Diamantový byznys aneb Jak z nuly vybudovat skupinu s miliardovým obratem

Do Prahy přišel Alojz Ryšavý z malého slovenského města ve 14 letech, aby se vyučil klenotnickému řemeslu. Jako mladý nadějný hokejista se zároveň snažil prosadit v pražské Spartě. Nakonec zvítězila klenotnická dráha, a tak se už v 19 letech pustil do podnikání a navzdory nelehkým začátkům dokázal z ničeho vybudovat klenotnickou skupinu ALO.

Proč vás vlastně zlákalo klenotnické řemeslo?

Máme to v rodině, otec byl rovněž klenotník a máma módní návrhářka v OP Prostějov. Je ale fakt, že cesta k tomuto řemeslu nebyla úplně přímočará, hrál jsem v mládí také docela dobře hokej. Ani nevím, co nakonec rozhodlo, že místo sportu vsadím na klenotnickou kariéru. Asi to, že jsem nebyl žádný extra talent, nevyrostl by ze mě další Jágr nebo Pastrňák. A tak jsem ve třinácti letech odjel z malého slovenského městečka na talentové zkoušky do Prahy na střední odbornou školu se specializací zlatník a klenotník. To, že jsem ty zkoušky udělal, rozhodlo o mém dalším životě.

V Praze už jste hokej nehrál?

Rok jsem hrál nejvyšší dorosteneckou ligu ve Spartě a pak ještě další rok v jiném klubu, ale když nemáte dostatečné zázemí a konexe nebo nejste extra výjimečný hráč, tak prostě nemáte šanci se prosadit.

Co jste dělal po absolvování klenotnického studia?

Nastoupil jsem do výrobního družstva Soluna, které se zabývalo uměleckou výrobou. A jelikož se mi povedlo vystudovat s vyznamenáním, dostal jsem se tam do prestižního oddělení diamantů, kde dělalo jen pár lidí. Byly čtyři roky po sametové revoluci, diamanty se tehdy v Česku moc neprodávaly, byly jen pro tu nejbohatší klientelu a k práci s nimi se jen tak někdo nedostal. Tomu oddělení šéfoval jeden prvorepublikový klenotník, od kterého jsem se strašně moc naučil. Výrobní družstvo ale po roce zkrachovalo. A tak jsem se pustil do podnikání.

Jaké byly podnikatelské začátky?

Těžké. Neměl jsem peníze na materiál, protože zlato bylo drahé, a na drahé kameny jsem už vůbec neměl. Takže jsem dělal různé opravy klenotů, případně šperky na zakázku. Udělal jsem si živnostenský list, pronajal si malou místnost v Holešovicích a obíhal jsem různé velkoobchody, jestli nepotřebují opravit nebo vyrobit nějaký šperk. Bylo to obtížné, ale postupně jsem si budoval jméno a podnik rostl. Když se mě někdo zeptá, kde nastal zlom, kdy se mi začalo dařit, tak říkám, že žádný radikální zlom nikdy nenastal. Rosteme stabilně, krůček po krůčku, žádné skoky a výkyvy nahoru a dolů.

O úspěchu rozhodnou Vánoce. V prosinci utržíme v průměru čtyřikrát až pětkrát víc než v jiných měsících roku.

Jak se vůbec do vašeho byznysu promítá ekonomický cyklus, případně různé vlivy typu pandemie či válka na Ukrajině?

My jsme typický anticyklický byznys. Když ekonomika klesá, tak lidé do drahých kamenů investují, protože jsou dobrou ochranou peněz proti inflaci. Když ekonomika roste, tak u nás zase utrácí peníze ti, kterým se daří. A když panuje ve společnosti nejistota nebo se vyskytne třeba nějaký válečný konflikt, objeví se zase kupci, kteří chtějí do drahých kamenů uložit peníze, protože vědí, že šperky jsou snadno přenosné a likvidní. Do několika drobných kamínků, které snadno převezete, uložíte ohromný majetek. To se v době obav z budoucnosti vždycky hodí.

Když jste zmiňoval náročné začátky vašeho podnikání, říkal jste si někdy, že byste s tím seknul a dělal něco jiného?

