Aktuální číslo časopisu Ekonom
Martin PetříčekPohled na aktuální statistiky investic do českých i evropských start‑upů může vypadat tristně. Po tučných koronavirových letech, kdy celková čísla vyletěla prudce vzhůru, přišla letos bída. Ochlazení, jak se jev často nazývá, se už během loňska částečně projevovalo na západě kontinentu a letos naplno zasáhlo i střední a východní Evropu. Česku zatím s investicemi ve výši 110 milionů eur, tedy v přepočtu 2,7 miliardy korun, připadá v tomto regionu stále ještě třetí místo. Avšak proti loňsku se v žebříčku, kterému vévodí Estonsko, o jednu příčku propadlo.
„Ač se to zdá jako slušný výkon, je nutné si uvědomit, že celkový objem investic je zhruba desetkrát až patnáctkrát nižší proti rokům 2021 a 2022, které byly za celou poslední dekádu vysoce nadprůměrné,“ říká zakladatel neziskové organizace Czech Founders Vít Horký. Iniciativa sdružuje zakladatele českých start‑upů a mapuje finanční pohyby na domácím trhu.
Horký připomíná, že v předchozích dvou letech vytahovala nahoru celkový objem investic do start‑upů zejména velká investiční kola v pozdějších fázích rozvoje těchto mladých progresivních firem: „Vložené sumy se pohybovaly ve vyšších desítkách a stovkách milionů eur.“ Přes sto milionů eur získala loni podle Czech Founders například služba rozvozu potravin Rohlík.cz či software pro hotely Mews, již rozvinuté podniky.
Investoři do start‑upů jsou nyní opatrnější, mnohem víc zkoumají jejich byznysmodel. Chtějí, aby byly co nejdříve v zisku.
Nedá se říci, že by teď trh zcela zamrzl. Jen se investoři zaměřují na dřívější fáze ve vývoji mladých firem a vkládají do nich nižší částky. Zatímco průměrný příspěvek se proti loňsku propadl na šestinu, počet investic spadl ve srovnání s rokem 2022 pouze na polovinu. Platí přitom, že investoři jsou ve srovnání s předchozími lety mnohem opatrnější, pečlivěji si start‑upy vybírají a mnohem víc do hloubky zkoumají jejich byznysmodel. Chtějí, aby se podnikání co nejdříve přehouplo do zisku.
Trend úbytku velkých investičních kol je patrný nejen v Česku, ale po celé Evropě. Ovšem Tom Wehmeier, partner londýnské společnosti Atomico, která stav evropských start‑upů podrobně sleduje, vidí evropský technologický průmysl jako odolný – dokáže čelit náročným makroekonomickým podmínkám lépe než dříve. Na rozdíl od krizí v letech 2000 a 2008 nejsou start‑upy strukturálně oslabené, celý ekosystém je mnohem zdravější. „Toto období bychom měli považovat za návrat k základním principům. Rok 2021 byl jasnou výjimkou, nyní se objemy investic a ocenění start‑upů navracejí k dlouhodobým průměrům,“ tvrdí Wehmeier.
Čas skoncovat s předsudky
Na technologické konferenci Reflect Festival v kyperském Limassolu se koncem září časopis Ekonom přesvědčil, že mezi tisícovkami startupistů a investorů z Evropy, Blízkého východu, severní Afriky či Indie, kteří se tam potkali, nějaká velká skepse nepanuje. Partner středoevropského fondu Zero One Hundred a spoluorganizátor akce Michal Csonga to potvrdil slovy, že současná situace může pomoci otevřít střední Evropu investorům. Třeba těm z Blízkého východu: „Mají dost kapitálu, který chtějí rozumně investovat, a dívají se po zahraničních trzích. V našem regionu vidí spoustu zajímavých start‑upů, ale zároveň poměrně málo kapitálu.“
Region je podle něj podfinancovaný nejen ve srovnání se západní Evropou, ale právě také při porovnání s blízkovýchodními start‑upy. „V Saúdské Arábii a dalších zemích této části světa stoupají valuace start‑upů radikálně nahoru. Často jde o projekty, které z velké části kopírují to, co již funguje na Západě. Ať už jde o taxislužby, dovážkové služby, nebo e‑commerce platformy. Nepřinášejí takové inovace jako start‑upy z našeho regionu, které pracují na spoustě nových a disruptivních technologiích,“ domnívá se Csonga.
