Horník a hutník byli více než jedno století symbolem města Kladna vzdáleného jen zhruba půl hodiny cesty od Prahy. Většinu rozlohy města zabíraly průmyslové areály, v jeho bezprostředním okolí fungovalo několik černouhelných dolů. To vše se ale za poslední čtvrtstoletí změnilo v nepříliš využívané brownfieldy. Město v krátkém čase přišlo téměř o deset tisíc obyvatel, tedy zhruba o 15 procent svého původního stavu. Některé části se změnily ve vyloučené lokality obývané hlavně bezdomovci a sociálně slabými.

V poslední době se nicméně zdá, že by se Kladno mohlo své nevábné nálepky průmyslového města zbavit a stát se novou rezidenční lokalitou. Místní i pražské developerské společnosti totiž zhusta oznamují své plány na novou výstavbu v této lokalitě. Většinou má jít o rezidenční výstavbu – hovoří se až o dvou tisících bytech. V areálu bývalé Poldi ale má vyrůst také nový byznyspark určený pro lehký průmysl. Místo dosavadního nezájmu tak zdejší magistrát bude muset do budoucna bojovat hlavně s tím, aby z Kladna nebyla jen noclehárna Prahy, ale funkční město.

Konec „rudé záře“

Až do 90. let minulého století bylo Kladno prominentním průmyslovým městem. S příchodem nové ekonomické doby se ale zdejší kolos začal sypat jako domeček z karet. Byť se zde vyráběla i nejušlechtilejší chirurgická ocel, většina zdejšího průmyslového konglomerátu stála na výrobě oceli do strojírenství, a o tu nebyl počátkem 90. let zájem. Zatímco například huť v Kunčicích vydělala za první pololetí roku 1993 celkem 1,2 miliardy korun, Třinecké železárny půl miliardy a Vítkovice 400 milionů, kladenská Poldi Ocel naopak 400 milionů prodělala. A k tomu již z minulosti dlužila státu i dodavatelům 4,5 miliardy korun. Stát se proto rozhodl zdejší firmu, která tehdy zaměstnávala devět tisíc lidí, prodat. Jako jediný český zájemce se tehdy do privatizace prostřednictvím své společnosti Bohemia Art přihlásil podnikatel Vladimír Stehlík. A nabídkou 1,75 miliardy korun přebil takřka dvojnásobně všechny ostatní zájemce.

Jenže po pouhých třech letech jeho působení skončily v konkurzu jak celé hutě, tak jeho původní firma Bohemia Art. Ve stejné době se začala dostávat na hranu ekonomické únosnosti i těžba ve zdejších černouhelných dolech. Už v roce 1990 ukončil těžbu například Důl Antonín Zápotocký v kladenské části Dubí. Z dolů Ronna a Mayrau vyfárali poslední horníci v letech 1996 a 1997. Výbuch metanu v Dole Schoeller v Libušíně v roce 2001 pak přinesl nejen smrt čtyřem horníkům, ale i definitivní tečku za těžbou na Kladensku. Zdejší průmysl se tak ocitl v troskách. 

V 90. letech přišlo Kladno o většinu pracovních příležitostí. Z města, které žilo, se stalo mrtvé město. Od sociálních nepokojů ho zachránila jen blízkost Prahy.

„Vnímal jsem to tak, že z města, které žilo, se stalo mrtvé město a nebýt toho, že ten region je tak blízko Prahy, tak si myslím, že to dopadlo o dost hůř. Proběhly by sociální nepokoje,“ vzpomíná na konec 90. let v Kladně Luděk Slapnička, který v době krachu Poldi Ocel šéfoval zdejším válcovnám. Jeho nejhorším zážitkem z té doby bylo setkání s asi 45letou zaměstnankyní válcoven, která se ze dne na den ocitla bez příjmu, protože firma neměla na výplaty. „Přišla za mnou a zeptala se mě: Pane vedoucí, můžeme k vám v neděli přijít s dcerou na oběd? Jsem samoživitelka, bez výplaty nemám na jídlo,“ vzpomíná.

To je ale jen jeden z tisíců podobných příběhů zdejších obyvatel. Když padla Poldi a doly, šlo na kolena celé Kladno. Hospody a obchody na zdejší hlavní třídě se ze dne na den vylidnily, lidé žili z úspor a kupovali jen to nejnutnější. Brali práci, která se zrovna namanula. Část jich začala pracovat například na ruzyňském letišti – často v podřadných profesích. Pracovali jako uklízeči nebo vyklízeli půdy starých domů v Praze. „Znamenalo to útlum veřejného i sportovního života v Kladně. A vůbec, nálada mezi lidmi upadla. Když jsem byl malý, pamatuju si babičku, která cestou na procházku pokecala nejméně s dvaceti lidmi. To se vám tady už dnes nestane,“ popisuje Zdeněk Chabr, předseda kladenského občanského spolku V Dubí.