Nikdy. Takovou možnost jsem si nepřipouštěl, nic jiného bych ani dělat nemohl, protože jsem nic jiného neuměl. Naštěstí jsem si postupně vytvořil malý kapitál v řádu nižších desítek tisíc korun, díky čemuž jsem mohl vytvořit první kolekci asi dvanácti šperků. S tou jsem pak běhal po obchodech a získal jsem první objednávky.

Asi pomohlo i to, že jste se už v pouhých 19 letech dostal na světovou diamantovou burzu. Jak se vám to povedlo?

Vlastně ani nevím, jak si mě našli, ale jednou mě oslovilo několik Izraelců, kteří mi nabídli pár menších diamantů. Začal jsem s nimi obchodovat, a když jsem je po pár měsících požádal, aby mě vzali na diamantovou burzu, tak souhlasili. Zpětně viděno to od nich byl hodně vstřícný krok, protože museli vědět, že když mě tam představí, tak časem začnu nakupovat přímo na burze a oni o svůj byznys se mnou přijdou. Jak říkáte, bylo mi 19 let a najednou jsem se ocitl na burze diamantů v Izraeli, kde jsem jako první Čechoslovák začal nakupovat. To byl neuvěřitelný zážitek.

Jak tam na takového mladíčka koukali?

Divně. A není divu. Byl jsem mladý, moje angličtina nebyla nijak oslňující, v diamantech jsem se tehdy také moc nevyznal, peníze jsem v podstatě neměl a ještě jsem pro ně byl člověk, který přišel odněkud z východní Evropy. Všechno hrálo proti mě. Přesto se mi je povedlo přesvědčit, že to se mnou mají zkusit. Možná hrálo roli, že jsem jednal se staršími asi sedmdesátiletými židovskými obchodníky, kteří měli cit pro byznys. Kdybych narazil na nějakého čtyřicetiletého manažera, třeba by se se mnou vůbec nebavil. Dodnes si pamatuji, že když mi předávali první balíček s diamanty, tak řekli, že doufají, že naše spolupráce bude dlouhodobá, a ať pamatuji na to, že jméno mám jen jedno. Jasně mi tím dali najevo, že když jim svoje závazky nevyrovnám, tak se mi sice nic nestane, ale na burzu už se nikdy nepodívám. Nakonec jsem s nimi obchodoval dalších asi patnáct let a Izrael jsem za tu dobu navštívil snad stokrát.

Proč ta spolupráce ustala?

Předali pak byznys svým dětem, které se mu už nevěnovaly tak intenzivně, takže jsem okruh dodavatelů postupně proměnil a rozšířil.

Pohybuje se v byznysu s diamanty hodně podvodníků?

Pohybuje, proto vždycky lidem radím, aby nakupovali u velkých, zvučných jmen. Zaplatíte sice o něco vyšší cenu, ale máte jistotu, že vás nepodvedou. I my na trhu patříme mezi ty dražší, ale je to tím, že nakupujeme skutečně kvalitní kameny a naše šperky jsou ručně vyráběné.

Popsal jste obtížné začátky, jaká je ale současnost ALO diamonds?

Loni měla celá skupina obrat ve výši asi 1,2 miliardy korun. Jaké budou ty letošní, je ještě těžké říct, o úspěchu rozhodnou Vánoce. V prosinci utržíme v průměru čtyřikrát až pětkrát více než v jiných měsících roku.

Naučili se Češi za poslední tři dekády investovat do šperků?

Ano, samozřejmě, jejich přístup se hodně změnil. Už si nemyslí, že diamanty jsou jen pro milionáře. Snažíme se je průběžně edukovat, že kvalitní prsten s diamantem můžete pořídit za nižší desítky tisíc korun. Zároveň ale platí, že už běžně prodáváme šperky za stovky tisíc korun, a nic neobvyklého není, když si někdo koupí šperk za pět, sedm nebo deset milionů. Samozřejmě je tu pořád skupina lidí, která by ráda nakupovala jen ve slevách, ty ale naše společnost nedává. Máme férové ceny, za kterými si stojíme. Upřímně, když firmy nabízejí líbivé slevy, tak je logicky poskytují z nadsazené ceny, nikdo nechce přece prodávat se ztrátou.