Za jeden z hlavních důvodů podkapitalizovaného startupového prostředí ve střední a východní Evropě se často považuje roztříštěnost. Je tu hodně zemí, každá z nich má vlastní jazyk i právní systém. „Zahraniční investoři navíc přistupují k projektům z Balkánu a obecně z východní Evropy s velkými předsudky. Zpočátku neměli ani zájem vyslechnout si informace o našem projektu. Region je pochopitelně spojen s politickými riziky, ale ta mohou existovat i ve vyspělých zemích,“ potvrdil Mergim Cahani, zakladatel a šéf kosovského start‑upu Gjirafa, kterému se nyní přezdívá „balkánský Amazon“.
Čím víc peněz je v systému, tím rychleji jdou valuace nahoru. Z dlouhodobého pohledu to nemusí být vždy výhodné.
Partner bělehradského venture kapitálového fondu Omorika Ventures Miloš Matić vidí šanci, že díky nízkému ocenění start‑upů z regionu mohou investoři nakonec víc vydělat. „S jedním investovaným dolarem v regionu můžete dostat víc, než když investujete jinde. A byznys je na podobné úrovni jako v západní Evropě,“ nastínil Ekonomu.
Nejaktivnější investoři do českých start‑upů
Jak aktivovat andělský kapitál
Start‑upy v této části Evropy mají handicap i v tom, že prostředí kolem nich je méně vyspělé, což může zpomalit růst a expanzi do zahraničí. „V Londýně získá nově vzniklý start‑up mnohem větší podporu. Je tam více akcelerátorů, které jim pomohou s růstem, více mentorů, zkušených zakladatelů, kteří startupistům poradí, co a jak,“ říká Csonga.
Podobné podmínky se obecně směrem na východ tvoří pomalu. Teprve postupně dozrávají startupisté, kteří už svůj podnik prodali a získané peníze následně reinvestovali do systému.
Mezi jednotlivými zeměmi v regionu navíc existují velké rozdíly. Zatímco v Česku – a o něco méně i na Slovensku – se již začal andělský kapitál pro start‑upy akumulovat, pro začínající start‑upy v Srbsku je problematičtější dostat se k penězům. „Je to přitom podobně velká země jako Slovensko, má obdobný počet technických univerzit, rozvíjí se tam dokonce mnohem více start‑upů. I když mohou být některé země na Balkáně postiženy politickými problémy, inovační sektor tam nespí,“ říká Csonga.
Evropské start‑upy podle oboru
O tom, že velikost není až tak významná, svědčí pozice lídra Estonska. Nejen díky podpoře inovačního prostředí od státu si země ve startupové sféře vede dobře nejen na poměry postkomunistických zemí, ale i v celoevropském měřítku.
Podle údajů společnosti Atomico představoval v roce 2022 objem rizikového kapitálu do start‑upů 3,6 procenta estonského HDP, což je z evropských zemí zdaleka nejvíce. Ve Velké Británii či Švédsku, považovaných za startupové velmoci, nedosahuje objem peněz od investorů pro start‑upy ani jednoho procenta.
Pochopitelně je tu dlouhodobé hledisko. Čím víc peněz je v systému, tím rychleji jdou valuace nahoru, což nemusí být perspektivně výhodné. Startupisté „pálí“ peníze a zapomínají, že hlavním posláním každého byznysu by měla být tvorba zisku. Na druhou stranu, zakladatelé, kteří svůj start‑up už prodali, mají jasnější představu, k čemu investice využít, a směřují startupový ekosystém žádoucím směrem.
V souvislosti s Estonskem se mluví o „skype‑efektu“. Prodej jmenovaného komunikačního start‑upu za velké peníze (nejprve společnosti eBay a později do rukou Microsoftu) vytvořil v Estonsku zcela novou kategorii podnikatelů a investorů.
Jeden z dlouholetých manažerů Skypu Sten Tamkivi před pár týdny spočítal, že bývalí zaměstnanci přímo založili 225 technologických společností. Při započítání start‑upů v druhé generaci (první firmu založenou po odchodu ze Skypu už prodali a později založili další) je to takřka neuvěřitelných 910 firem, které daly práci 65 tisícům lidí. Další stovky start‑upů pak někdejší zaměstnanci Skypu podpořili investičně přes vlastní venture kapitálové firmy.
