Mnozí z nás by toužili číst rychleji. Někteří proto, aby mohli absorbovat o něco větší zlomek vědomostí, kterými lidstvo oplývá. Jiní třeba kvůli tomu, aby byli efektivnější ve zvládání pracovních úkolů.
Touha přelouskat tlustou knihu za méně než hodinu není nikterak nová, první doložený kurz rychlého čtení se konal takřka před sto lety v univerzitním prostředí ve Spojených státech amerických a vedl ho profesor žurnalistiky Walter B. Pitkin. Ten byl ostatně i autorem první knihy o rychlém čtení – publikace The Art of Rapid Reading (Umění rychle číst) byla vydaná v nakladatelství McGraw Hill v roce 1929.
K velkému rozvoji různých metod rychločtení pak docházelo od 50. let minulého století především ve Spojených státech. Pomocí jemných fotografických přístrojů se vědci přesvědčili, že oči dobrého a rychlého čtenáře se pohybují plynule a rytmicky. Proto se snažili pomocí mechanických „urychlovačů“ naučit Američany pohybovat očima podobně rychle a plynule a doufali, že se tak zrychlí jejich čtení. Současně používali diaprojektory, které na zlomek sekundy zobrazovaly obraz slova nebo souboru znaků – aby naučily lidi přijímat více informací během každého malého okamžiku, kdy se oko zastavilo.
Kurzy rychlého čtení od té doby slibují, že výrazně zrychlí čtení bez újmy na porozumění. Zastánci tvrdí, že lidé se mohou stát rychločtenáři, když se naučí vnímat více slov s menším pohybem očí a když umlčí svou vnitřní řeč, která čtení doprovází. Nejzřetelnější metodou, kterou čas od času děláme všichni, je čtení zběžně, tedy letmé pročítání textu a listování stránkami ve snaze najít klíčové body. Případně existují metody, kdy se učíte číst několik řádků najednou.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později