Jaká je vlastně průměrná cena šperků, které prodáte?

V ALO diamonds je to 65 tisíc korun. Ve značce Halada, kterou jsme před pěti lety koupili, je to 50 tisíc korun a ve značce ALOve asi 15 tisíc korun.

Změnil se za poslední léta zákaznický vkus?

Jistě. Lidé jsou odvážnější, nebojí se třeba koupit šperky s barevnými kameny, extravagantnější či větší šperky, to dříve nebylo.

Proměnilo se za poslední dekády nějak i samotné klenotnické řemeslo?

Za posledních třicet let se řemeslo změnilo více než předtím za 150 let. Před lety jsme všechno kreslili ručně, dnes se v ruce nakreslí tři čtyři skici, které se překreslí do 3D softwaru, a šperk se pak celý dokonale nakreslí v počítači, díky čemuž se radikálně zlepšila přesnost. Když se podíváte na starožitné šperky, tak levá a pravá strana nikdy není zcela identická.  V tom je dnes zásadní rozdíl, v té přesnosti.

Jak vlastně vypadá proces vytváření šperků?

Je více směrů. Buď vytváříme šperk podle drahokamu. Ty nakupuji já po celém světě od přímých zdrojů. Před covidem jsem byl pět šest měsíců v roce na cestách a nakupoval jsem. Opály v Austrálii, smaragdy v Kolumbii, rubíny v Barmě, perly v Japonsku či Austrálii. Dále máme klasické, standardnější komerční šperky v nižší cenové kategorii, kdy se v průběhu let snažíme původní design zefektivnit a vylepšit. Je to podobné, jako když se Škoda Auto faceliftuje modely Fabie či Octavie. Další směr jsou nové kolekce, kdy buď sledujeme aktuální trendy, nebo s něčím novým přicházíme sami. Nechci působit namyšleně, ale lze říct, že trendy dnes už často určujeme my, protože je naše společnost velmi kreativní. Navíc máme určitý vliv, naše klenotnická společnost má už na osmdesát tisíc registrovaných zákazníků.

Těch 80 tisíc registrovaných zákazníků jsou Češi a Slováci, nebo cílíte i na turisty?

Jsou to Češi a Slováci, turistů je pouhé procento, nezaměřujeme se na ně. Česko-slovenská klientela je o hodně náročnější, ale zase víme, že se k nám budou vracet, pokud budou spokojeni. A to se nám daří.

Zmínil jste, že jste hodně cestoval před covidem, pandemie to tedy změnila?

Cestuji určitě méně. Covid spoustu věcí zefektivnil a ukázalo se, že naše zdroje drahokamů jsou tak spolehlivé a stabilní, že zvládneme fungovat i na dálku.

Prodáváte šperky jen v Česku a na Slovensku, nebo i v zahraničí?

Než jsme si asi před deseti lety vytvořili vlastní obchodní síť, prodávali jsme do dvanácti zemí Evropy, do Austrálie a byli jsme i ve Spojených státech. Po vytvoření své sítě jsme export ukončili a i tři obchody v USA jsme před pandemií covidu zavřeli. V příštím roce bychom ale chtěli ve Spojených státech spustit online prodeje našich šperků. Jediný zahraniční obchod, který si poslední léta stále držíme, je v Hongkongu. Jinak prodáváme v našich 28 obchodech v Česku a na Slovensku a před měsícem jsme v těchto zemích spustili i online prodej.

Běžně prodáváme šperky za stovky tisíc korun a není neobvyklé, když si někdo koupí šperk za pět nebo deset milionů.

Kolik lidí vlastně zaměstnáváte?

Bude to něco kolem čtyř set lidí.

Z malého živnostníka jste se tedy proměnil v docela velkou firmu. Jak těžké je to všechno uřídit?

Dost nám v poslední době pomáhá náš projekt, který jsme spustili před čtyřmi lety ve spolupráci s Matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy. Díky němu jsme do procesů  V naší společnosti jako jedni z prvních na trhu implementovali umělou inteligenci, která nám například řídí veškerou logistiku ve firmě, tedy sklady, zásobování i výrobu. Jsme díky tomu výrazně efektivnější a podstatně nám to třeba vylepšilo řízení a cash flow ve firmě.