Z vědce manažerem aneb Jak se z univerzity dostat do křesla generálního ředitele 

Ještě před pár lety Aleš Krutina spolu s kolegy na univerzitě bádal, jak měřit vibrace parních turbín pro elektrárny. Dnes je generálním ředitelem společnosti AMiT, která pod jeho vedením nedávno porazila dodavatele technologií z Německa, Švýcarska a Francie a získala dvě zakázky za stovky milionů korun na dodávky komponent do systémů pro cestující na indické železnici. Pro firmu, která měla loni obrat něco přes půl miliardy korun, je to obrovský úspěch. Stejně tak i pro Krutinu, jehož životní příběh je ukázkou, že i v Česku se lze z akademické sféry poměrně rychle dostat do vrcholových manažerských pozic. Jen to chce odvahu – a občas taky trochu pošťouchnout.

Jak se univerzitní vědec dostane do byznysu?

Vlastně za to může Dalibor Dědek z Jablotronu. Na plzeňské univerzitě jsme s kolegy vyvíjeli systém, který měří vibrace lopatek v turbínách. Po asi šesti letech už nám ale univerzitní prostředí začalo být trochu malé. Všechny státní regulace a omezení, třeba jak si můžeme a nemůžeme nakoupit materiál na experimenty, to pro nás bylo jako žít ve svěrací kazajce. A do toho přišla nabídka od Dalibora Dědka. On jak má čuch na lidi, tak do nás trochu šťouchnul a řekl, ať jdeme založit malý start-up v rámci Jablotronu. Dodal nám odvahu a energii a díky tomu vznikla firma Logic Elements. No a dnes jsou tímhle naším systémem měřícím vibrace osazeny třeba všechny bloky v Jaderné elektrárně Dukovany.

Proč je důležité měřit vibraci lopatek?

Každá elektrárna, ať již jaderná, či jiná, je naplánovaná na určitou kampaň, kdy je v provozu. Pak se odstaví a technici se jdou podívat na to, které její části se opotřebily. Tento systém dokáže diagnostikovat, které lopatky byly nejvíc namáhané, takže jdou technici při odstávce najisto a vymění třeba čtvrtou a desátou. Výrazně to zkrátí délku odstávky, protože hledání závad a dodatečná diagnostika lopatek zabere strašně času, a co si budeme povídat, každá odstávka jaderné elektrárny je dost drahá věc.

Foto: Lukáš Bíba

Jak se to pak přihodilo, že jste se stal holdingovým ředitelem celého Jablotronu?

Logic Elements jsme budovali odspodu a všechny procesy ve firmě jsme si nastavili až univerzitně striktně a čistě. Pak ale firma narazila na korporát, kterým už dnes Jablotron je, a já jsem začal křičet, že některé věci se nedaří, nejdou nebo třeba strašně dlouho trvají. A křičel jsem tak dlouho, až mě povýšili. Nejdřív jsem se stal holdingovým ředitelem Jablotronu, který měl na starosti všechny firmy, které Jablotron nakoupil při velké akvizici někdy okolo roku 2015. Tehdy akvíroval snad 15 firem. Dělal jsem to asi rok a půl a pak jsem se stal technickým ředitelem Jablotronu Alarms.

Jak velká změna to je, když se najednou z vědce stane manažer?

Můj otec byl celý život topmanažer v prostředí Českých drah, takže jsem si k němu často chodil pro radu, jak pracovat s lidmi. Ale lehké to samozřejmě nebylo. Člověk nejdřív přečte milion knížek a pouček, aby zjistil, že v praxi vůbec nefungují. Mně se vždycky líbil systém komunikace, který v jedné knize popsala HR manažerka Applu. Pojmenovala ho „brutální upřímnost“. Osvědčilo se mi sdělení nikdy nebalit do nějakého líbivého hávu, prostě se lidem řekne pravda. Když pochopí, že nejde o osobní útok proti nim, tak to komunikaci strašně zjednoduší a vyčistí.

