Saúdská Arábie se s pomocí vysokých finančních částek chce stát významným centrem světa sportu a ovlivňovat ho. Od začátku roku 2021 investoval Saúdskoarabský investiční fond (PIF) nejméně 6,3 miliardy dolarů, což je více než čtyřnásobek částky vynaložené za předchozích šest let. Kritici to označují za snahu odvrátit pozornost od stavu lidských práv v zemi.
Pro situaci, kdy si stát či organizace kupuje pozitivní vnímání ze strany veřejnosti, aby zakryl určitý druh chování a jednání, vzniklo označení sportwashing. Zejména západní a demokratická část světa ho používá pro režimy, jež kritizuje za represe vůči civilnímu obyvatelstvu, diktatorní způsoby vlády a podobně.
Jako HDP Černé Hory
Podle analýzy deníku Guardian Saúdská Arábie v posledních dvou a půl letech zcela změnila profesionální golf a dala jinou podobu mezinárodnímu přestupovému trhu ve fotbale. Tamní fotbalové kluby, přestože výkonnostně nepatřily a nepatří ke špičce, přilákaly pro soutěžní ročník 2023/24 hvězdy první velikosti, jako jsou Brazilec Neymar či Francouz Karim Benzema.
Je to pokračování úsilí, jež započalo loni. To, že podepsal dvouletou smlouvu s klubem Al‑Nassr hráč považovaný za jednoho z nejlepších v historii fotbalu, Portugalec Cristiano Ronaldo, zaznamenali i lidé, které fotbal nezajímá. A pozornost veřejnosti už u tohoto fenoménu zůstala.
Podle webu transfermarkt.com už je saúdskoarabská liga ve výdajích na posily druhá na světě. Například anglická Premier League, která má 20 klubů a žebříček vede, letos utratila 2,8 miliardy eur a souhrnný příjem za prodej fotbalistů byl 1,53 miliardy. Čisté výdaje tak byly 1,277 miliardy. V osmnáctičlenné Saudi Professional League byly výdaje 956,7 milionu a příjmy jen 65,3 milionu eur. Celkově je tedy liga v hlubokém minusu. To by si nikde v Evropě, kde platí pravidla takzvaného finančního fair play, nemohli dovolit.
Není náhoda, že nejvíc peněz mají na útraty hlavně čtyři kluby: Al‑Ittihad, Al‑Hilál, Al‑Ahli a Al‑Nassr. Řídicí PIF v červnu převzal jejich vlastnictví v „projektu investic do sportovních klubů a jejich privatizace“. Dnes stát přes fond vlastní 75 procent v každém z nich. Zbývají čtvrtiny v každém z nich byly převedeny na neziskové nadace ministerstva sportu.
Korunní princ bin Salmán: Pokud mi sportwashing zvýší HDP o procento, budu v něm pokračovat. Je mi jedno, co se říká.
Režim krále Salmána razantně posílil i své golfové aktivity. V říjnu 2021 investoval odhadem dvě miliardy dolarů do vytvoření zcela nové soutěže. A LIV Golf, přestože například letos čítá jen 14 akcí, okamžitě začal konkurovat největší celoroční turnajové sérii, zaběhnuté PGA Tour. Ta chvíli vzdorovala a společně s další soutěží European Tour začala vylučovat hráče, kteří do LIV přešli. Po dvou a půlletém sporu je před podpisem dohoda o spojení a vzniku společného globálního podniku. Kapitálově do něj vstoupí právě saúdskoarabský veřejný investiční fond.
Razantní princův nástup
Avizovaných 6,3 miliardy dolarů na sport odpovídá hrubému domácímu produktu Černé Hory nebo Barbadosu. Zdroje ho navíc uvádějí jako odhad s dodatkem, že jde patrně o podstřelené číslo. Podrobnosti některých obchodů PIF se nezveřejňují.
Ještě než tyto masivní investice přišly, lidskoprávní nezisková organizace Grant Liberty propočítala, že Saúdská Arábie v období od roku 2014 do začátku roku 2021 utratila za sport 1,5 miliardy dolarů. Začala pořádat menší golfové turnaje, různé motoristické akce nižšího významu, podporovala wrestling, cyklistiku, kriket a podobně. „Dříve sportovní osobnosti a značky odmítaly nabídky na spolupráci kvůli dobře zdokumentovanému porušování lidských práv,“ říká zpráva Grant Liberty. „Došlo však ke znepokojivému posunu v morálním postoji, protože lukrativní dohody jsou nyní přijímány navzdory pokračujícímu a zhoršujícímu se porušování.“
Tento trend různě podporovali zahraniční sponzoři. Po vraždě novináře a kritika vládnoucí rodiny Džamála Chášukdžího v roce 2018 se ze země mnoho velkých společností stáhlo nebo pozastavilo tamní investice.
