Je to už taková tradice. Pár týdnů před koncem roku se sjedou světoví lídři na klimatický summit a začnou se předhánět, kdo slíbí rychlejší konec fosilních paliv. Letos rokovali v Dubaji a Mezinárodní agentura pro energii (IEA) už uvedla, že přijaté závazky související s energetikou sníží emise skleníkových plynů pouze o necelou třetinu množství potřebného k tomu, aby se do roku 2030 udrželo tempo stanovené Pařížskou dohodou o klimatu. Evropa chce patřit v dekarbonizaci k premiantům, zároveň však začínají sílit hlasy, zda to s rychlostí změny nepřehnala.

Šéf IEA Fatih Birol v Dubaji prohlásil, že je třeba do konce desetiletí mimo jiné ztrojnásobit globální kapacitu obnovitelných zdrojů, zdvojnásobit zvyšování energetické účinnosti či přijmout opatření, která zakážou vznik nových uhelných elektráren. Česká energetika už podobnou změnou prochází. Od systému několika velkých jaderných či uhelných zdrojů přechází k obrovskému množství výroben obnovitelných zdrojů. Jsou rozprostřeny po celé zemi, vyrábějí jen občas.

To vyžaduje obrovské investice do změny struktury i na pochytřování sítě a do záložních zdrojů, které zajistí dostatek elektřiny i v noci či ve chvílích, kdy se nehne ani lístek, aby mohly pracovat větrníky. Největší energetická společnost, polostátní ČEZ, už odhaduje, že před Českem stojí do roku 2050 investiční program v energetice ve výši tří až čtyř bilionů korun.

Za vše nakonec zaplatí odběratelé, domácnosti a podniky. Zatímco u silové elektřiny (tedy samotné komodity) burzy naznačují cenový pokles (byť na úroveň před covidem se už nevrátí), regulované poplatky čeká kvůli nutným investicím další růst. První šok přijde v lednu: poplatky stoupnou podle listopadového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu v průměru o 66 procent.

Kdo zbrzdí rozjetý vlak

Ředitel pro strategii v poradenské společnosti EGÚ Brno Michal Macenauer říká, že dekarbonizovaná energetika s oslabenou úlohou jaderné energetiky je mimořádně nákladná. „Mnoho let se systém zahušťoval problémy obnovitelných zdrojů a odstavoval zdroje flexibilní. Vrozená zásoba stability se nyní vyčerpává. Tempo zpomalení nebude po celé EU stejné, země mají různé výchozí podmínky a různou citlivost na cenu energie. Přinejmenším velmi fosilní střední Evropa, kde Německo je hegemonem fosilní energetiky, však svůj energetický přechod nepochybně bude muset zpomalit,“ předpovídá Macenauer.

Programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák nicméně konstatuje, že zelená modernizace je rozjetý vlak, ze kterého se nevyplatí vyskakovat za jízdy: „V Česku působí řada firem, které jsou součástí dodavatelských řetězců se závazky v přechodu na obnovitelnou energii. Evropa musí také reagovat na masivní investiční programy, jako je například protiinflační balíček IRA amerického prezidenta Joea Bidena, nebo na raketový nástup elektromobility v Číně. Zelená dohoda pro Evropu se bude muset posunout více k realitě.“

Jak se změní světový energetický mix

Zvětšit přes celé okno

Naplnění cílů Zelené dohody znamená vyšší nezávislost na importovaných fosilních palivech. „Účet za dovoz ropy a zemního plynu do Česka za rok 2022 překročil 400 miliard korun. Peníze mohly zůstat v domácí ekonomice, kdyby ji stát dokázal dekarbonizovat dřív,“ připomíná Sedlák.

Od ledna v Česku vstoupí v platnost novela energetického zákona, známá pod názvem lex OZE 2. „Výrazným způsobem posílí možnosti odběratelů působit v oblasti sdílení energie a agregace vyrobené elektrické energie. Lze předpokládat, že během roku 2024 dojde ke vzniku nových energetických služeb a produktů, ze kterých budou těžit zejména menší spotřebitelé,“ říká energetický expert poradenské KPMG Zdeněk Obruča.

V Česku se začnou připravovat akcelerační zóny důležité pro restart budování větrných elektráren.