Aleš Krutina

Vystudoval obor aplikovaná elektronika na Západočeské univerzitě v Plzni. Po sedmileté akademické kariéře spolu se svými kolegy a společností Jablotron založil společnost Logic Elements. Následně přijal roli technického ředitele Jablotronu. V současnosti působí jako Operating Partner v private equity fondu Central Europe Industry Partners a je generálním ředitelem společnosti AMiT.

Foto: Lukáš Bíba

A jak se z manažera v technologické společnosti stane manažer v investičním fondu?

To je jednoduché. Když v roce 2018 dělal CEIP fundraising, tak se jedním z investorů stal i Dalibor Dědek. Dostal jsem tehdy za úkol být lidem z CEIP k ruce a pomáhat jim s due diligence firem, do nichž by chtěli investovat. Já jsem pak v Jablotronu skončil a z CEIP asi tři čtvrtě roku poté zavolali, ať jim jdu pomoct s jedním due diligence. No a když se dozvěděli, že v Jablotronu už nedělám, nabídli mi práci.

To byla asi velká změna, ne?

Byla to pro mě úplně nová zkušenost, šéf CEIP Ondřej Benáček mi tehdy půjčil knihu o fungování private equity fondů, ať si přečtu, co se za tím vlastně všechno skrývá. A následně jsem dostal brutální nalejvárnu. Přiznám, že to nebylo vůbec lehké, nastoupit do firmy, kde je parta lidí, kteří se private equity věnují v podstatě celý život. Byl jsem k tomu dost skeptický, říkal jsem si, že je to od techniky strašně daleko. Nakonec se ale ukázalo, že můžu být docela prospěšný.

V čem třeba?

V AMiT je spousta lidí s PhD., je to specifická skupina lidí. Zatímco třeba v železovýrobě můžete tlačit na pilu a lidi stavět do latě a přinese to výsledek, ve firmách, jako je AMiT, to tak není. Tady je důležité spíš umět přispět nějakou znalostí, spolupracovat s univerzitami. A to je moje parketa.

Jak vás přijali v AMiT? Přece jen jde o firmu, kterou od počátku 90. let řídila trojice zakladatelů a vás tu museli vnímat jako cizorodý element, ne?

Když člověk přijde do firmy, kterou založili a řídili třicet let tři lidé, a z pozice nějakého mladého „cucáka“ začne kolegům říkat, co mají dělat, tak je to samozřejmě nevděčná role. V technice ale funguje profesní respekt. Když lidé zjistí, že odborným věcem skutečně rozumíte, tak se vše napřímí a vytvoří se takový přirozený odstup. Ne že by se mě báli, ale vědí, že si je poslechnu a jsem schopen jim dát vlastní silný názor na věc.

Co AMiT vlastně dělá a jaké s ním máte plány?

AMiT má dvě divize. Takzvaná modrá, dopravní divize je dnes úspěšnější, neboť tvoří asi 80 procent obratu. Jak název napovídá, věnuje se segmentu železnice. Královským produktem je informační systém do vlaku. Tedy například obrazovky, na nichž se říká, jaká bude další stanice, nebo třeba reklamy či hlášení, které se ve vlaku pouští. Zároveň zajišťuje i obsluhu vlakové čety, tedy komunikaci mezi strojvedoucím a průvodčími, vlakvedoucím. Skrývá se za tím dost složitá komunikační infrastruktura, což je základ know-how AMiT. Druhá, automation divize, takzvaná červená, se zabývá měřením a regulací. Občas říkám, že jsou to systémy, které řídí, co se děje na chodbách velkých hotelů a office parků. Tedy klimatizace, svícení, provoz budov, řízení kotelen, centrálních zdrojů tepla. Jestli firmě AMiT něco chybí, tak je to jen lepší propagace. Červená divize dělá fantastické, světově špičkové věci, ale vlastně o tom nikdo moc neví. Proto bych chtěl, aby se nám s ní povedlo to, co se podařilo s divizí modrou, tedy expandovat do zahraničí. Máme vytipované dva zahraniční trhy, ale zatím neprozradím, které to jsou.