Barcelona zakázala velkým výletním lodím přístup na mola v centru města. Benátky začnou od dubna příštího roku vybírat od jednodenních turistů speciální daň. To jsou jen některé příklady, jak známé destinace bojují s přebujelým turistickým ruchem, který se po drastickém propadu během pandemie covidu zase rozjíždí na plné obrátky. Proto roste tlak místních samospráv i států na větší rozprostření cestovatelů na širším území i do regionů mimo nejnavštěvovanější místa.

Podle nedávného průzkumu Ekonomu mezi cestovkami a odborníky z branže souběžně stoupá poptávka turistů po aktivních dovolených a nevšedních zážitcích na cestách. Na těchto proměnách trhu staví svůj byznys i řada nových turistických služeb. Například online platforma Worldee, do které investovali spolumajitelé výrobce 3D tiskáren Prusa Research Josef a Ondřej Průšovi, prodává itineráře na cesty po méně navštěvovaných místech v desítkách zemí světa. Začala loni a osmimilionový obrat už během letošního prvního pololetí zdvojnásobila. Na konci roku očekává přes 50 milionů korun.

„Lidé na vyspělejších trzích už jsou zcestovalí, viděli všechny Eiffelovky a Colossea a chtějí hlubší cestovatelské zážitky. Proto se víc začíná cestovat personalizovaně a mimo hlavní destinace,“ myslí si Tomáš Turek, zakladatel dopravní platformy Daytrip. Ta je dalším příkladem byznysu, který sází na netradiční cestování. Letos za její služby zákazníci zaplatí k miliardě korun.

Podobá se taxikářským aplikacím typu Liftago nebo Uber, které nevlastní auta, ale propojují zákazníky s řidiči. Daytrip funguje primárně jako spojení mezi městy se zastávkami v okolních lokalitách. Kolem osmi tisíc řidičů ve více než stovce zemí světa jsou zároveň průvodci, kteří turistům přibližují běžný život v zemi, místní kulturu, jídla, zvyklosti, ale i netradiční zákoutí. Třeba na Papui Nové Guineji vezme řidič turisty i do pralesa.

Webová aplikace funguje tak, že cestovatel dostane při objednávce přepravy mezi městy základní nabídku zajímavých míst, která je možno cestou navštívit. K nim si může vymyslet i další. „Řidiči nemají průvodcovský certifikát, protože nenahrazují klasické průvodce v tom smyslu, že by ze sebe sypali historická data o zemi nebo místě, ale dokážou autenticky popsat, jak to v místě chodí,“ tvrdí Turek. A recenze na Facebooku nebo TripAdvisoru, kde má Daytrip nejvyšší hodnocení, to veskrze potvrzují.

Lidé na vyspělejších trzích už jsou zcestovalí, viděli všechny Eiffelovky a Colossea a chtějí hlubší cestovatelské zážitky.

Podělit se o emise je nový cíl

Start‑up se rozjel v roce 2015, nápad ale vycházel z projektu, jehož začátky se datují ještě o pět let dřív. Tehdy vývojář a designér webových stránek a aplikací Turek s ajťákem Jiřím Sváčkem rozjeli v Českém Krumlově firmu CK Shuttle na přepravu zahraničních turistů mezi jižními Čechami a Rakouskem. Nejdřív šlo jen o web, který propojoval turisty a místní drobné dopravce, později zakladatelé začali turisty vozit ve vlastních autech.

„Šlapalo to a asi po pěti letech od startu už to byla spíš otázka udržování a postupného vylepšování než budování něčeho nového, což mě začalo trochu nudit. Zároveň jsme viděli, že část našich zákazníků chtěla služby, které se blížily tomu, co dělá dnes Daytrip. V určitou chvíli mi secvaklo, že to je na rozdíl od lokální přepravy mnohem univerzálnější produkt, který může zaujmout turisty na více místech po Evropě a případně i po světě,“ popisuje Turek.

Do nového projektu přibral i Sváčka, hlavního řidiče CK Shuttle Jana Prokopa, markeťačku Markétu Bláhovou, která je dnes provozní ředitelkou Daytripu, a také vývojářku Valerii Pshenychnu.