V Česku se také začnou připravovat akcelerační zóny, důležité pro pořádné budování větrných elektráren. Půjde o lokality vybrané pro jejich snadnější výstavbu a podle toho zde budou pozměněny povolovací procesy. „Podařilo se dosáhnout restartu budování fotovoltaických elektráren, ale ve větrné energetice je Česko zatím pozadu. A nyní v zimních měsících zbytečně přicházíme o potřebnou bezemisní elektřinu. Akcelerační zóny jsou prostředkem, jak tento potenciál naplnit,“ říká Sedlák. Chystá se i transpoziční novela, někdy označovaná jako lex OZE 3, která umožní rozjezd akumulace energie a agregace flexibility.

Zároveň se povede debata, jestli má Česko odstartovat stavbu rovnou čtyř nových jaderných bloků, přičemž ČEZ nyní hodnotí trojici nabídek na jeden blok. V půlce února předá hodnoticí zprávu vládě s preferovaným pořadím uchazečů.

O budoucí podobě energetické politiky v Evropě rozhodnou také volby. „Nový europarlament bude v důsledku ochabujícího fanatismu veřejnosti méně ekodogmatický a více pragmatický,“ očekává Macenauer. Na druhou stranu, řada koncových spotřebitelů díky technickému pokroku mění své chování a chtějí tomu přizpůsobit i služby. Příkladem může být rozvoj elektromobility, využití fotovoltaických panelů pro vlastní výrobu energie, systémů na ukládání energie a energetický management založený na datech.

„Pokud přijde nějaké zpomalení přechodu k zelenější energetice, nebude to z důvodů nedostatku finančních prostředků, ale spíše kvůli nedostatečné podpoře v legislativě, nedostatku materiálu a surovin potřebných pro rozvoj moderní energetiky a zejména kvůli nedostatku kvalifikovaných odborníků pro tuto transformaci,“ domnívá se Obruča z KPMG.

Nebude‑li plyn, zdraží elektřina

Otázkou zůstává, jakou roli by měl hrát v české energetice plyn. Ať už v podobě zemního, dovezeného ze zahraničí, či biometanu, který lze vyrábět doma v bioplynových stanicích. Nebo do budoucna případně i z vodíku.

Pokles spotřeby plynu byl kvůli dopadům ruské expanze na Ukrajinu a drahým energiím podle energetiků jen dočasný. Minimálně do roku 2030 by zase měla růst. Evropská unie považuje zemní plyn za dočasné palivo, pokud nelze použít jinou alternativu, při výrobě elektřiny i tepla tedy nahradí spalování uhlí. Z toho se aktuálně v Česku vyrábí zhruba 40 procent elektřiny a takřka 50 procent tepla.

K této změně a definitivnímu odchodu od uhlí při výrobě elektřiny ovšem může dojít ještě dřív, než se původně plánovalo. „Z aktuálního vývoje poměru cen emisních povolenek a cen elektřiny plyne, že ekonomická životnost uhlí končí daleko před rokem 2030. Spíše se povede debata, jak zajistit bezpečnost a spolehlivost dodávek elektřiny v zimě. A to právě v období do roku 2030 nebo krátce po něm,“ hovoří místopředseda představenstva ČEZ Pavel Cyrani o období, než vzniknou připravované projekty plynových zdrojů.

Jak se regiony podílejí na emisích CO₂

Zvětšit přes celé okno

Jde i o cenu. Cyrani se neobává, že by se Česko kvůli případnému rychlému útlumu uhlí potýkalo s fyzickým nedostatkem elektřiny, s blackouty, ale vyzdvihuje jinou citlivou věc: „Nedostatek řiditelné kapacity by nepochybně vedl k růstu cen.“ Do nějaké doby by se dovážela elektřina z okolních zemí, importní kapacita ovšem není neomezená. Podle modelů ČEZ by se začaly rozevírat nůžky mezi cenami elektřiny v Česku a Německu, do roku 2030 by bez aktivních opatření mohla megawatthodina stát o 25 až 35 eur více než u sousedů.