Kladenské relikty

Velké průmyslové areály se začaly pomalu měnit v opuštěné brownfieldy. Jen nejnovější části zdejší rozsáhlé výroby měly to štěstí a z úpadku se zachránily. Sochorovu válcovnu v Kladně‑Dříni, kde se začalo vyrábět až v 80. letech, tak například získaly Třinecké železárny. V roce 1998 si je nejprve od konkurzního správce pronajaly a o pět let později odkoupily za 305 milionů korun. Z nucené – více než rok trvající – odstávky způsobené krachem Stehlíkova podnikatelského impéria se nicméně válcovny dlouho vzpamatovávaly. Sehnat zaměstnance, kteří se mezitím rozprchli do jiných firem, nebylo snadné. I technologický restart hutě navíc trval několik měsíců.

„Zpět jsme nastoupili k 1. červnu 1998 a tři měsíce se dělala příprava, než se vyrobil první hotový kus,“ vzpomíná Pavel Jágr, který ve válcovnách dodnes pracuje jako směnový mistr. Provoz také bylo potřeba přizpůsobit nové oceli dovážené z Třince, která má jiné složení než ta původní kladenská. Firmu se přesto podařilo zachránit a nyní zaměstnává zhruba 700 lidí, vyrobí ale jen zhruba třetinu toho, co kdysi zamýšleli socialističtí plánovači.

Kladenská stavebnice

Katarzi Kladna ale přinesl až příchod společnosti Lego v roce 2000. Továrna se postupně rozšiřovala a dnes je se zhruba třemi tisíci pracovníky největším zaměstnavatelem ve městě. Vydělává v průměru přes 200 milionů korun ročně.

Výhodná je pro továrnu poloha mezi dvěma dálnicemi. Kostičky legendární stavebnice se tady totiž nevyrábí, přijíždějí ze zahraničních továren firmy, zejména z Dánska a Maďarska. V kladenské továrně se stavebnice kompletují, tam, kde je to zapotřebí, se v Kladně na kostky přidává potisk. Probíhají tu ale i mnohem sofistikovanější práce – například výzkum a vývoj v oblasti automatizace pro celou skupinu nebo výroba a designování velkých 3D modelů. Právě poslední jmenované bylo to první, do čeho se v Kladně zaměstnanci Lega pustili. „Hodnota této specifické výroby pro firmu je nezměrná. Je zdrojem zaujetí fanoušků pro Lego, dětí a vlastně každého, kdo má možnost tyto velké modely vidět,“ popisuje generální ředitelka kladenské továrny Lego Michaela Horáková.

O tom, jaký má tato výroba význam pro celé Kladno, pak svědčí i to, že jeden velký 3D model město pořídilo i do zdejšího Muzea věžáků, které připomíná architektonicky unikátní bytovou výstavbu v Kladně z 50. letech minulého století. Z Lego kostiček v něm mají postavenou kopii jednoho z takzvaných rozdělovských věžáků.

Kdo by ale čekal, že Lego pro svou továrnu využilo některý z průmyslových brownfieldů, mýlil by se. Lego si postavilo haly na zelené louce na okraji čtvrti Kročehlavy. Z pohledu revitalizace města tak lépe vychází jiný velký projekt, který je nyní ve výstavbě. Developer Panattoni spolu s investorem, skupinou RSJ, postaví v areálu bývalé Poldi dvě haly určené pro lehký průmysl. Najít práci v nich mají zhruba dva tisíce lidí.

Proměny Kladna

Prohlédnout fotogalerii

„Udržitelný areál bude sloužit jako součást moderní infrastruktury pro podnikání v oblasti průmyslu s přidruženými provozy. Chceme navázat na průmyslovou tradici v lokalitě,“ uvádí generální ředitel Panattoni pro Česko a Slovensko Pavel Sovička. Připouští ale, že výstavba v brownfieldu není nijak snadná. Předně se museli stavaři vypořádat se starou ekologickou zátěží a objevují se i další potíže. „U brownfieldů bývá takřka pravidlem takzvaná ‚ukradená infrastruktura‘, kterou během řady let nevyužívání mrtvé průmyslové zóny plynule pohltí rezidenční zástavba či jiné nové funkční plochy města. Narážíme pak na vyčerpané kapacity čističek odpadních vod i dopravní infrastruktury,“ vysvětluje Sovička.

Kladenské rezidence

Především by se ale Kladno mělo v dalších letech stát důležitým rezidenčním městem a přitáhnout nové obyvatelstvo. To je ostatně důležité i pro firmy, které už ve městě podnikají. Stavební plány v Kladně už ostatně má řada místních i pražských developerů. Slibují si od toho, že si dokážou udržet širší spektrum zákazníků, než jaké bude kvůli vysokým cenám bytů do budoucna schopná obsloužit Praha.

