Bohatí lidé se často chovají iracionálně. Na jedné straně mají strach, aby o své peníze nepřišli, na straně druhé je často právě tahle obava dovede k investici do pochybných a rizikových instrumentů slibujících velký výdělek. A taková investice mnohdy končí špatně, říká Štěpán Lacina, partner skupiny Accredio, která movitým lidem spravuje část majetku. Jak dodává, Česko vygenerovalo v posledních 30 letech opravdu velké množství skutečně bohatých lidí. A bylo by podle něj fajn, kdyby to téhle zemi nějak vrátili.
Jakou mívají movití lidé, kteří prodají za desítky či stovky milionů korun svůj podnik, představu, že by měli dál nakládat se svým majetkem?
Většinou se soustřeďují na uchování a zvětšování jmění. Čím dál víc mě ale baví probírat s nimi, jestli by z jejich majetku nešlo vytvořit nějaké další smysluplné hodnoty. Peníze totiž dokážou udělat strašně moc dobrých věcí. Když podnikáte, nemůžete si dovolit uvažovat v delším než ročním nebo třeba dvouletém horizontu. Máte nějaké náklady, musíte dávat pozor na cash flow a tak podobně. Když ale firmu prodáte, což vám vygeneruje velké množství peněz, můžete najednou uvažovat v podstatě v neomezeně dlouhém časovém horizontu. Výnos takového projektu můžete posunout třeba až na dobu za 10 let. Můžete se pustit do smysluplných věcí.
Když mluvíte o smysluplných hodnotách, máte na mysli filantropii?
Typickým příkladem toho, o čem mluvím, je aktivita Ondřeje Vlčka z Avastu, který v Praze buduje hospic pro děti. To je krásný filantropický projekt a do budoucna klidně může začít fungovat byznysově. Za nějakých 20 let z toho může být síť paliativních center, která bude generovat hotovost. Takový krásný projekt byste přitom z takzvaně normálních peněz nikdy postavit nemohl. Banka by vám na to buď vůbec nepůjčila, nebo by po vás logicky chtěla hned peníze splácet. Já samozřejmě nemohu nikomu autoritativně říkat, co má dělat se svými penězi, ale takový přístup mi přijde skvělý. Když máte tolik peněz, že je do konce života nemůžete utratit, začít s nimi vytvářet něco podobně hodnotného jako pan Vlček, je krásné. Není to jen on, podobně o majetku uvažuje třeba Dalibor Dědek z Jablotronu nebo Libor Winkler ze skupiny RSJ. Ten investuje do biomasy na Ukrajině. To není úplná filantropie, ale zase je to příklad investice, kterou byste s takzvaně krátkými penězi udělal těžko.
Když movití lidé vidí, jaký kus majetku jim během pár let ukrojila inflace, snaží se ji překonat. A to je velká chyba.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později