Předseda Národní rozpočtové rady a člen Národní ekonomické rady vlády Mojmír Hampl tvrdí, že konsolidační balíček Česko ve formě je opravdovým pokusem, jak ozdravit veřejné finance. „Pokud se realizuje, Česko potvrdí pověst země, která umí řídit své veřejné finance. I v časech populismu a laciných řečí ukáže, že patří do tábora uměřených a konzervativních zemí, které najdeme na severu Evropy,“ říká Hampl. Vláda podle něj může jít ještě dál, převzala asi 40 procent toho, co jí NERV navrhoval. Politiky, kteří by po volbách v roce 2025 chtěli úsporná opatření rušit, nabádá k opatrnosti.

Lze vládou představené změny v příjmech a výdajích státu považovat za ambiciózní?

Existují tři typy kritiky. Že je to málo ambiciózní, že je to naopak moc ambiciózní, a třetí, nejčastější je: týká se to mě a mé zájmové skupiny, jen málo někoho jiného. Já bych teoreticky měl být v první skupině, ale ve skutečnosti považuji plán za rozumný kompromis.

Ministr financí Zbyněk Stanjura slíbil, že úspor dosáhne vláda z dvou třetin na výdajích a zbytek na daních. Je to vhodný poměr?

Jde o obecnou ekonomickou poučku, že by to tak mělo být.

V minulosti jste řekl, že stát stejně bude muset zvýšit daň z příjmů fyzických osob na úroveň, kde zdanění bylo před zrušením superhrubé mzdy. Stále na tom trváte?

Strukturální deficit činí kolem 200 miliard korun, tedy asi tři procenta HDP. Kdybychom se byli schopni z hlediska příjmů a výdajů státu vrátit před covid, je 80 procent tohoto problému vyřešeno. Politicky je to ale nepředstavitelné a je jedno, kdo bude vládnout. Proto vláda dělá již představené dílčí kroky.

Kolik z těch 94 ušetřených miliard, o nichž mluvíte pro rok 2024, sníží strukturální schodek?

Ambice je snížit ho o jeden procentní bod, tedy asi o 70 miliard korun. Do roku 2025 vláda plánuje ušetřit celkem 150 miliard korun. Za sebe říkám, že je to hezký plán na dva roky, ale definitivním řešením není.

V minulosti jste se pracovně setkával s ministry financí, jako byl Václav Klaus, Miroslav Kalousek či Eduard Janota, kteří se nebáli dělat i velmi nepopulární rozpočtová opatření. Není v tomto srovnání dnešní ministr financí slabší?

Není. Kdyby ve sněmovně seděl 200krát naklonovaný Zbyněk Stanjura, nemáme problém veřejných rozpočtů. Politická situace je úplně jiná než před 15 lety. Změnili se i voliči a jejich očekávání. Ti, kteří chtějí tlačit na fiskální uměřenost, to mají těžší.

Stanjura je členem ODS, která byla před volbami lídrem Spolu. Teď je ministrem a řekl, že heslo této koalice „Nezvýšíme daně“ je jen zkratka z billboardu. Neznamená to, že vítěz voleb klamal voliče, což snižuje důvěru společnosti v politiku?

Vy po mně chcete politologický, ne ekonomický komentář. Navíc od někoho, kdo od začátku říkal, že zrušení superhrubé mzdy je chyba, kterou budeme těžko napravovat.

Kdyby ve sněmovně seděl 200krát naklonovaný Zbyněk Stanjura, nemáme problém veřejných rozpočtů.

Zeptám se jinak. Měl by být ministrem financí politik, nebo ekonom, jako byl třeba Janota?

On nebyl politik, ale byl úředník. Je skvělé, pokud je to kombinace obojího, když ministr rozumí problematice a zároveň je schopný prosadit návrh ve sněmovně. Teď se ukáže, kdo je dobrý politik, a sice podle toho, jak hladce a v jaké podobě projdou navrhované změny sněmovnou. Nejdůležitější je, aby se to nezačalo drolit na dílky jako puzzle.

Důchodová naděje a milosrdenství

Podívejme se z představených opatření na ta kolem důchodů. Jde skutečně o úsporné opatření, a hlavně, lze mluvit vůbec o reformě?

Několik let ve veřejném prostoru říkám, že slovo reforma v kontextu, v jakém jsme se o ní bavili v 90. letech, je prázdné. Tehdy jsme si představovali, že se bude zhodnocovat nějaký velký balík peněz, který se vezme daňovým poplatníkům současným či budoucím nebo bude z nějakých jiných výnosů, a ten bude zdrojem příjmů nad rámec prvního pilíře důchodového systému. Taková reforma tu už určitě nikdy nevznikne. Teď se můžeme bavit jen o více či méně ambiciózních parametrických změnách. Představené návrhy jsou dost ambiciózní a já za ně vládu chválím. Samozřejmě, ještě je musí realizovat.

Pokud ano, lze říct, jak rozdílně dopadnou na stávající a na budoucí důchodce?

Návrhy jsou velice milosrdné k těm stávajícím, kteří paradoxně nejvíc protestují, přestože se jich nejméně týkají. Zároveň dávají relativně slušnou naději vaší či mojí generaci, že systém by mohl být i po roce 2040, kdy už aktivních lidí na trhu práce nebude tolik, rozumně financovatelný.

Chcete číst dál?

Ještě na vás čeká 70 % článku.

Předplatit za 59 Kč měsíčně
První 3 měsíce, pak 199 Kč měsíčně

S předplatným získáte

  • Web Ekonom.cz bez reklam
  • Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
  • Možnost ukládat si články na později
Nebo
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.