„O výstavbě v regionech uvažujeme už delší dobu. Nikdy ale nedošlo k synergii, vždy v tom bylo nějaké ale. Buď to byla velikost projektu, malá síla trhu nebo složitost povolení kvůli územním plánům,“ říká generální ředitel YIT Stavo Marek Lokaj. Teprve v Kladně se objevila nabídka, kterou developer hledal. Dostal šanci stavět na okraji sídliště v Kročehlavech, na zelené louce navíc poblíž nově vznikajícího obchodního centra. „Je to pozemek, který má šest hektarů a dá se na něm vybudovat až 800 bytů,“ popisuje Lokaj. Klíčovou roli v rozhodnutí stavět v Kladně pak hrála dobrá dostupnost do Prahy. Čtvrť Kročehlavy je v tomto ideální, je zde nádraží a zastavovat na něm budou i rychlovlaky z Prahy. Ostatně své projekty tu plánují rozjet i další developeři.

Jenže takový rozvoj do polí se nepozdává urbanistům. Hrozí, že se kvůli němu Kladno nestane funkčním městem, ale pouhou noclehárnou Prahy. „Vzhledem k povaze města se nejedná o šťastný způsob rozvoje. Už tak je město roztahané a tímto se roztáhne ještě dál,“ konstatuje Ondřej Slach, sociální demograf a prorektor Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity. To podle něj povede k dalšímu vylidňování centra a obtížnému fungování města, pro něž bude kvůli velkým vzdálenostem jednotlivých čtvrtí drahé zajistit například potřebnou dopravní obslužnost.

Těžko ale developerům vyčítat, že když dostanou příležitost stavět na nedotčených pozemcích, tak ji nevyužijí. Výstavba tam je totiž pro ně mnohem méně náročná. Srovnání má Jana Vondráčková ze společnosti Konsit, která stavěla jednak na zelené louce v Kročehlavech, navíc má ale stavební plány i v důlním brownfieldu ve čtvrti Dubí. „V Kročehlavech byl hotový územní plán, šlo jenom o to, umístit na pozemky stavbu, která tam svým charakterem zapadne. To nebylo těžké,“ říká Vondráčková. Oproti tomu u důlního areálu v Dubí bylo nejprve nutné s městem dořešit územní plán. Ten totiž v bývalém dole a jeho okolí nechával bílé místo a jeho možné využití nijak neřešil. Nehledě na nároky, které na developera klade přestavba původních secesních budov, které na pozemku stojí. „Vnímáme dominantu tamní staré kotelny a strojovny, které chceme zachovat a vytvořit z nich srdce budoucí obytné čtvrti Na Vysokém,“ uvádí Vondráčková. K tomu ale developer potřebuje najít investora, jenž přestavbu podpoří finančně a bude přestavěné budovy, které mají sloužit veřejným účelům, nejlépe také provozovat.

Související

Také z pohledu města je snazší umožnit rozvoj do polí. „V brownfieldech je těžké stavět rezidenční výstavbu. Některé plochy jsou kontaminované a dekontaminace na to, aby tam mohla být bytová výstavba, se nevyplatí,“ popisuje hlavní architekt Kladna Zdeněk Müller. Financovat dekontaminaci pozemků z městských peněz si Kladno podle něj nemůže dovolit, na rozdíl od Ostravy jejich vyčištění ani nezaplatil stát. Většina kladenských brownfieldů tak v územním plánu zůstává vyhrazená pro průmysl.

Aby se z Kladna mohlo stát skutečně funkční město, bude potřeba ovšem více než jen nové byty, dobrá dopravní obslužnost a pracovní příležitosti. Podle Slacha je také nutná podpora kvalitního vzdělávání a napojení místa na univerzitní sektor v metropoli, včetně vědecko‑výzkumné infrastruktury.

Posledním dílkem k dokončení transformace města z průmyslového brownfieldu k žádané rezidenční lokalitě by pak měl být nějaký velký projekt, který přitáhne k městu pozornost a nastartuje rychlou změnu jeho image. „Image má totiž velkou setrvačnost. Jen opravdu velký projekt dokáže zastínit to, co bylo,“ vysvětluje Slach. Jedním z takových projektů by mohla být třeba výstavba tramvajové trati Kladnem, při níž by se využily staré železniční vlečky. Ta je ale zatím jen ve fázi prvotní vize a je otázkou, zda se ji nakonec podaří realizovat – už kvůli roztříštěnému vlastnictví vleček.

Pro vše ostatní ze zmíněných bodů nicméně Kladno dobré předpoklady má. Funguje tu mimo jiné Fakulta biomedicínského inženýrství Českého vysokého učení technického. Jde tady jen o to, využít existující zdroje a příležitost a uhlídat rozvoj města tak, aby byl smysluplný. 

Související
Zobrazit