Proč vám k nové práci pomůže spíš vzdálený než blízký známý

Pokud chcete získat novou práci, neměli byste se podle vědců spoléhat primárně na přátele nebo rodinu. Podle jedné z nejvlivnějších teorií v sociálních vědách je pravděpodobnější, že novou pozici získáte spíš prostřednictvím „slabých vazeb“, tedy vzdáleně známých lidí, s nimiž máte jen málo vzájemných propojení.

Sociolog Mark Granovetter tuto myšlenku poprvé formuloval v článku z roku 1973, který získal více než 65 tisíc citací. Teorii nazvané podle názvu Granovetterovy studie „síla slabých vazeb“ však po desetiletí chyběly důkazy. To se ale změnilo loni díky rozsáhlé studii, která v rozmezí pěti let zkoumala data o více než 20 milionech lidí na profesní sociální síti LinkedIn. Vědci v ní došli k závěru, že vytváření slabých vazeb skutečně pomáhá lidem získat novou práci. Zároveň se ukázalo, které typy vazeb jsou pro uchazeče o zaměstnání nejdůležitější.

Síla slabých vazeb

V rámci původního výzkumu z roku 1973 vedl Granovet­ter rozhovory s lidmi na konci jejich kariéry a ptal se jich na zkušenosti se změnou zaměstnání. Před jeho průkopnickou prací se mnozí domnívali, že nové zaměstnání lidé získávají především díky blízkým osobním přátelům, headhunterům, kteří vyhledávají vhodné kandidáty, nebo díky veřejným inzerátům. Granovetterova analýza však ukázala, že lidé ve skutečnosti získávají nové zaměstnání nejčastěji prostřednictvím lidí, s kterými mají jen slabou vazbu.

Tito vzdálení přátelé se dělí do dvou skupin. První se skládá z osob, které trochu známe a které trochu znají nás. Typicky jde o dávné spolužáky nebo bývalé kolegy, s nimiž jsme se již léta neviděli. Druhá skupina se skládá z lidí, které uchazeč o zaměstnání dokonce vůbec neznal, dokud nezačal hledat novou práci.

Co podle Granovettera dává cizím lidem výhodu oproti přátelům? Granovetter předpokládá, že blízcí známí – lidé ve stejném okruhu – mají většinou k dispozici stejné vazby a profesní možnosti. Oproti tomu „známí známých“ patří k různým komunitám a mohou nabídnout zcela nový soubor užitečných kontaktů.

Společný přítel tak funguje vlastně jako most, který spojí uchazeče o zaměstnání s kontaktem v jiné skupině. Platí to samozřejmě i naopak, pokud člověk nemá dostatek slabých vazeb, přes něž by byl spojen s jinými skupinami, nebudou se k němu dostávat informace ze vzdálenějších částí sociální sítě. A stejně tak se v nich nebude vědět ani o něm.

Toto vysvětlení bylo ale založeno jen na údajích z pozorování a za téměř 50 let od doby, kdy Granovetter poprvé vyslovil svou myšlenku, ji výzkumníci nedokázali vědecky prokázat. Povedlo se to až Sinanu Aralovi, který nyní působí jako profesor managementu na Massachusettském technologickém institutu. Aral a jeho kolegové zjistili, že když programátoři profesní sítě LinkedIn vylepšovali algo­ritmus pro doporučování dalších kontaktů – „Lidí, které můžete znát“ –, provedli mimoděk mnoho přirozených sociálních experimentů.

V jednom případě LinkedIn náhodně měnil počet vzdálených a blízkých známých, které v rámci doporučení zobrazoval uživatelům, což poskytlo dokonalý experiment pro ověření Granovetterovy myšlenky. Výzkumníci pod vedením Karthika Rajkumara, vědeckého pracovníka aplikovaného výzkumu společnosti LinkedIn a absolventa Massachusettského technologického institutu Guillauma Saint‑Jacquese, analyzovali tato data v rozmezí pěti let.

Porovnávali přitom uživatele sítě LinkedIn, kteří vytvořili více slabých vazeb (spojili se se vzdálenými známými), s těmi, kteří vytvořili více silných vazeb (s blízkými známými). Dále odhadovali, jak přidání silné nebo slabé vazby ovlivnilo následnou pracovní mobilitu lidí. Výsledky nejenže podpořily Granovetterovu teorii, ale přidaly i několik upřesnění.

Proč je podstatné mít i silné vazby

Zaprvé, ne všechny slabé vazby byly stejně užitečné. Pokud šlo o počet vzájemných kontaktů, pak nejvíce záleželo na středně slabých vazbách, kdy dva lidé měli zhruba desítku společných známých. Sílu vazeb však lze měřit rovněž podle intenzity interakce, tedy toho, jak často kontaktujete svého známého, který má slabou vazbu.

Když výzkumníci zkoumali tuto metriku, zjistili například, že při hledání práce jsou nejužitečnější vazby s lidmi, se kterými dotyčný neinteraguje příliš často. Nakonec tým přišel na to, že tyto efekty se liší rovněž podle odvětví: slabé vazby na LinkedIn byly obzvláště přínosné v digitálních odvětvích, která obvykle zahrnují strojové učení, umělou inteligenci, robotizaci, používání softwaru a vzdálenou a hybridní práci, ve srovnání s odvětvími, která vyžadují osobní přítomnost.

Navzdory těmto výsledkům je podle vědců důležité nezanedbávat ani silné vazby. Studie, kterou vedl Sinan Aral, se zaměřila na úspěchy – tedy na lidi, kteří získali novou práci. Nezkoumala však všechny neúspěchy a odmítnutí, ke kterým došlo před úspěchem. Podle vědců jsou právě silné vazby podstatné pro to, abychom vytrvali při vyčerpávajícím hledání práce, protože nám poskytnou sociální podporu.

Blízcí známí mají často k dispozici stejné profesní možnosti. „Známí známých“ ale patří k různým komunitám a mohou nabídnout zcela nový soubor užitečných kontaktů.

Tyto silné vazby jsou životně důležité třeba pro sku­piny, jako jsou přistěhovalci, kteří často vytvářejí úzce propojené komunity, aby se vypořádali s diskriminací a dalšími tlaky, kterým jsou vystaveni. To však také znamená, že mohou mít ztížený přístup k příležitostem pro slabé vazby. „Jedna z věcí, které brzdí skupiny přistě­hovalců nebo znevýhodněné skupiny, je právě skutečnost, že je pro ně těžší mít tyto slabé vazby,“ řekl magazínu Scientific American Brian Uzzi, profesor na Kellogg School of Management.