Nájemní bydlení v poslední době láká čím dál více investorů i developerů. Financovat jeho výstavbu může být paradoxně obtížnější než v případě bytů určených k prodeji. Developerům se tato investice vrací pomaleji než v jejich klasickém byznysu. I pro banky to může být rizikovější. Výnosy z nájmů bývají nižší než náklady na samotnou výstavbu. Dochází k prodlužování doby splatnosti úvěru a snižování částky, kterou je developer schopen pravidelně splácet. Aby developer získal standardní bankovní financování, musí mít dostatek vlastního kapitálu, v některých případech až do výše 50 procent ceny projektu. To je i více než dvojnásobek toho, co by potřeboval u projektu s byty na prodej.
V poslední době se na českém trhu objevily méně tradiční formy financování. Příkladem může být projekt, kdy developer – člen holdingu leasingové společnosti – zajišťuje 100 procent finančních prostředků nutných pro výstavbu bytového domu, přičemž vlastníkem je pak církevní instituce.
Na nájemní byty by měly jít i veřejné peníze. Státní fond podpory investic má letos v dubnu spustit program Nájemní bydlení. Na výstavbu by měl jeho prostřednictvím dát až 800 milionů korun.
Ze zahraničí jsou známy i další modely. Například v Rakousku funguje podpora financování rezidenčního bydlení formou investičních pobídek ze strany obcí. Nic takového zatím Česko nezná. V našich podmínkách se o participaci veřejnoprávních korporací na přípravě a financování hovoří zatím spíše a pouze v souvislosti s projekty sociálního bydlení, ač i v oblasti nájemního bydlení se pro tuto formu veřejné podpory otevírá velký prostor.