že mají tu správnou odbornost. Jeden je samostatný advokát, což je paní Schejbalová, dělá civil i trest, kolegyně Novotná se v rámci relativně velké advokátní kanceláře věnuje správnímu a finančnímu právu a Petr Bříza v rámci střední kanceláře dělá hodně mezinárodní právo. Nevím přesně, jakou odbornost, jakého kandidáta na Ústavní soud Hrad hledá. A když by mi někdo řekl, že toto je skvělý kandidát, moc se nám líbí, ale my už tam máme tři lidi, kteří mají specializaci na správní právo, a potřebujeme někoho na civil nebo na trest, tak samozřejmě my budeme hledat dál a můžeme doručit další jména.

Stěžovali jste si na netransparentnost výběru ústavních soudců a nekomunikaci ze strany prezidentské kanceláře, ale prezident Zeman v posledních letech své kandidáty nejen nekonzultoval, nýbrž nechtěl ani žádné doporučení. Takhle třeba předložil advokáty Aleše Gerlocha či Petra Poledníka, kteří v senátu pohořeli.

Opakuji, nestěžovali jsme si na netransparentnost výběru, ale na absolutní nedostatek komunikace. A máte pravdu, že v té poslední etapě za mého předsednictví pan prezident toho kandidáta nekonzultoval. Ale v minulosti, třeba když byl nominovaný David Uhlíř, tak před jeho nominací konzultace s Českou advokátní komorou rozhodně proběhly. A jen chci podotknout, že byl také členem představenstva komory. A svým profilem se na Ústavní soud rozhodně hodil.

Samozřejmě, dá se to interpretovat dvěma způsoby. Můžete říct, že doporučujeme jen funkcionáře komory, nebo můžete říct, že to jsou lidi, kteří v rámci stavovské samosprávy jsou ochotni něco dělat, a vy je i z této činnosti poznáte, takže jste pak schopni je doporučit.

V říjnu jste byl zvolen na další dva roky předsedou. Proč jste se rozhodl obhajovat mandát?

To, co jsem si myslel, že bude během dvou let hotové, hotové ještě není. A nechtěl bych utéct od něčeho, co je rozdělané. Je potřeba dotáhnout advokátní tarif, zákon o advokacii, ale zejména to, co není zvenku vidět – transformaci některých procesů na komoře, aby byla uživatelsky přátelštější vůči svým členům. Třeba aby advokát, když potřebuje nějaké potvrzení z komory, aby si je jednoduše stáhnul z internetu. Jsme ve vysoké fázi rozpracovanosti řady projektů a ověření digitální identity advokáta, aby se mohl přihlásit na stránku komory jako advokát, což se nám i v elektronických volbách bude hodit. Takže mi zbývá ještě hodně práce.

Související