Rychle a zběsile, aneb jak poznáte českého řidiče

Češi o sobě často s notnou dávkou pýchy hovoří jako o národu, který si dokáže poradit za jakékoliv situace. Naše schopnost improvizovat je bezpochyby historicky podmíněná. V dobách minulých jsme se museli naučit rychle reagovat na měnící se podmínky, abychom se v tavicím kotlíku národů, kterým střední Evropa byla, dočista nevypařili. S tím souvisí i typická česká schopnost obcházet pravidla a přechytračit státní aparát, který dodnes často vnímáme jako nepřítele (kterým v historii mnohdy opravdu byl). Jenže co bylo výhodou v minulosti, může být překážkou v přítomnosti.

Snad nikde není česká schopnost porušovat pravidla tak viditelná jako na českých silnicích. Zatímco v evropských zemích na západ a jih od nás se řidiči chovají zpravidla příčetně, dodržují stanovenou rychlost a rovněž potřebný odstup, jakmile překročíte hranice Česka, vše se rázem změní. Silnice jsou najednou plné agresivně a především nepřiměřeně rychle jezdících aut.

Ano, tušíte správně, tato glosa vznikla z naštvání ze zpáteční cesty z rodinné dovolené. Zatímco sedm hodin řízení z Itálie na české hranice proběhlo bezproblémově, poslední dvě a půl hodiny na českých silnicích mi značně pocuchaly nervy. Tak šťastnou cestu na vaše rodinné dovolené a pevné nervy.

Přeji pěkné čtení.