Největší výdaje na nákupy fotbalových hráčů
Tradiční spojenec Spojených států byl v minulosti rovněž obviněn z válečných zločinů spáchaných během osmileté války proti Jemenu, včetně bombardování škol, nemocnic a obytných oblastí. Samy USA dokonce dočasně pozastavily prodej zbraní Rijádu. Například Velká Británie je tam ale dodávat nepřestala a západní země s ropnou mocností dál čile obchodují.
Sport do tohoto obrazu dobře zapadá a saúdskoarabský režim se kritiky kolem něj nebojí. Korunní princ Mohammed bin Salmán, jenž od svého otce převzal v roce 2017 faktickou moc v království, to dává jasně najevo. „Pokud mi sportwashing zvýší hrubý domácí produkt o jedno procento, budu v něm pokračovat,“ ukázal v rozhovoru pro Fox News koncem září, že tyto investice mají i ekonomický účel. „Je mi jedno, že tomu tak někdo říká. Já chci nárůst o dalších jeden a půl procenta a budu na tom usilovně pracovat. Říkejte si tomu, jak chcete, my toho čísla dosáhneme.“
Saúdská Arábie považuje sport za klíčovou součást strategické „Vize 2030“, zformované krátce před nástupem bin Salmána k moci. Masivně investuje do různých odvětví, snaží se diverzifikovat své hospodářství a stát se více nezávislou na omezených zásobách ropy.
A plány překračují i tento letopočet. Saúdská Arábie oznámila úmysl kandidovat na uspořádání mistrovství světa ve fotbale v roce 2034 a má zájem o olympijské hry, rovnou zimní i letní. Už získala pořadatelství Asijských zimních her v roce 2029 v teprve plánovaném komplexu Neom na severozápadě země.
Už starý Alkibiadés…
Arabská monarchie není jediná, kdo používá sport k vylepšení svého obrazu. Přestože pojem sportwashing je relativně nový, profesor starověkých řeckých dějin na univerzitě Dartmouthu Paul Christesen tvrdí, že sahá až k původním olympijským hrám. „Válka mezi Athénami a Spartou je dlouhá. Zdá se, že Athény prohrávají. Všichni si myslí, že jsou na dně. A tak v roce 416 před naším letopočtem, přímo uprostřed války, kdy se Athénám nedaří, přijíždí na olympijské hry athénský politik jménem Alkibiadés. Přihlásí několik vozatajských družstev do závodu čtyřspřeží a získá první, druhé, třetí a čtvrté místo. Tehdy to bylo jako se závodním týmy formule 1 – bylo to šíleně drahé,“ vyprávěl pro časopis Sport Illustrated příběh jednoho z nejúspěšnějších antických politiků, jemuž říkali, že je blázen, protože na takové plány nejsou peníze. On nedbal a vrátil se jako triumfátor. Podle Christesena řekl: „Všichni si mysleli, že jsme na dně. Já jsem vyhrál všechny soutěže a teď si všichni v řeckém světě myslí, že jsme na tom dobře, a mají z nás strach.“ Byl to přímo geopolitický manévr, doplnil historik.
Z novodobé historie je nejznámější příklad letních olympijských her v roce 1936 v Berlíně ovládaných nacisty. V novém tisíciletí využilo sport k zakrytí svého jednání či k přilákání zahraničních investorů, popřípadě posílení ekonomické moci mnohem více zemí. Mistrovství světa ve fotbale se v roce 2018 konalo v Rusku, loni v Kataru, v Pekingu byla už jak letní (2008), tak zimní olympiáda (2022).
Sportwashing ale nemusí znamenat v současné podobě jen konání velké akce v některém státu či naopak participaci sportovců na sportovním utkání v kritizované zemi. Čerstvě to opět ukazuje Saúdská Arábie, a to napodobením modelu, jež před ní už zvolily i Spojené arabské emiráty nebo Katar. Jde o investice tam, kde už je sport populární, ve fotbale sponzoring nebo rovnou majetkové ovládnutí nějakého klubu. Katar od roku 2011 vlastní Paris Saint‑Germain, Manchester City plně převzal v roce 2008 šejk Mansúr ze SAE a bin Salmán koupil před dvěma lety Newcastle United. V menším je fotbal podporován i čínským kapitálem, čehož příkladem je i Slavia Praha většinově vlastněná tamním holdingem CITIC Europe.
Podle portálu www.securityoutlines.cz představují sportovní investice vstupní bránu pro další akvizice v regionu. Po nákupu Manchesteru City stejná investiční skupina výrazně investovala do britských nemovitostí, které byly prodány místní radou pod cenou a pronajímány na neobvykle dlouhou dobu. Zmíněný web proto hovoří o potenciální korupci.