Investice do start‑upů v evropských regionech (v mld. USD)
Úspěšné příklady jako nezbytnou inspiraci k posílení startupového ekosystému zmiňuje i zakladatel a šéf společnosti GoodAI Marek Rosa. Není podle něj nutné, aby stát dával granty, protože většinou končí neefektivně. Ale stát může start‑upům zadávat zakázky, aby pomohly s konkrétními problémy, když zatím neexistuje komerční řešení. Takový přístup dobře funguje ve Spojených státech. Konkrétním příkladem takové zakázky může být třeba vytvoření chatbota, který ministerstvům pomůže s analýzou dokumentů a směrnic.
Wehmeier z Atomika říká, že nadcházející období nebude pro nikoho snadné. „Budou se objevovat poklesy a může dojít k dalšímu propouštění,“ říká. To se však týká již zavedených firem, tedy start‑upů, jejichž zakladatelé nemuseli správně odhadnout situaci. Podle Wehmeiera totiž aktuální situace zároveň představuje velkou šanci vybudovat ještě zdravější ekosystém, který se bude jasně zaměřovat na kvalitu. „V krátkodobém horizontu bude sice založen menší počet společností, ale ty, které prorazí, budou mít obrovskou šanci uspět,“ předpovídá situaci, v níž špatné projekty na peníze nedosáhnou.
Silnou stránkou střední a východní Evropy jsou lidé. Nejen jako kvalifikovaná pracovní síla, ale také jejich vývojářský talent.
Obory mezi světovou špičkou
Silnou stránkou střední a východní Evropy jsou podle Csongy lidé. A to nejen jako kvalifikovaná pracovní síla, ale hlavně jejich vývojářský talent. „Stále platí, že v regionu jsme silní v softwarovém inženýrství. Slováci, Češi, Ukrajinci či Srbové patří jako developeři mezi světovou špičku. A to zejména díky univerzitám, kde je historicky silná výuka matematiky a fyziky,“ říká Csonga.
Investice do start‑upů v poměru k velikosti ekonomiky
Každý ze států si pak udržuje komparativní náskok v nějakém konkrétním oboru. Třeba Srbsko mělo historicky silné zemědělství, a proto v zemi nyní vznikají start‑upy na jeho rozvoj a zkvalitnění. Slovensko zase nyní patří k evropským velmocem ve výrobě automobilů – na jednu stranu je silná závislost na jednom oboru nebezpečná, ale zároveň ji lze využít. „Spousta lidí tento obor dobře zná. Není třeba jen vyrábět součástky, stačí se podívat, kam směřuje celé odvětví. Dá se na tom stavět a budovat start‑upy, které se budou zabývat mobilitou a vším, co s dopravou souvisí,“ říká Csonga.
Česko a Slovensko patří ke špičce také v kyberbezpečnosti. Už před více než třiceti lety byly položeny základy antivirových softwarů, z Avastu i Esetu se staly globálně známé firmy. „Je škoda, že to se nikdy nějak výrazněji nevyužilo,“ říká Csonga. Firmy přitom vychovaly stovky prvotřídních odborníků. Jedním z možných vysvětlení může být, že samotné světové firmy nebyly od začátku budovány jako start‑upy.
„Ve východní Evropě v poslední době vidím také hodně space‑techu, tedy start‑upů orientovaných na vesmír. Zaměřují se na analytiku a zpracování dat. V této oblasti by mohl být do budoucna velký potenciál. Podobně kvalitní jsou start‑upy navázané na herní průmysl. Z nich vznikají projekty, které najdou prostor i jinde,“ říká Csonga.
Na Balkáně vidí víc prostoru pro finančně‑technologické start‑upy. Na rozdíl od Česka či Slovenska tamní banky významně zaostávají v inovacích, nevznikly tam ani nové, aby donutily k modernizaci tradiční finanční domy.
Právě tímto směrem chce jít zmiňovaná kosovská Gjirafa. Začínala jako vyhledávač, nyní provozuje videoplatformu s originálním obsahem a internetové tržiště. Do tohoto start‑upu vložily peníze i české venture kapitálové fondy Rockaway Capital či Credo Ventures nebo Czech Media Invest miliardáře Daniela Křetínského.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
