V digitalizaci státní správy má Ukrajina před Českem značný náskok

Pár let před začátkem války se Ukrajině podařilo nastartovat digitalizaci státní správy. Vznikla jednotná strategie, nad níž bdí ministerstvo pro digitální transformaci. Jeho úředníci posuzují projekty, které veřejná správa na všech úrovních připravuje. Ovšem bez posvěcení vrchního úřadu nemohou nic spustit. Stát má díky tomu jistotu, že vše zapadne do jeho strategie, a pro občana je výhodné, že se ve všem snadněji orientuje. Což Česku chybí, říká Roman Olejnikov, šéf a spolumajitel softwarové firmy Nectain.

Ta má původ na Ukrajině a patří mezi významné dodavatele tamní státní správy. Ze současného pražského sídla Olejnikov sleduje, jak výrazně se Česko přístupem k digitalizaci odlišuje.

„Úřady postupují podle svého, neexistuje jasná strategie. Jediné, co se tu podařilo protlačit a dotáhnout, je datová schránka. Ale ani ta nefunguje ideálně. Když má třeba někdo čtyři firmy, potřebuje čtyři přístupy. A další pro svou osobu,“ říká.

Hlavní „značkou“ e‑governance na Ukrajině je webový portál a mobilní aplikace Diia. Od svého spuštění v roce 2020 umožňuje ukrajinským občanům používat k identifikaci a ke sdílení digitálních dokumentů chytré telefony. S pomocí aplikace je navíc možné vyřídit veškerou agendu se státem, třeba založit nebo pozastavit živnost.

V Česku má někdy na přelomu roku vzniknout eDokladovka, kam si lidé budou moci uložit své dokumenty. Systém na komunikaci se státní správou však i pak zůstane rozprostřen po mnoha místech.

Estonská inspirace pro Ukrajinu

Razantnější změny v Česku podle Olejnikova může brzdit velká byrokracie a zřejmě i skutečnost, že se stále staví na starých zákonech. „Estonsko psalo po odchodu ze Sovětského svazu zákony od nuly. To bylo to nejlepší, co mohli udělat,“ ukazuje na příkladu další země Olejnikov. To, že české zákonné úpravy vznikají paralelně, podle něj ničemu neprospívá.

Česko se e‑government pokusilo centralizovat už před dvaceti lety vznikem ministerstva informatiky v tehdejší vládě Vladimíra Špidly. Jenže úřad vydržel jen necelých pět let.

U rozjezdu digitalizace na Ukrajině byl místopředseda vlády a ministr pro digitální transformaci Mychajlo Fedorov. Hlavním partnerem pro Ukrajinu bylo právě Estonsko, odkud koupila open source softwarové řešení X‑Road, které zajišťuje bezpečnou výměnu dat mezi soukromým a veřejným sektorem. I v Estonsku stát systém centralizoval, ale jednotlivé aplikace nyní vytvářejí byznys. Firmy si mohou konkurovat a zajišťují oboru kvalitu. „Na Ukrajině se ten systém jmenuje Trembita, my jsme tam také integrovaní,“ říká Olejnikov.

Zavedení digitalizace ještě před ruskou invazí Ukrajině pomohlo. Firmy i státní instituce jsou nyní napřed v kybernetické bezpečnosti.

Jeho firma vytvořila platformu pro správu dokumentů, která je postavena na principech low‑code prostředí, s nímž si poradí i nevystudovaní ajťáci. Umí například skenovat dokumenty a faktury, včetně ručně psaných. Software využívá řada ukrajinských institucí. Náměstek generálního ředitele pro inovace státního podniku Národní informační systémy Aleksej Petrovič Chepurenko potvrzuje, že platforma Nectain pomohla modernizovat registry ukrajinského ministerstva spravedlnosti.

„Díky zavedení nových řešení postavených na této platformě jsme byli schopni nahradit zastaralé systémy a zautomatizovat téměř všechny procesy v takové oblasti, jakou je například správa vlastnických práv k nemovitostem. Nyní tato řešení zajišťují efektivní práci celé řady zúčastněných stran – od donucovacích orgánů v zemi až po veřejné a soukromé notáře,“ říká Chepurenko.

Zavedení digitalizace ještě před ruskou invazí podle Olejnikova jeho zemi pomohlo. Všechny ukrajinské společnosti i instituce jsou ve válečném stavu napřed v kybernetické bezpečnosti. „V systému ministerstva spravedlnosti čelíme každý den obrovskému množství pokusů o průnik, hackerským útokům ze strany Ruska. To vše pomáhá mít data v pořádku,“ říká. Na druhou stranu konflikt podle něj do určité míry brzdí zavádění nových věcí. Chybí čas a většina peněz směřuje na vojenské účely.

Z Ukrajiny do Prahy. A odtud na Západ

Třicetiletý Olejnikov se narodil v Rusku, ale odmala žije v Praze. Tvrdí, že ukrajinský IT sektor jako jediný dokáže i během války fungovat stabilně. Zrodily se v něm velké firmy, dnes mají desetitisíce zaměstnanců a operují po celém světě.

„Je tam i hodně ajťáků a moc nechápu, proč české firmy brečí, že jim chybí nebo je nemohou sehnat. Nic nebrání tomu, aby ve větší míře IT projekty outsourcovaly. Se vzdálenými týmy lze pracovat velmi efektivně, sami jsme si to vyzkoušeli. Navíc to bývá levnější,“ říká Olejnikov. Stále podle něj platí, že vývojáři v Rusku, na Ukrajině a obecně celém postsovětském prostoru mají mnohem lepší oporu v přírodních vědách, matematice a fyzice, a dokážou se mnohem lépe přiučit novým technologiím, rychle přepnout třeba na jiný programovací jazyk.

Nectain patří spolu s další dvanáctkou firem do kyjevské technologické skupiny Intecracy. Firma se těsně před válkou začala přesouvat do Prahy, po vypuknutí konfliktu přišli z Kyjeva i další vývojáři. Olejnikov s kolegy odtud rozjíždí expanzi po celé Evropě, hlavně na Západ, a částečně i do celého světa. A na to chce získat podporu od některého z venture kapitálových fondů.

Produkt jako takový na trhu koluje asi deset let. Nectain je nové pojmenování, na Ukrajině se stále prodává pod starým označením Skriptum. Využívá ho už 100 tisíc uživatelů. Vedle orgánů státní správy třeba operátoři Kyivstar, Ukrtelecom či banky jako PIN Bank, Bank Lviv, Idea Bank a řada dalších firem.

„Základ našeho systému je hotový, teď postupně pracujeme na jeho vylepšování. Dokončujeme všechny jazykové mutace. Nově jsme napojili umělou inteligenci ChatGPT, učíme ji a vytváříme asistenta, má pomoci s vývojem na naší platformě či kontrolou chyb,“ říká Olejnikov.

Podle něj má řada firem zájem mít vlastní umělou inteligenci, aby se obešly bez řešení od gigantů, jako je Google nebo Microsoft. To však prý nedává smysl. „Stálo by obrovské úsilí, aby se firmy alespoň přiblížily k úrovni, kterou dnes mají velcí hráči. Bylo by nutné vynaložit miliardy jen na pořízení hardwaru, protože jazykové moduly s umělou inteligencí vyžadují obrovské množství výpočetního výkonu. Vůbec nerozumím tomu, proč se do toho některé firmy hodlají pustit,“ poznamenává k situaci v byznysu Olejnikov.