Místo naplnění černých scénářů z konce loňského léta přinesla zima do Česka relativně dobré zprávy. Plynu bylo dost. Jeho cena i cena elektřiny se postupně stabilizovaly. Jistě i s přispěním cenových stropů. Přesto jsou ceny energií v Evropě výrazně vyšší než ve zbytku světa. V Česku jsou pak vysoké i na evropské poměry.

Prognózy do budoucna přinášejí více otázek než odpovědí. Naučíme se elektřinu akumulovat a tím umožníme dále zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů? Pomůže vodík? Stihneme včas nahradit stávající velké zdroje, bez jejichž výkonu nelze dost dobře řídit elektrizační soustavu?

EU vsadila na urychlení rozvoje obnovitelných zdrojů energie. Klíčové jsou tu technologie a ty se neobejdou bez atraktivního a předvídatelného investičního prostředí. Role legislativy a regulace je přinejmenším nestát mu v cestě, ideálně ho podporovat.

Po přečtení návrhu Evropské komise na redesign trhu s elektřinou vidím světlo (byť nepatrné) na konci tunelu. Do hry se vracejí dlouhodobé smlouvy zajištující rozumnou míru investiční jistoty i předvídatelnost. Jde o evoluční formu cenové regulace elektřiny a do jisté míry výraz sebereflexe s ohledem na stávající podobu liberalizovaného trhu. Pokud bude v rozumné podobě uveden v život, přispěje k zvládnutí energetické krize, která má zatím trochu navrch.

Související