Zatímco dnes má Česká národní banka ve svých rezervách necelých 20 tun zlata, v éře socialismu to bylo o 92 tun více. „Stát, který neměl směnitelnou měnu, potřeboval velké zásoby, a proto zlato nakupoval nejen na Západě, ale i v SSSR a Číně,“ říká hlavní metodik ochrany platidel ČNB Jaroslav Moravec.

Jedním ze zdrojů státního zlata byla za první republiky národní sbírka. Kolik lidé přispěli?

Na zlatý poklad se v rámci takzvané první sbírkové akce, jež vznikla zcela spontánně na konci roku 1918, od lidí sesbíralo kolem 270 kilogramů zlata. Pro představu na konci roku 1920 měl bankovní úřad asi 6,5 tuny zlata. V roce 1935 jsme pak měli asi 99,8 tuny, což bylo největší množství, které jsme za první republiky měli. Výsledek této sbírky tak představoval asi čtvrt procenta našich tehdejších zásob. Zajímavostí je, že se nejednalo jen o zlaté kovy, ale součástí sbírky na zlatý poklad byly i mince ze stříbra či jiných kovů, jako mědi, nebo papírové peníze. Tyto předměty se prodávaly a naopak se za získané finanční prostředky nakupovalo zlato v podobě slitků. Pokud šlo o šperky a klenoty s historickou hodnotou, tak za ty stát na účet Bankovního úřadu převedl peníze a daly se do muzeí. Pokud šlo o šperky horší kvality, tak ty se tavily na zlato.

Byla československá koruna směnitelná za zlato?

V roce 1919 si Československo zavedlo svou vlastní měnu. Na rozdíl ale od poslední rakousko‑uherské koruny zavedené v roce 1892, jež byla měnou zlatého standardu, tedy měla být směnitelná za zlato, ta naše nebyla.

Ve 30. letech byla centrální banka výhradním držitelem zlata. Prodávala ho zubařům, klenotníkům či průmyslu.

Takže jediným obdobím, kdy si Češi mohli směnit peníze u banky za zlato, bylo za dob Rakouska‑Uherska?

Lze to tak říct. Ve skutečnosti však výměna bankovek za zlaté mince fungovala jen v nejbohatších státech světa, jako byly Spojené státy či Velká Británie. Rakousko‑Uhersko nezavedlo zlatý standard v jeho nejčistší podobě. Jednalo se zde ve skutečnosti o takzvaný standard zlaté devizy, kdy si občan mohl vyměnit vlastní měnu za takzvané zlaté devizy, což byly papírové bankovky států, které měly právě nejčistší zlatý standard. Tedy v Rakousku‑Uhersku nebylo možné přijít do Rakousko‑Uherské banky, která bankovky vydávala, se stokorunovou bankovkou a chtít za ni zlatou minci, ale šlo ji vyměnit za dolary a za ty pak v USA dostat zlato.

Chcete číst dál?

Ještě na vás čeká 60 % článku.

Předplatit za 59 Kč měsíčně
První 3 měsíce, pak 199 Kč měsíčně

S předplatným získáte

  • Web Ekonom.cz bez reklam
  • Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
  • Možnost ukládat si články na později
Nebo
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.