Otázka restitucí uměleckých děl konfiskovaných v souvislosti se zločiny nacistického režimu je i po více než 75 letech od konce války stále aktuální. Národní galerie Praha patří mezi nejaktivnější instituce, které se na navrácení zabavených děl podílejí. Podle vedoucí jejího právního oddělení Zuzany Löbling však celý restituční proces komplikuje formalistická přísnost a určitá zastaralost právního předpisu, který tuto problematiku upravuje.
Letos v únoru Národní galerie vrátila čtyři díla potomkům židovského průmyslníka Johanna Blocha, včetně krajiny od Antonína Mánesa. Kolik uměleckých děl jste doposud vydali?
Těsně po účinnosti zákona o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holokaustem byly vydávány větší konvoluty, takže například dědicům po Jindřichu Waldesovi, velkém sběrateli Kupky, bylo vydáno 222 děl. Rovněž byl vydán větší soubor grafiky ze sbírky Artura Feldmanna, tam šlo o více než 100 děl. Celkově jsme vydali zhruba 400 děl. Když se něco vydává v dnešní době, tak jsou to skutečně jen jednotky. Je to tak i proto, že když máte větší soubor, tak je jednodušší dohledat původního vlastníka. Většinou to byly rodiny, u kterých alespoň někdo z přímých potomků přežil a bylo možné se s ním spojit.
Jakým způsobem dochází k identifikaci konkrétních děl?
Identifikací se primárně zabývá Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí druhé světové války, které má přístup i do státních sbírek, kde zkoumá provenienci. V dnešní době se role tohoto centra již trochu posunula, protože hodně pomáhá při restituci – když už má danou věc identifikovanou, tak pomáhá restituentům sbírat podklady, které prokazují nárok. Centrum je většinou první místo, kam se restituenti obracejí s žádostí o pomoc.
Jak probíhá samotný proces navrácení díla?
Žádost nemá předepsané žádné náležitosti, nemusí být písemná, občas je to jen e‑mail. Ne vždy jsou také restituenti právně zastoupeni, takže nekomunikujeme pouze s advokáty. V posledním řešeném případě jsme byli v kontaktu přímo s osobami, které žádaly o vydání. U nás to probíhá tak, že nás potenciální restituenti požádají a my zkoumáme, jestli jsou naplněny zákonné podmínky. Pokud je žádost už přímo podložena dokumenty, které potřebujeme a ze kterých nárok vyplývá, jde to všechno velmi rychle. Pokud je nárok prokázán, tak se uzavírá smlouva o vydání těch děl a následně proběhne předání.
Ve chvíli, kdy je umělecké dílo identifikované a spárované s restituenty, tak máme snahu nalézt nějaké spravedlivé řešení.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později