Službu v Evropě od začátku používají nejčastěji Američané. Pro řadu z nich je to vhodný způsob turistiky, protože chtějí projet oblasti, odkud pocházejí jejich předci. I turisté dalších národností, kterým tady Daytrip umožní se svézt, jsou spíš ze zámoří – Australané, Jihoafričané a stále více také Indové. Ve východní Asii nebo Latinské Americe zase službu využívají převážně Evropané. Nejde ale jen o turisty. Službu začínají častěji používat na pracovních cestách i manažeři či konzultanti, kteří chtějí mezi přesuny na schůzky poznat místní kulturu a zajímavé lokality.

Obecně pak platí, že si jízdu přes platformu v jednotlivých regionech světa objednávají nejčastěji lidé z hodně vzdálených zemí. Pro ně jde o výlet do neznáma, zároveň chtějí poznat autentický život v lokalitě a nemají na to příliš času. Jsou pak ochotni utratit větší částky. Cena přepravy při využití popisované služby tomu odpovídá. Například jen cesta z Prahy do Vídně bez zastávek stojí pro dva lidi asi 7300 korun, zatímco kdyby jeli vlakem, přišlo by je to zhruba na 1500 korun.

Turek připouští, že jízda osobním autem s najatým řidičem není oproti využívání hromadné dopravy příliš ekologická. „Přemýšlíme, jak to vylepšit. Nabízí se elektrifikace, o což se snažíme na trzích, kde to může fungovat. Třeba v Kambodži by to nešlo, ale ve Švýcarsku nebo Německu ano,“ uvažuje šéf firmy. Při párování turistů s auty proto preferuje elektromobily, a kdo ze smluvních řidičů takové vlastní, může si tímto způsobem vydělat víc peněz.

Zároveň Turek plánuje přiblížit se hromadné dopravě tím, že umožní sdílení aut, takže by mohlo víc zákazníků, kteří se neznají, využít na stejné trase minibus nebo dodávku s jedním řidičem a podělit se tak nejen o cenu, ale i o emise z přepravy.

To jde podle Turka naproti evropským zákazníkům, kteří vzhledem k odlišnému sociálnímu cítění a obecné politice v těchto věcech na starém kontinentu mnohdy považují osobního řidiče, na rozdíl od Američanů, za něco nepatřičného.

S novými investicemi další služby

Během pandemie, kdy se mezinárodní cestovní ruch ve světě propadl až o tři čtvrtiny, zažíval Daytrip těžké časy. Loni se ale zase zmátořil a překonal svá čísla z období před pandemií. Přes platformu protekly objednávky za asi půl miliardy korun, přičemž obrat firmy, která si z ceny zakázky bere v průměru asi čtvrtinu, byl 136 milionů korun. Loni službu využilo zhruba 200 tisíc lidí, letos to má být kolem 350 tisíc osob, které utratí za jízdy s průvodcem kolem miliardy korun.

Daytrip na trhu soupeří i s dalšími podobnými platformami. Nejvýznamnější je německý Blacklane. Vznikl už v roce 2011 v Berlíně a loni přes něj protekly zakázky za necelých pět mi­liard korun. Zaměřuje se hlavně na přepravu luxusnějšími auty, a to nejen mezi městy, ale i z letišť. K dalším větším konkurentům s globálními ambicemi patří GetTransfer nebo Welcome Pickups. Vedle nich vznikají i drobní lokální hráči. V Česku jsou to firmy jako Euro Roadtrip nebo Drive Czech.

Daytrip, jehož zakladatelé dohromady vlastní zhruba polovinu akcií start‑upu, dosud získal investice v hodnotě necelých 200 milionů korun od investorů z maďarské společnosti Euroventures, českých J&T Ventures, Nation 1 a Pale Fire Capital.

Nyní firma jedná o vstupu dalšího kapitálu. Peníze chce na další expanzi i obohacování platformy o nové služby. V souladu se snahou lokálních samospráv turistických metropolí chce využít širokou databázi zajímavých a méně tradičních lokalit a vytvořit online nástroj, který cestovateli umožní vytvořit si itinerář a při cestě si vybírat mezi různými přepravními možnostmi včetně vlastního auta, autobusu nebo řidičů Daytripu.

Související