Máme za sebou dekádu, kdy se nemyslelo na zítřek. V éře solidního ekonomického růstu a přebytkových veřejných rozpočtů jsme upřednostnili okamžitý prospěch před investicemi do hospodářské budoucnosti. Státní kasu ovládli rozpočtoví populisté a netvořili rezervy, nýbrž s penězi zacházeli v duchu hesla „když máme, dejme si, když nemáme, věřme si“. Česko svou budoucnost projedlo, přešlapuje na místě a na pokračování v letu směrem k západnímu životnímu standardu nemá zdroje.
Již nějakou dobu slyšíme, že model, na kterém byl postaven úspěch české ekonomiky v polistopadové éře, se vyčerpal. Přestalo stačit, že máme šikovnou, levnou pracovní sílu a nedostatek kapitálu, což z nás činilo velmi atraktivní zemi pro zahraniční investice. Právě těm totiž do značné míry vděčíme za zvětšování produkčních schopností ekonomiky, které se přetavovaly v růst životní úrovně. Zvykli jsme si a mysleli, že to bude pokračovat donekonečna.
Jenže česká ekonomická mašina se zadrhla a v plné nahotě se to ukázalo po covidové krizi. V Evropské unii jsme možná dnes už jediní, komu se nepodařilo překonat předcovidovou ekonomickou úroveň. Přestože je náš pracovní trh vysátý a přestože Česko bez větších problémů absorbovalo statisíce uprchlíků z Ukrajiny, vidíme jen hospodářskou stagnaci.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Petr Musil
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