Většina předpovědí počítá s tím, že spotřeba elektřiny v Česku poroste. Nejen kvůli předpokládanému rozvoji elektromobility, ale třeba také v souvislosti s nástupem velkých tepelných čerpadel v průmyslu (například místo uhelných či plynových kotelen). Plynem nicméně nebude třeba nahrazovat celou kapacitu za odstavené uhlí – v Česku se stále vyrábí více elektřiny, než se jí spotřebuje, a zároveň část výroby převezmou nové obnovitelné zdroje. Plyn bude potřeba nejen pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla v teplárnách, ale i pro paroplynové flexibilní zdroje pro výrobu ve špičkách, tedy v zimě a v noci.

Cyrani proto říká, že pro vznik nových zdrojů je potřeba nastavit jiné tržní podmínky. Konkrétně vrátit do energetiky dlouhodobé kontrakty a co nejrychleji nastavit kapacitní platby pro elektrárny, které budou v záloze. Mechanismus zajišťující pokrytí špičkové poptávky funguje v řadě okolních zemí, pomáhá eliminovat rizika pro investory a zajišťuje bezpečnost dodávek, čímž tlačí velkoobchodní cenu elektřiny dolů. „Liberalizovaný trh funguje jen tehdy, když je dostatek kapacity. Ale nevede k investicím, které jsou v energetice potřeba,“ popisuje manažer ČEZ.

Chuť mít doma nižší teplotu začíná klesat

Po téměř dvou letech od začátku vojenského konfliktu na Ukrajině už nepanují obavy, že by v Evropě nastal nedostatek plynu. Ukázalo se, že kontinent dokáže posílit vlastní těžbu, od ruské invaze bylo schváleno přibližně 60 miliard m³ nové kapacity pro těžbu plynu. To je dvojnásobek oproti předchozímu desetiletí. A podle Exxon LNG Dashboard je v Evropě už v provozu celkem 43 terminálů na zkapalněný zemní plyn (LNG) s roční kapacitou 293 miliard m³, dalších devět s kapacitou 65 miliard m³ je ve výstavbě. Loňská evropská spotřeba byla 340 miliard m³.

Místopředseda představenstva E.ON Energie Jan Zápotočný říká, že spotřeba domácností se už nyní, po poklesu ceny, vrací k normálu. „Chuť mít doma nižší teplotu začíná slábnout,“ tvrdí. Na rozdíl od využití pro výrobu elektřiny či tepla bude v domácnostech podíl plynu spíš klesat. „A to nejen z ekonomických, ale i z technických důvodů. Otevírají se například možnosti v podobě tepelných čerpadel,“ vysvětluje Zápotočný.

A zároveň vidí jako zřejmé, že nebude dávat smysl zavést plynové trubky k novým rezidenčním objektům. Předseda Rady Českého plynárenského svazu Martin Slabý nicméně namítá, že celou roční spotřebu 80 terawatthodin plynu využívaného pro vytápění, včetně individuálního, tepelná čerpadla nedodají.

Liberalizovaný trh v energetice funguje při dostatku kapacity. Ale nevytváří prostor pro investice.

Vedle LNG terminálů vznikají i nové projekty na zesílení plynovodů. Na jihovýchodě Evropy jde například o projekt Solidarity Ring, kde by se v krátkém čase a s minimálními úpravami dalo přepravovat o pět miliard m³ plynu víc z Turecka a Řecka do východní a střední Evropy. Postupně by mohlo dojít i k dalšímu rozšíření, zdroj může být v Ázerbájdžánu.

Současně se s výhledem do budoucna plánuje napříč Evropou i několik vodíkových koridorů. Do Evropy bude také mířit amoniak, do něhož lze uložit vodík, podle některých palivo budoucnosti. Počítá se s tím, že některé terminály na LNG se jednou změní právě na místa dovozu a zpracování amoniaku.

To vše musí Česko sledovat, ale nejprve se zaměří na stavbu dalších obnovitelných zdrojů a šlápne do rozvoje akumulace elektřiny, bez níž se vítr ani soláry neobjedou. A zároveň posílí propojení s Německem, které mu zpřístupní větrné elektrárny v Severním moři. Bez investic do nového jádra a plynových zdrojů se ovšem neobejde. Pokud tedy platí, že je třeba se hlavně zbavit uhlí.

Související
Zobrazit
Zobrazit